Rovnováha

Růženko….ty mi dáváš…tohle není jednoduchá otázka a ne na jeden řádek….

Pokusím se ti ale odpovědět, jak to vidím já….
Především “ duchovno “ nevnímám jako něco, co je oddělené od běžného, každodenního života, ale je jeho součástí. Duchovno dle mého je umění žít každodenní život. Ranní vstávání, péče o rodinu, děti, práce, vztahy, ale taky o sebe sama. Přičemž péče o sebe sama neznamená jen hygienu v koupelně, make-up nebo hezké šaty, ale především je to kontakt se svým nitrem, něco jako hygiena duševní.
To znamená, nehledám “ viníky “ toho, jak žiju a jak se cítím kolem sebe, ale hledám odpovědi především v sobě, jak se chovám já, co dělám já, co působím sobě a co druhým a proč to tak dělám…..
Já vnímám lidičky jako několik skupin…
Lidičky opravdu “ duchovní „, kteří umí žít každodenní život i vztahy s patřičným nadhledem, chápáním druhých, ale i sebe, umí žít bez zbytečných konfliktů a hádek, nebo konflikty řeší s rozvahou a odstupem, ale neutíkají od nich.
Poznám je většinou podle toho, že někdy víc pozorují a méně mluví, poznám je podle výrazu tváře, podle pohledu, podle chování…pokud neznám jejich způsob života.
Pak jsou tací, kteří “ duchovno “ předstírají, a hlásají, vnucují druhým své rádoby schopnosti a přednosti a přitom sami neví, co se svým životem a často jsou i nemocní. Tuhle skupinu taky poznáš na první pohled.
Pak jsou takzvaní “ konzumenti „, které žádné duchovno nezajímá, protože si myslí, že jde o nadpřirozeno a k tomu oni se nemohou snížit. Uznávají pouze věci, které jsou pro ně absolutně “ stravitelné „, doslova především dobré jídlo, pití, zajištění existence – auto, byt nebo dům….no však víme o čem mluvím.
Tihle většinou nestíhají svůj vlastní život, protože řeší taky životy druhých a nemají
“ čas “ podívat se sami na sebe ( jak se chovám já, co dělám a proč to dělám…), nebo nemají odvahu a svůj strach schovávají za silné řeči.
Většinou jsou více či méně nemocní, unavení, obézní…..přetížení….ve stresu….často se obětovávají a jsou zklamaní, že to nikdo nechce ocenit !
Stejným způsobem vedou do života svoje děti a dokud někdo tento kolotoč nezmění vědomě, točí se s každou další generací stejně.
No a další skupina jsou ti konzumenti, kteří postupně začnou zjišťovat, že tento způsob života je nenaplňuje, nebo že jsou neustále nemocní, nešťastní ve vztazích, život se jim hroutí….
Začnou hledat, kde se stala chyba a co udělali špatně.
Pokud skutečně a upřímně hledají a jsou připraveni změnit své názory i svůj život, moc si těchto lidí vážím a snažím se jim pomáhat, pokud mi na to síly stačí a pokud o to sami požádají.
Ta první skupina pomoc většinou nepotřebuje a je spíš připravena pomáhat …pro konzumenta je to ztracený čas…nechce nic slyšet.

Ale ani já, ani většina z nás, kteří dnes máme tento názor, jsme se s ním nenarodili. Taky jsme žili jako konzumenti, protože ta doba, která je za námi, taková byla.
Většinou až nemoc, konfliktní vztahy, naše trápení, bolest a nespokojenost sama se sebou nás přiměla hledat řešení jinde, než pouze kolem nás v materiálním světě.
Já sama jsem si musela hodně prožít, než jsem objevila sama sebe a naučila jsem si vážit sama sebe, abych mohla být zdravá a žít lepší život, který mě naplňuje.
Byla to hodně dlouhá cesta a já dnes vím, že nikdy nekončí.

Ale abych neodbočila od tématu – r o v n o v á h a:

Při všech těch mravenčích starostech o rodinu, děti či partnera si najdi čas na sebe. Stačí chvilka denně před spaním, nebo venku v přírodě, nebo brzy ráno, když je všude ještě klid….
Dnes už umíš komunikovat se svým tělem, se svou vnitřní inteligencí, která ti vždycky dá ty správné odpovědi, pokud se budeš ptát.
Ale bez otázky není odpověď.
Je jedno, jestli je ta tvoje chvilka venku nebo doma v meditaci, důležité je, být stále v kontaktu sama se sebou a naslouchat nejenom potřebám druhých, ale taky svým vlastním.
A nejen naslouchat, ale i řídit se radami, které dostaneš. Protože ty už víš, že nikdy nikdo ti nemůže v tvém životě poradit lépe, než ty sama, než tvoje vnitřní inteligence a tvoje srdce,
pokud jsi s nimi v kontaktu.
A uvidíš, že zvládneš i věci zdánlivě nemožné a přitom ti zbyde spousta času na věci, které jsi nestíhala dosud….nebo které jsi neviděla.
Budeš zdravá a šťastná a děti taky, protože mít maminku v nemocnici, to je asi to nejhorší, co by si mohly přát.
Tu nemocnici pak už nebudeš potřebovat.
Pak bude všechno v rovnováze.

Ale proč ti to písu, když ty to tam někde uvnitř všechno moc dobře víš……

Uf….tak tohle je moje odpověď….

Krásné sluníčkové dny…Tobě ( piráte sedmi moří ) i dětem….Vlaďka