Co je Kraniosakrální terapie?
Kraniosakrální terapie je velmi jemná, praktická metoda ošetření, která pomáhá uvolnit napětí, často uložené hluboko v těle, aby mohlo dojít ke zmírnění bolesti, zlepšení psychické pohody, zdraví a funkčnosti celého těla.
Terapeut využívá jemný dotyk k uvolnění omezení v měkkých tkáních obklopujících centrální nervový systém, což umožní postupné obnovení jemného, životně důležitého rytmického pohybu v těle, který je nezbytný pro naše zdraví.
Kranisakrální terapie má tak širokou účinnost, že je stále častěji vyhledávanou terapií nejen pro úlevu od bolesti, ale zejména pro její blahodárné účinky na nervový systém. Je vysoce účinná při celé škále zdravotních a psychických komplikací, zejména při zvýšené psychické zátěži a stresu, které jsou obvykle jednou z hlavních příčin následných nemocí a zdravotních omezení. Pro svou jemnost a šetrnost nachází stále častěji uplatnění i u dětí.
Kraniosakrální terapie je velmi efektivní při zvládání stavů, jako je chronické napětí a chronická bolest, bolesti hlavy, bolesti zad, ramen a krku či jako podpůrná terapie při léčbě traumatu a vyčerpání organismu, zejména pro její zklidňující účinek.
• Přináší úlevu od stresu, úzkosti a podporuje hluboké uvolnění těla a mysli. Pomáhá při léčbě posttraumatického syndromu.
• Je účinná při problémech s otěhotněním, a pak při přípravě na porod. Po porodu je velmi nápomocná pro uvolnění porodního traumatu. Pomáhá uvolňovat psychické, ale i fyzické blokády spojené s porodem a poporodními stavy.
• Mírní bolest – od bolestí hlavy, migrén, bolestí ramen, krku, zad, PMS a pomáhá s dalšími druhy fyzické bolesti – jednoduše tím, že uvolňuje hluboké napětí těla.
• Je velmi přínosná po otřesu mozku, mozkových traumatech a po mozkové příhodě (samozřejmě po zaléčení pacienta)
• Při syndromu TMJ – temporomandibulárního kloubu
• Pomáhá tělu lépe reagovat na nejrůznější druhy léčby, zlepšuje tok všech tekutin v těle, zlepšuje vzájemný pohyb jemných tkání těla, zlepšuje fungování imunitního systému a podporuje celkovou vitalitu.
Přestože je kraniosakrální terapie velmi jemná a šetrná technika ošetření, existují určité kondice, při kterých ji nedoporučujeme – jsou to nejrůznější akutní infekce, vážná či rozsáhlá zánětlivá onemocnění nebo stav ihned po úrazu hlavy, při podezření na krvácení do mozku a mrtvici.
Kraniosakrální terapie má nespočet pozitivních účinků pro naše tělo, nejen na fyzické, ale především na psychické rovině. Pokud přijmeme fakt, že naše „psychické nastavení a psychická odolnost“ jsou klíčové faktory pro udržení zdraví, pak můžeme s jistotou říct, a dlouholeté zkušenosti terapeutů a klientů nejen u nás v české republice, ale po celém světě to dokazují, že kraniosakrální terapie může být mimořádným přínosem k řešení nejrůznějších psychických i fyzických komplikací, stejně dobře jako může být podpůrnou terapií při jakékoliv léčbě, u dětí i dospělých.
To vše, bez ohledu na to, že ji lékařská komunita od jejího vzniku až dodnes neakceptuje, protože je v rozporu s medicínským konceptem. Ale stejně tak medicína neakceptuje mnoho dalších alternativních směrů léčby, které jsou přesto lidmi po celém světě stále vyhledávány, jednoduše proto, že jsou účinné.
Různé směry i přístupy v kraniosakrální terapii
V dnešní době najdete celou řadu nejrůznějších škol kraniosakrální terapie, které by se od sebe v zásadě neměly příliš lišit, ale opak je pravdou. Všechny směry a přístupy v Kraniosakrální terapii však vznikly na základě dvou metodik, které se výrazně liší svým přístupem k člověku, protože stejně tak se výrazně liší obě osobnosti, dva lékaři, kterým vděčíme za jejich vytvoření.
První je Dr. William Garner Sutherland (1873 – 1954), druhým je Dr. John E. Upledger (1932 – 2012).
