Nervus Vagus

Moudrost vnitřního lékaře

Autonomní nervový systém člověka,

jehož největší část tvoří „nervus vagus“

je rozsáhlá síť specifických nervových vláken, která v každém okamžiku našeho života monitoruje vnitřní a vnější podmínky ve kterých se nacházíme a tomu přizpůsobuje fungování našeho těla.

Přesto, že autonomní nervový systém řídí a reguluje všechny orgány a životní funkce člověka, medicína dává tomuto unikátnímu mechanismu lidského těla jen pramálo pozornosti.

Kurz „Nervus Vagus – Moudrost vnitřního lékaře“ je tedy dalším dílkem do skládačky, kterou jsem sama pro sebe nazvala „Co všechno nemáme vědět“ – ale dělám vše proto, abychom to věděli, obzvlášť – pokud nám takové vědomosti slouží ke zlepšení kvality života a zdraví.

Autonomní nervový systém

Pokud se nezačneme sami o tuto problematiku zajímat, pak nemáme ani tušení, že autonomní nervový systém je přímo spojený s naší psychikou, s naším prožíváním, s našimi emocemi a s naším podvědomím. Jinými slovy to znamená, že je pod přímým vlivem našich myšlenkových vzorců a programů, které jsme si my sami vytvořili na základě prvotních zkušeností, ale taky „zranění“ a traumat, často hluboko v dětství, ale které nás ovlivňují, a dokonce určují naše chování i v dospělosti, dokud si je neuvědomíme a dokud je nezměníme, pokud nám škodí.

Autonomní nervový systém v každém okamžiku našeho života zaznamenává STAV naší mysli (vnitřní podmínky) a STAV prostředí, ve kterém žijeme (vnější podmínky) a tomu přizpůsobuje vnitřní prostředí těla – reguluje orgány, životní funkce a udržuje homeostázu, abychom v jakkoliv změněných podmínkách (vnitřních i vnějších) přežili.

Pokud je převládajícím stavem naší mysli „STRACH a obavy“, pak nás autonomní nervový systém okamžitě „odpojí“ od stavu „pohody a klidu“, aktivuje obranný systém těla (SYMPATIKUS) a ve stejném okamžiku celé vnitřní prostředí těla tomuto stavu mysli přizpůsobí.

Jste-li ale v režimu aktivity sympatiku dlouhodobě, tělo nemůže zdravě fungovat, protože nemůže zdravě trávit, přeměňovat živiny z potravy a vylučovat toxiny, nemůže zdravě dýchat, krev nemůže volně proudit a rozvádět živiny a kyslík do mozku a ostatních tkání těla a vše, co potřebuje být léčeno či zhojeno, se nemůže hojit a léčit.

V takovém „stavu mysli“ organismus „přepíná“ do režimu přežití.

A aby toho nebylo málo, měli bychom taky vědět, že náš MOZEK neumí rozpoznat, zda nám skutečně hrozí nebezpečí, nebo se pouze bojíme něčeho, co nám někdo řekl, nebo si to jen představujeme.

Ve všech případech autonomní nervový systém vyhodnotí náš STRACH a OBAVY jako reálnou hrozbu a mozek odpoví „chemickou kaskádou“, která připraví tělo na obranu a boj.

Autonomní nervový systém – podle současné medicíny:

Obecná formulace autonomního nervového systému je tato:

Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také „vegetativní soustava“ je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince.
Zde vkládám poznámku, že: tento – přes 1800 let starý model – je založen na rozpoznání dvou okruhů ANS, a to je sympatikus a parasympatikus (teorie z roku kolem 200 n.l. (Galén) je stále platná v medicíně !!!! ).
Výklad ANS tedy rozlišuje pouze sympatikus a parasympatikus následovně:
Sympatikus – je ta část NS, která je aktivní při stresu, jako odpověď na hrozbu nebo hrozící nebezpečí.
Parasympatikus – je opakem, aktivuje se jako zklidnění, relaxace, uvolnění a je dávána do souvislosti s funkcí X. hlavového nervu „nervus vagus“.

Obzvlášť důležitá je i formulace – „tato činnost ANS je vykonávána bez vědomé činnosti jedince“ – cituji z webu wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/Autonomn%C3%AD_nervov%C3%A1_soustava

Ale ono to není tak úplně pravda, a jako vždy – všechno je to jinak.

