Knihy

Tato kniha je volným pokračováním prvního dílu knihy „Nespěchejte do rakve“ a jak už napovídá název, s „odchodem do rakve“ můžete ještě docela klidně počkat, pokud uděláte pár změn a neuvěříte všemu, co vám říkali – je jedno kdo. Všechny knihy Tomáše Kašpara jsem přečetla a doporučuji všem, kteří jsou rozhodnutí převzít zodpovědnost za svůj život a zejména za svoje zdraví. Proč převzít zodpovědnost ? Protože dokud děláte pouze to, co vám říkají druzí, aniž o tom svobodně a jasně přemýšlíte a uvažujete, pak dáváte za sebe zodpovědnost druhým a nemůžete tak nic změnit. Ti druzí pak mají kontrolu nad

Jsem člověk, který žije „rovnýma nohama na zemi“, mám ráda vše, co má logické, jasné a jednoduché vysvětlení, ale taky chápu, že jako lidské bytosti nejsme ještě tak vyspělí ( i když si to bohužel o sobě často myslíme), abychom rozuměli všemu, co se ve vesmíru nebo v naší realitě odehrává, nebo abychom plně vnímali, co nemůžeme vidět, ale přesto to kolem nás existuje. Nemyslím si tedy, že jsme ve vesmíru sami, a že neexistují jiné civilizace. Naopak osobně si myslím, že ve vesmíru je velmi rušno a živo a že my, jako lidské bytosti jsme pouze jednou z civilizací,

Co když existuje přírodní, zdraví prospěšná látka, která je levná, snadno dostupná a nejspíš ji máte doma v kuchyni? Ano, opravdu je to tak. Nazývá se soda bikarbona (sodium bicarbonate), a vy ji možná znáte jako jedlou sodu. Léta byla soda bikarbona denně využívána jako součást celé řady nemocničních procedur, ovšem většina lidí stále nemá potuchy, jak rozsáhlý je ve skutečnosti její terapeutický potenciál. Dr. Mark Sircus nám ve své knize ukazuje, jak tato běžná látka může posloužit ke zmírnění, a možná dokonce i prevenci mnoha zdravotních potíží a chorob. Kniha začíná přehledem základních faktů o všudypřítomné jedlé sodě a

Průvodní slovo MUDr. Karla Erbena ke knize : Člověk, který neví nic o podstatě svého zdraví, se na své životní dráze „posouvá“ – nic zlého netuše – od stavu zdraví směrem k civilizačním nemocem. Pokud není tento „vývoj“ spojen s nápadným upozorněním těla – bolestí – tak dlouho nemusí tušit vůbec nic. U někoho je to vývoj pozvolný, jiného postihne náhlý zvrat nebo nečekaná smrt. To jsou výsledky změněné polistopadové koncepce péče o zdraví. Lze ji charakterizovat slovy : „Nechávat choroby vznikat a pak je draze, ale málo úspěšně léčit!“ Lidé si to většinou neuvědomují a mnozí ani nezaregistrovali, že

Další kniha Michaela Tellingera, která do ještě větší hloubky a podrobností odhaluje skutečný původ lidstva tak, jak ho neznáme, lépe řečeno, jak nám nebylo a není dovoleno ho poznat. V této druhé knize nás v úvodu Tellinger velmi podrobně provází největšími světovými náboženstvími a objasňuje, velmi jasně a srozumitelně, na jakém základu vznikly. Bez obalu odhaluje jejich jasnou podstatu a srovnává historická fakta se záznamy sumerských tabulek. Naštěstí Anunnakové byli posedlí zaznamenáváním faktů a tuto svou vlastnost (mimořádně kladnou) či schopnost, nám později předali. Člověk nemusí být vědec, ani nemusí být obdařen extra inteligencí, aby pochopil, o co tady jde.

Přečetla jsem několik knih Zacharia Sitchina, které mi konečně daly odpovědi na otázky, které si kladu spoustu let a věřím, že nejen já. Zacharia Sitchin (1920-2010) – autor mnoha knih a především člověk, který zasvětil velkou část svého života překladům několika tisíc sumerských destiček, které byly nalezeny v 70 letech minulého století. Sitchin na základě této práce napsal mnoho knih, ve kterých nám předkládá zcela jasnou a podrobnou zprávu o našem původu. Pravdivou, nefalšovanou a necenzurovanou. Vše je dokonale podloženo fakty a vše je v podstatě, i když dnes už v úlomcích, součástí historie každého národa na Zemi. To ovšem

Dr. Edith Eva Egerová se narodila 29. září 1927 v maďarské židovské rodině v Košicích. V pouhých šestnácti letech ji nacisti deportovali do Osvětimi, kde jí zavraždili rodiče a kde musela tančit Mengelemu, aby přežila první selekci a nešla rovnou na smrt. Spolu se sestrou Magdou přežila několik lágrů i pochod smrti. V roce 1945 ji američtí vojáci vytáhli z hromady mrtvol v Mauthausenu. Ještě desítky let po válce bojovala s traumaty a pocitem viny. V Americe, kam nakonec s manželem za dramatických okolností po komunistickém převratu emigrovala, si udělala doktorát z klinické psychologie, vychovala tři děti a otevřela si

Kniha není ani napínavý román, ani odborná literatura. V podstatě místy čteme sami o sobě a místy žasneme, jaké jevy jsou všude kolem nás, ale nás dosud ani nenapadlo, uvažovat o nich stejným nebo podobným způsobem, nebo je ani nevnímáme. Líbí se mi jazyk, kterým autorka mluví i její humor, někdy ironie, někdy lehký sarkasmus, někdy jen prostá, ale vtipná úvaha podle momentální nálady vypravěčky Ady. Ale ve všem je mnohem víc, než to vypadá na povrchu. Pavla Horáková je podle mého soudu velmi originální vypravěčka (trochu mi svým humorem připomíná Hrabala) s obrovským talentem pozorovatele, která umí rozvést i