Podívejme se krátce do historie Kraniosakrální terapie
Pojem kraniosakrální terapie je velmi úzce spjatý s osteopatií – metodou, kterou vyvinul v druhé polovině 19. století lékař Andrew Taylor Still. Osteopatie je alternativní lékařská metoda, která klade důraz na vzájemné vztahy mezi strukturou a funkcemi těla a uznává schopnost těla léčit se samo.
Podstatou této metody je, že lebeční kosti jsou pohyblivé, nesrůstají, ale lebeční švy jim umožňují vzájemný pohyb (i když tento fakt je z pohledu naší „moderní“ medicíny dodnes zesměšňován a lékaři se ani nezabývají tím, k čemu vlastně lebeční švy slouží – když ne k pohybu kostí mezi sebou).
Kraniosakrální systém spolu s pohybem lebečních kostí poprvé popsal lékař William Garner Sutherland kolem roku 1900.
V roce 1899, jako student posledního ročníku Americké školy osteopatie, ho nejvíc fascinovaly kosti lebky. 
Ačkoli se jako lékaři učili, že tyto kosti v dospělosti srostou, jejich struktura mu naznačovala opak. Od začátku byl přesvědčen o tom, že lebeční švy jsou určeny k tomu, aby kosti lebky mohly být ve vzájemném pohybu.
Když si ve školní vitríně prohlížel rozdělanou lebku, jeho pozornost nejvíc upoutala spánková kost. Napadla ho myšlenka, která nakonec ovlivnila celý jeho další život: „Zkosená jako rybí žábry pro primární dýchání.“ Tak začala Sutherlandova celoživotní cesta zkoumání, zda „živá lebka“ skutečně vyjadřuje pohyb a zda je tento pohyb fyziologicky důležitý.
Sutherland jako lékař i jako člověk musel být mimořádně vnímavý, a i když si vysloužil jen posměch a odmítání svých kolegů, nevzdal se svých názorů a dlouhodobě shromažďovaných poznatků o lidském mozku, lebce – lebečních kostech, lebečních švech a následně i toku mozkomíšního moku. Zkoumal a dokonale popsal jejich funkce a vzájemné souvislosti mezi nimi.
Jeden z jeho největších objevů je, že lebeční švy umožňují lebečním kostem pružný pohyb, přičemž snižování pohyblivosti lebečních kostí nebo stagnace jejich pohybu přímo ovlivňuje průtok mozkomíšního moku celým systémem „mozek a mícha“, a že tento vzájemný pohyb lebečních kostí a plynulý tok mozkomíšního moku jsou nezbytné faktory pro správné fungování těla a udržení zdraví.
Na základě svého výzkumu a praxe rozvinul terapii jemných manipulací lebečními kostmi v rámci osteopatie, k vyvolání autoregulačního systému těla pomocí kraniosakrálního pohybu. Vyvinul unikátní metodu obnovy rovnováhy v těle.
Jako první popsal velmi jemné, rytmické změny tvaru kostí lebky, a později popsal tento rytmický pohyb i u ostatních tkání celého těla. Tento svůj koncept nazval „primární respirační mechanismus – primární dech“, který popisuje rytmický pohyb lebečních kostí a jeho vliv na fungování celého těla a celkové zdraví.
Jeho hluboké vnímání inteligence lidského těla a člověka, jako bytosti, která není pouze maso a kosti a zejména výsledky z jeho léčebné praxe, které nejvíc ovlivnily a nakonec mnohonásobně i potvrdily závěry jeho zkoumání, jsou dnes velmi dobře zdokumentovány a určitě stojí za to, seznámit se s nimi, pokud vás kraniosakrální terapie zaujme.
Sutherlandova škola v rámci osteopatie měla pak mnoho dalších pokračovatelů, kteří navázali na jeho práci.
Jedním z nich, i když v té době mimo komunitu osteopatie, byl Dr. John Upledger. Ten na základě metodiky a celoživotní práce Dr. Sutherlanda začal učit metodu, kterou nazval Kraniosakrální terapie.
Dr. John Upledger v letech 1975–1983 pracoval jako klinický výzkumník a profesor biomechaniky na Michiganské státní univerzitě. Kromě své soukromé praxe s klienty dohlížel na tým anatomů, fyziologů, biofyziků a bioinženýrů v experimentech testujících existenci kraniosakrálního systému a jeho vliv na fungování těla a zdraví.