První lékařské záznamy, které zmiňují nervus vagus pocházejí od řeckého lékaře, který se jmenoval Claudius Galen (130 – 200 n.l.), který žil v Římském Impériu, kde jako lékař ošetřoval gladiátory, kteří byli zraněni v aréně. Zjistil, že je-li gladiátor zraněn v oblasti krku a dojde-li k oddělení nervu vagus, dochází k nejrůznějším dysfunkcím v organismu. Své poznatky, zjištění a závěry z každé léčby, ale i pitev gladiátorů, prasat a opic si pečlivě zaznamenával. Ve skutečnosti jeho spisy tvoří polovinu všech spisů na jakékoli téma, které se dochovaly ze starověkého Řecka. Jeho práce byly tak široce uznávány a rozšířeny, že se staly základem evropské medicíny pro víc než 1500 let.

V případě autonomního nervového systému je to víc jak 1800 let.

Jeho poznatky o nervu vagus byly zahrnuty do lékařských učebnic a tento starý model chápání ANS zůstal v medicíně dodnes.

Po celá staletí lékaři stavěli své vědomosti na Galénových poznatcích a závěrech, a tak až do dnešních dnů, kdy mluvíme o tzv. moderní medicíně, zůstává v platnosti stále VÍRA, že autonomní nervový systém tvoří dvě větve – sympatikus a parasympatikus – přičemž obě inervují a regulují útrobní orgány a jejich hlavní funkcí je udržení homeostázy (zřejmě nic víc). V souladu s touto interpretací je sympatikus aktivován ve stavech stresu a pomáhá mobilizaci těla, aby mohlo čelit hrozbě „bojuj, uteč nebo zmrzni“. Parasympatický NS se podle tohoto modelu skládá primárně z nervu vagus a je spojován s relaxací, odpočinkem a obnovou v organismu.

Téměř univerzální, všeobecně uznávaný a stále platný názor je, že sympatický a parasympatický nervový systém přizpůsobuje svou aktivitu tomu, jak se člověk „pohybuje sem a tam“ mezi stavy stresu a relaxace.

Nicméně – v posledních desetiletích dochází k obrovskému nárůstu chronického stresu a někteří lékaři už konečně začínají spojovat chronický stres s nebývalým nárůstem nemocí a nejrůznějších zdravotních stavů, jako je srdeční infarkt a onemocnění srdce, chronické dýchací problémy (hojně rozšířené „CHOPN“), astma, chronická onemocnění trávicího traktu a diabetes, nárůst nádorových onemocnění, chronické bolesti a deprese a mnoho dalších nemocí, dokonce takových, se kterými jsme se až dosud nesetkali.

Jak to tedy s autonomním nervovým systémem doopravdy je ?

The Polyvagal Theory (Stephen W. Porges PhD)

V roce 1994 byl vědeckému světu představen nový model chápání významu a funkcí autonomního nervového systému, jehož největší část tvoří nervus vagus, nazvaný „The Polyvagal Theory“.

Ve skutečnosti ale nejde vůbec o teorii, jako spíš o rozpoznání a pojmenování FAKTU, jak je autonomní nervový systém člověka utvářen a jak OPRAVDU funguje.

Na rozdíl od starého modelu výkladu ANS, který se zaměřuje pouze na regulaci funkcí vnitřních orgánů, nové vnímání ANS zahrnuje rozpoznání a pochopení tří odlišných neurálních okruhů a spojuje je s emocionálními stavy, které řídí způsob našeho myšlení, prožívání a přímo ovlivňují naše chování – a tím pádem i naše zdraví.

Nový model chápání ANS vznikl především na rozpoznání faktu, že:

„Nervus vagus tvoří dvě zcela odlišné větve (ventrální a dorzální), které starý model ANS vůbec nerozlišuje, a to přesto, že obě vycházejí ze dvou odlišných lokalit v mozku a jejich dráhy i jejich funkce jsou zcela odlišné.“

Třetí dráhou (mezi nimi) je sympatikus, jehož aktivita se s oběma větvemi prolíná a tvoří s nimi tzv. hybridní okruhy. Dohromady tvoří pět možných stavů našeho ANS.

„The Polyvagal Theory“ přináší konečně mnohem lepší pochopení toho, jak autonomní nervový systém funguje a jeho výklad je srozumitelný každému, kdo se zajímá o své zdraví.

Všechny tři hlavní okruhy ANS pracují dohromady a monitorují, kontrolují a regulují aktivitu celého organismu, abychom co nejlépe zvládali změny a vlivy prostředí, ve kterém žijeme, abychom zvládali situace a události, kterými v životě procházíme a aby byla v organismu stále zachována rovnováha – homeostáza – nezbytná k přežití.

Pokud si „myslíme“, že na svoje zdraví nemáme vůbec žádný vliv, pak náš mozek i náš autonomní nervový systém „pojede na autopilota“ a my pak skutečně nemáme volbu (protože jsme tento způsob myšlení přijali).

Pokud si ale začneme uvědomovat, že to není tak docela pravda, že my svoje „stavy“ i svoje zdraví ovlivnit můžeme, pak v té chvíli „máme na výběr“ a pak opravdu můžeme vědomě ovlivňovat i fungování našeho mozku i našeho autonomního nervového systému.

Programy mysli – maladaptivní schémata

Pokud mají naše navyklé myšlenkové vzorce a zautomatizované programy mysli (které tvoří až 85% – i více – našich mentální procesů) přímý vliv na fungování našeho autonomního nervového systému, pak stojí určitě za to, uvědomit si a rozpoznat ty, které nám škodí.

Tyto myšlenkové vzorce a programy v mysli se nazývají „maladaptivní“, protože způsobují v našem životě i v našem organismu víc škody než užitku, aniž si to obvykle uvědomujeme.

Působí automaticky a skrytě z podvědomí a aktivují se i při sebemenší změně vnitřního či vnějšího prostředí, pokud náš autonomní nervový systém vyhodnotí takovou změnu jako „spouštěč“, který s takovým programem souvisí. Bohužel, často jsou také jednou z hlavních příčin nezdarů a neúspěchů v našem životě, vztahových problémů a taky nejrůznějších onemocnění, nemocí a patologických změn v organismu.

Myšlenkové programy jsou z velké části „generační myšlenkové a návykové vzorce“, které jsme přijali nebo nám byly podsouvány v raném dětství nebo jsme si je dokonce vytvořili sami, na základě prožitků a událostí (nejen v rodině), ale které nás ovlivnily natolik, že zůstaly v našem podvědomí a skrytě nás ovlivňují celý život.

Pod vlivem mentálních návyků a myšlenkových schémat jsme mnohem víc „zranitelní“, jsme předvídatelní, mnohem víc přístupní manipulaci a máme mnohem větší sklony ke stresu.

Co s námi udělá dlouhodobý stres?

Všichni jsme někdy zažili, jaké to je, když máme strach, obavy, nebo jsme nějakou dobu pod tlakem z pracovních nebo jakýchkoliv jiných důvodů. Známe ten pocit, kdy je celé tělo v napětí, zrychlí se nám tep, bolí nás žaludek, nebo nám buší srdce, nemůžeme dýchat nebo ten stav prožíváme jakkoliv jinak.

Přemýšleli jste někdy o tom, co se děje v těle, když jsme v takovém stavu napětí a strachu delší čas?

Napětí svalů je přirozená odpověď organismu na stres**, protože nám pomáhá do akce „bojuj nebo uteč“. Pokud ale takový stav trvá delší čas, tělo začne vnímat napjaté svaly jako „stresor“ (zdroj stresu) a začne uvolňovat hormony, které napětí ve svalech budou dál zvyšovat.

Co se tedy při stresu v těle odehrává ?