Výsledky těchto vědeckých studií přinesly mnohá vysvětlení funkcí kraniosakrálního systému a jeho využití při hodnocení a léčbě špatně pochopených poruch mozku a míchy. Přesto dodnes nejsou uznány, protože nezapadají do medicínského konceptu, který je založen na příjmu farmak, nikoliv podpůrných terapií.
Kromě kraniosakrální terapie dr. Upledger vyvinul další doplňkové obory, které se nyní vyučují po celém světě prostřednictvím vzdělávacích programů Upledger Institute International.
Upledger Institute International vznikl v roce 1985 a Dr. Upledger byl jeho spoluzakladatelem.
Během své kariéry později vystudovaného osteopatického lékaře byl Dr. Upledger uznáván jako inovátor a přední zastánce výzkumu nových terapií. Zejména jeho metoda Kraniosakrální terapie** mu vynesla ohromnou mezinárodní reputaci.
Poznámka**: Jeho metoda ve skutečnosti v převážné většině vychází z celoživotní práce, výzkumů a závěrů Dr. Sutherlanda, které upravil do uceleného konceptu, jako léčebnou techniku, kterou pak nazval Kraniosakrální terapie. Chyběla mu ale mimořádná vnímavost lidského těla, kterou disponoval jeho předchůdce, proto je Upledgerova škola v mnoha ohledech velmi odlišná od škol, které následovaly a ještě víc rozvinuly Sutherlandův přístup (jednou z nich je Biodynamika).
Jak ovlivnila Kraniosakrální terapie můj život
Kraniosakrální terapii jsem se učila v době, kdy jediná metodika u nás dostupná, byla škola Dr. J. Upledgera. Z kurzu jsem měla velmi smíšené pocity, i když podvědomě jsem věděla, že tuto terapii už neopustím, ale budu 
pravděpodobně hledat způsob, jak se vyhnout všemu, s čím nejsem v souladu, při zachování pravidel a určité osnovy terapie, kterou od samého začátku vnímám jako zcela unikátní, a které si nesmírně vážím.
V té době jsem netušila, že mnoho věcí při dotyku těla klienta vnímám stejně nebo podobně, jako to vnímal na samém počátku svého bádání Dr. William Garner Sutherland. Toto moje poznání přišlo mnohem později, až jsem objevila knihu „Wisdom in The Body“, která je celá zasvěcená práci tohoto mimořádného člověka.
A tak začala moje vlastní praxe s kraniosakrální terapií, která nakonec zcela ovlivnila můj život. Zkoumala jsem jak badatel neuvěřitelné pohyby uvnitř i na povrchu těla a objevila jsem mnoho souvislostí, které jsem nedostala na žádném kurzu a nenašla jsem je ani v žádné knize.
Až praxí jsem začala chápat, že ten, kdo skutečně řídí terapii, je tělo klienta, pokud mu vytvořím podmínky a naučím se ho vnímat naprosto jinak, než jsme zvyklí, a hledala jsem způsob, jak s ním pracovat, abych nerušila jeho klid a komfort, nezbytně nutný pro dosažení co nejlepších výsledků v mé terapii. Pochopila jsem jednoduchá pravidla, jako zákonitosti, které potřebuji u terapie dodržet, a přidala jsem ještě mnoho dalšího, včetně příjemné a nerušivé hudby.
V mnohém jsem se nakonec odklonila od zažitých dogmat (zejména medicínských) a naslouchala jsem pouze své intuici, která mě vedla. Začala jsem si víc a víc uvědomovat, jak svým svými myšlenkami, postoji i svým přístupem mohu ovlivnit vše, co se pod mýma rukama děje. A stejně jako doktor Sutherland jsem si uvědomila, jak ohromnou silou samoléčby a samoregulace naše tělo disponuje, pokud mu to umožníme a vytvoříme správné podmínky.
Zpětná vazba a výsledky mých terapií, byly jednoduše fascinující.
A tak vznikla moje vlastní metoda „Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace“, dnes pod názvem „Kraniosakrální rezonance“, kterou předávám na svých kurzech od roku 2004.
Více o kurzu najdete zde: https://v-laska.com/kurzy/kurz-kraniosakralni-terapie-rezonance/
Často kladené otázky
Jak může být kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace přínosnou pro úlevu od stresu, a dokonce od bolesti?