Napjaté svaly signalizují mozku, skrze autonomní nervový systém, že jsme v ohrožení (života).
Mozek dá příkaz do těla k uvolnění kortizolu*.
Čím větší je stres (strach, obavy, úzkost), tím vyšší je napětí ve svalech a tím větší bude uvolnění kortizolu.
Napjaté svaly způsobí zužování cév a omezení odvádění odpadních látek.
Pokud stav trvá, dochází k postupnému zkracování svalů a stlačování nervů. To následně způsobí omezování pohybu a bolest.
Čím déle stresový stav trvá, tím víc bude vyplavováno kortizolu do těla a tím větší napětí bude ve svalech.
To se stále opakuje, jako cyklus tak dlouho, až začneme pociťovat symptomy, jako je například bolest páteře, bolesti kloubů, svalové bolesti a zvýšená únava – kromě dalších, které mohou začít jako dysfunkce v orgánu a později se projeví jako nemoc.
To vše se následně odráží v kvalitě života, tedy ve všem, co žijeme. Bolest a diskomfort v těle způsobí, že máme špatnou náladu, nedaří se nám v práci, špatně spíme, jsme „bez energie“, a to všechno se stává dalším zdrojem stresu, a celý cyklus se opakuje, dokud to sami jednoho dne vědomě nezměníme.

Pozn.: Tento „výklad“ je velmi zjednodušený pro lepší pochopení – pro každého.

** Stres je stav organismu vyvolaný autonomním nervovým systémem, který vyhodnotí vnitřní nebo vnější podmínky jako ohrožující. Mohou to být naše myšlenky, pocity, emoce, naše představy nebo cokoliv, čemu jsme uvěřili a co jsme přijali, jako pravdu. Může to být ale taky skutečná, reálná hrozba, kdy nám pak okamžitá reakce organismu, jako přirozená odpověď na hrozbu – stresor, může zachránit život.“

*Kortizol je hormon kůry nadledvin (říká se mu stresový hormon), jehož úkolem je vyrovnat vnitřní prostředí (jsme-li pod hrozbou ohrožení života). Tělo uvádí do stavu pohotovosti – mobilizace, a reguluje fyziologické procesy ( například zvyšuje krevní tlak a krevní cukr), abychom měli dostatek energie, jako „paliva“ do obranné akce. Při stresu spolupracuje s adrenalinem. Při krátkodobých reakcích na stres je kortizol pro tělo nezbytný, ale jeho dlouhodobé vyplavování v organismu působí velké škody (oslabování imunity, náchylnost k zánětům, zvýšené riziko cukrovky, obezita, poruchy metabolismu a kardiovaskulárního a dýchacího systému, poruchy spánku, úzkosti, deprese a mnoho dalších, kterým se dnes říká civilizační nemoci).

Jedním z témat tohoto kurzu jsou „Programy mysli a schémata“

Několik let mě žádáte o podrobnější výklad nebo samostatný kurz na téma „Maladaptivní schémata“, protože nás provázejí v podstatě na všech kurzech, ať už jsou to meditace pro začátečníky, psychologie čaker nebo kraniosakrální a další navazující terapie, včetně psychoterapie.

Tato schémata jsou ve všem co žijeme, co děláme, čeho se bojíme, co prožíváme a přímo ovlivňují náš způsob myšlení, vyjadřování, vnímání sebe, naše chování i držení těla a v konečném důsledku mají přímý vliv naše zdraví nebo nemoci.

Takže když jsem objevila „The Polyvagal Theory“, okamžitě jsem věděla, že právě teď je správný čas – podívat se trochu blíž schématům „na zoubek“, protože s tématem fungování autonomního nervového systému přímo a nerozlučně souvisí.

Program kurzu:

Nezbytná část – teorie:

„The Polyvagal Theory“ – nový model chápání Autonomního nervového systému, který je ve své podstatě velmi srozumitelný pro každého, kdo se aktivně zajímá o své zdraví. Se svým autonomním nervovým systémem se seznámíte opravdu podrobně a znalost anatomie k tomu vůbec nepotřebujete.
5 neurálních okruhů – (3 a 2) autonomního nervového systému a jak se můžeme jednoduše naučit je vnímat a dokonce je vědomě ovlivňovat.
Autonomní nervový systém je pod přímým vlivem psychických procesů a mysli. Myšlenkové programy spojené s emocemi a navyklé vzorce chování – co se děje v těle při aktivním schématu a jak to všechno spolu souvisí.
Nervus vagus a zdraví.
Fenomén strach – Homeostáza versus Alostáza.
Emoce – důležitý aktivátor všech dějů v našem životě. Jaký mají význam pro naše zdraví i nemoc a jak jsou přímo spojeny s autonomním nervovým systémem.
Starý model Autonomního nervového systému, stále v medicíně platný, a jaký je mezi nimi rozdíl.
Maladaptivní schémata – základní myšlenkové programy, kterým se nevyhne ani jeden člověk na planetě Zemi, protože my všichni máme stejně fungující mozek a stejně fungující autonomní nervový systém.