Během terapie klient tiše a pohodlně odpočívá na lehátku, vnímá příjemnou, nerušivou hudbu a nechává se hýčkat citlivým dotykem svého terapeuta. Terapeut klienta během terapie neobtěžuje svými otázkami, neprovádí žádné stresující diagnostiky, ale naopak, pomáhá svému klientovi k postupnému uvolnění, aby jeho tělo i mysl mohly „vstoupit“ do stavu hluboké relaxace. Postupně tak dochází k jemnému útlumu mozkové činnosti, snižují se mozkové frekvence, a to umožní zvýšení frekvencí těla klienta.
Právě toto je stav těla i mysli, při kterém dochází k uvolnění napětí v nejhlubších vrstvách těla a aktivují se „vrozené vnitřní mechanismy samoléčení a regenerace“ organismu. Všichni takovými vnitřními silami disponujeme, ale způsobem života a stále přítomným stresem sami sobě neumožňujeme, aby tyto vnitřní síly pracovaly v náš prospěch.
Jakmile se tělo i mysl uvolní a doslova se ponoří do hluboké relaxace, uvolňuje se vnitřní napětí v nejhlubších svalech a svalových skupinách (zejména kolem páteře), jejichž zvýšené napětí a stažení jsou častým důsledkem stresu, ale právě toto napětí je obvykle prvotní příčinou nejrůznějších bolestí, zejména dolní části zad, ramen a krku. Tělo ale není mechanismus, jehož jednotlivé díly nám může někdo opravit. Tělo je vnímající organismus, který funguje jako jeden celek. Proto uvolnění napětí v jedné části těla, budou následně vnímat i ostatní části těla a na toto uvolnění bude velmi pozitivně reagovat i mysl. Protože mysl a tělo nelze oddělit.
Terapeut pracuje nerušivě, ohleduplně a jemně tak, že jeho klient může mít při terapii hluboké vnitřní prožitky, hluboké vjemy, a není neobvyklé, že své tělo začne vnímat zcela novým způsobem a víc si začne uvědomovat sám sebe.
Obvykle na terapie přichází s jedním problémem, který považuje za největší. Postupně se ale zbavuje vnitřního tlaku, napětí a stresu, a tím umožní svému tělu, aby uvolnilo vše, co ho tíží a co mu způsobuje bolest. Není to „oprava“ těla, ale pochopení fungování těla a mysli, jako jednoho celku.
Jak se liší Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace od ostatních škol?
Nejvíce rozšířenou školou kraniosakrální terapie u nás i v Evropě je Upledger CST.
Přesto, že je John Upledger pokračovatelem W. G. Sutherlanda, zakladatele „kraniální osteopatie“ a skutečného „otce“ této metody, jeho přístup je výrazně odlišný.
Oba byli lékaři, ale Sutherland byl mimořádně citlivý a vnímavý, člověka považoval za duchovní bytost a se stejnou jemností a úctou přistupoval i k terapii.
Upledgerův přístup je jiný, spíš technický a mechanický, víc v souladu s konceptem moderní medicíny – diagnostikovat, hledat problém a najít problém, odstranit problém. Tělo člověka je vnímáno jako nějaký mechanismus, který se pokazil, pacient (klient) proto hledá lékaře, opraváře, terapeuta, aby ho opravil.
I když se terapeut učí „ponořit svou mysl do těla“ pacienta nebo klienta, převážně zůstává pouze na fyzické rovině. Sleduje pouze to, co je projeveno – problém, nemoc, blokády, dysfunkce a nejrůznější zdravotní komplikace a omezení, které pak terapií napravuje.
Terapeut studuje mnoho let, učí se anatomii, učí se diagnostikovat a učí se napravovat, co v těle „funguje špatně“. Hluboko pod tím vším je ale „jemnohmotná příčina“, která se pod tím nánosem „vědomostí“ úplně ztrácí a terapeutovi uniká. A právě to je duchovní podstata člověka, která funguje na mnohem hlubších úrovních vnímání, ale bez této jemnohmotné „předlohy“ to fyzické nemůže existovat (viz.kvantová fyzika, nová biologie, atd.).
Další významnou roli pak sehrává lidská mysl, které ani „moderní“ medicína, ani terapeut Upledgera CST nedává valnou pozornost. Jenže právě mysl je obvykle pravou příčinou celé řady „blokád“, dysfunkcí v těle, omezení a nemocí.
Člověk je ale živý, neustále dynamicky reagující a měnící se organismus, který myslí, vnímá, cítí, prožívá a v každém okamžiku svého života jeho tělo prožívá a cítí s ním. Tělo a mysl tvoří jeden celek a jedno bez druhého nemůže existovat – takže jedno reaguje na druhé a obráceně. A pokud tělo člověka bezprostředně a neustále reaguje na všechno, co člověk prožívá, pak není možné, aby ho někdo jiný „opravil“, pokud se na tom nezačne podílet on sám.