Myšlenkové programy a schémata – mají přímý vliv na aktivitu autonomního nervového systému a doslova rozhodují, jaký bude fyzický i psychický stav daného člověka, pokud je pod jejich vlivem. Dobrá zpráva je, že schémata, která nám škodí, můžeme rozpoznat a přestat je používat.

Praxe:

Jak můžeme vědomě ovlivnit náš autonomní nervový systém, aby fungoval zdravě – pružně, a především – v náš prospěch.
Dech – na prvním místě – způsob dýchání má přímý vliv na fungování autonomního nervového systému. Jen jediný způsob dýchání, se kterým jsme se už narodili, je ten, co je pro naše tělo „správný“, a který má mnohem víc funkcí v těle, než si dokážeme představit. Proč to nevíme?
Praktická a v podstatě jednoduchá cvičení, kterými můžeme přímo ovlivnit některé hlavové nervy, zejména nervus vagus, který tvoří největší část autonomního nervového systému.
Nervus vagus (známo jako „bloudivý“ nerv) není ani „bloudivý“ a není to ani žádný „tulák“. Co všechno o něm nevíme a možná ani nemáme vědět?
Jak vzniká napětí v těle pod vlivem obav a strachu, jak to „hned“ rozpoznat, napravit a předejít chronickému stavu. Naučíte se něco jako jednoduchou první „pomoc“ sami sobě (i druhým) – při zvýšeném napětí v oblasti krku, hlavy či dokonce blokování krční páteře, protože stres začíná „v hlavě“ !!
STAV mysli – má přímý vliv na autonomní nervový systém. Jak sami rozpoznáme stav, ve kterém se nacházíme a jak ho velmi rychle můžeme změnit, pokud si uvědomíme, že nám škodí.
Maladaptivní schémata, jak z toho „začarovaného kruhu“ vystoupit.
Proč nás vnitřní lékař neléčí, když to potřebujeme a jak to můžeme změnit.

Ptáte se – „Proč bychom to všechno měli vědět ?“

Dnešní doba je hektická a strach a stres je už každodenní součástí našich životů. Když ale vím, jaké nedozírné škody může (zejména) strach napáchat v mém těle, pak je velkou výhodou naučit se kdykoliv rozpoznat, v jakém „stavu mysli“ se nacházím a zda je strach, který právě prožívám opravdu reálná hrozba, nebo zda je to strach, který je reakcí na moji minulou zkušenost (program) či je to strach, který mi někdo chce podsunout z jakýchkoliv důvodů. Ve všech případech mám pak vždy možnost volby.

Naučit se být v kontaktu se svým autonomním nervovým systémem a pochopit signály těla ještě dřív, než se stane něco, co mi může skutečně ublížit, je velká výhra, která má ohromně pozitivní „vedlejší účinky“ nejen pro náš život, pro naši pohodu ale zejména pro naše zdraví.

Cena: 7 400,-CZK

Cena kurzu nezahrnuje ubytování.

Více informací (místo, čas atd.) vám pošlu emailem v případě vašeho zájmu.

Termín kurzu najdete v levé liště na webu, zde je i kontakt pro přihlášení:

https://v-laska.com/terminy-kurzu/nervus-vagus/

Těšííííím se na společné setkání s našimi autonomními nervovými systémy. Je to další, docela jiný pohled na fungování člověka…. viki

Odpovědnost

Na tomto kurzu nedostanete žádné lékařské rady. Je určen pouze pro informační účely a rozvoj osobnosti, nikoliv pro účely poskytování jakékoliv formy pomoci, zejména zdravotní. Ani tento kurz a ani žádný jiný, který v mé nabídce najdete, není náhradou za lékařskou péči, diagnostiku nebo léčbu. S jakýmikoliv dotazy týkajícími se zdravotního stavu či vašeho léčení se vždy obracejte na svého lékaře nebo jiného kvalifikovaného poskytovatele zdravotní péče. Nikdy nezanedbávejte ani neodkládejte vyhledání odborné lékařské pomoci nebo léčby kvůli něčemu, co jste se naučili v kterémkoliv z mých kurzů. Děkuji vám.