A právě tady nastávají naše odlišnosti.
Sutherland byl lékař, přesto vnímal člověka zcela odlišným způsobem, než jsme u lékařů zvyklí. Respektoval přírodní zákonitosti a uvědomoval si, že určitý vnitřní pohyb, který cítil nejen v lebeční tkáni, ale v celém těle, je vlastně řídící a organizující silou, která vládne celé přírodě. Vnímal hlubokou moudrost a inteligenci těla, která sama řídí a organizuje, co tělo v dané chvíli potřebuje, a vnímal roli lékaře či terapeuta jako prostředníka, který se s touto silou umí spojit, aby pomohl pacientovi v jeho léčbě.
Dnes víme, a celá řada studií to už dlouhá desetiletí dokazuje, že všechno ve vesmíru je v pohybu. Ten jemný, vlnový pohyb, který vnímáme v těle, je všude v přírodě a je přítomen u všeho živého na Zemi, včetně člověka. Proto i člověk a jeho fyzické tělo podléhá přírodním a fyzikálním zákonům a stejně jako je tomu u zvířat, i lidské tělo disponuje mechanismy samoléčby a regenerace, má-li vhodné podmínky.
Sutherland do své práce integroval hluboce filosofický a duchovní rozměr. Jemný, vlnový pohyb ve všech tkáních těla nazval „vnitřní životní silou“ – Dechem života. Popsal ho jako hnací sílu rytmického pohybu mozkomíšního moku a všech tekutin v těle. Člověka vnímal holisticky, a popsal filosofii léčby těla a mysli současně, protože právě mysl má přímý a největší vliv na jemný, vlnový pohyb – vnitřní životní sílu člověka.
Jeho rozsáhlý výzkum lebky a lebeční mobility dalece přesahoval osteopatii. Velký důraz kladl zejména na jemný dotyk, dynamiku tekutin a jemné rytmy ve všech částech těla. Jeho praktické i teoretické poznatky zpochybňovaly zavedená lékařská přesvědčení a jeho práce významně ovlivnila celou řadu osobností, dalece nad rámec medicíny.
Sutherland skloubil vědecký výzkum s duchovní filosofií a vytvořil zcela nový, transformativní přístup ke zdraví a léčení. Nejen, že definoval základní metodiku a postupy kraniální osteopatie, ale položil i základy integrativní holistické medicíny. Jeho terapeutické paradigma se stalo základnou pro úplně nový model terapeutické práce, která klade důraz na obnovu rovnováhy v těle, dynamiku tekutin a především prevenci, s větším důrazem na roli pacienta (klienta) víc než lékaře (terapeuta).
Kraniosakrální rezonance – kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace
Je metoda vytvořená na základech filosofie a vnímání člověka podle Williama G. Sutherlanda.
Je mimořádně jemná, ale s velmi hlubokým dosahem. Klient v terapii vnímá ohromný přesah fyzické reality a učí se vnímat sám sebe a svoje tělo naprosto novým způsobem. Jako terapeuti respektujeme člověka jako duchovní bytost svou podstatou a respektujeme vnitřní síly, se kterými se narodíme stejně tak, jak to vnímal Sutherland.
Více o kraniosakrální rezonanci najdete v popisu kurzu Kraniosakrální terapie.
Shrnutí
Dr. William Garner Sutherland (1873 – 1854) je zakladatelem a tvůrcem první metodiky nazvané „Cranial Osteopathy“, které zasvětil 50 let svého života. Techniky kraniální osteopatie učil a praktikoval pouze v rámci osteopatie.
Dr. John Upledger (1932 – 2012) jeho metodiku přepracoval a zpřístupnil široké veřejnosti pod názvem „The CranioSacral Therapy (CST)“. Stal se ředitelem a spoluzakladatelem „The Upledger Institute“. Kraniosakrální terapie Upledgera se vyučuje po celém světě a téměř všude najdete Asociace, které tyto terapeuty sdružují. Bohužel, stejně jako je to v medicíně, tendence prohlašovat se za jediné správné je jejich velkým mínusem.
Kromě Upledgera dnes existuje celá řada dalších škol, mimo jiné v posledních letech i Biodynamika, která je v souladu s učením a filosofií Sutherlanda, ale stále výrazně odlišná od Kraniosakrální rezonance.