Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie je velmi jemná, praktická metoda ošetření, která pomáhá uvolnit napětí, často uložené hluboko v těle, aby mohlo dojít ke zmírnění bolesti, zlepšení psychické pohody, zdraví a funkčnosti celého těla.

Terapeut využívá jemný dotyk k uvolnění omezení v měkkých tkáních obklopujících centrální nervový systém, což umožní postupné obnovení jemného, životně důležitého rytmického pohybu v těle, který je nezbytný pro naše zdraví.

Kranisakrální terapie má tak širokou účinnost, že je stále častěji vyhledávanou terapií nejen pro úlevu od bolesti, ale zejména pro její blahodárné účinky na nervový systém. Je vysoce účinná při celé škále zdravotních a psychických komplikací, zejména při zvýšené psychické zátěži a stresu, které jsou obvykle jednou z hlavních příčin následných nemocí a zdravotních omezení. Pro svou jemnost a šetrnost nachází stále častěji uplatnění i u dětí.

Kraniosakrální terapie je velmi efektivní při zvládání stavů, jako je chronické napětí a chronická bolest, bolesti hlavy, bolesti zad, ramen a krku či jako podpůrná terapie při léčbě traumatu a vyčerpání organismu, zejména pro její zklidňující účinek.

• Přináší úlevu od stresu, úzkosti a podporuje hluboké uvolnění těla a mysli. Pomáhá při léčbě posttraumatického syndromu.

• Je účinná při problémech s otěhotněním, a pak při přípravě na porod. Po porodu je velmi nápomocná pro uvolnění porodního traumatu. Pomáhá uvolňovat psychické, ale i fyzické blokády spojené s porodem a poporodními stavy.

• Mírní bolest – od bolestí hlavy, migrén, bolestí ramen, krku, zad, PMS a pomáhá s dalšími druhy fyzické bolesti – jednoduše tím, že uvolňuje hluboké napětí těla.

• Je velmi přínosná po otřesu mozku, mozkových traumatech a po mozkové příhodě (samozřejmě po zaléčení pacienta)

• Při syndromu TMJ – temporomandibulárního kloubu

• Pomáhá tělu lépe reagovat na nejrůznější druhy léčby, zlepšuje tok všech tekutin v těle, zlepšuje vzájemný pohyb jemných tkání těla, zlepšuje fungování imunitního systému a podporuje celkovou vitalitu.

Přestože je kraniosakrální terapie velmi jemná a šetrná technika ošetření, existují určité kondice, při kterých ji nedoporučujeme – jsou to nejrůznější akutní infekce, vážná či rozsáhlá zánětlivá onemocnění nebo stav ihned po úrazu hlavy, při podezření na krvácení do mozku a mrtvici.

Kraniosakrální terapie má nespočet pozitivních účinků pro naše tělo, nejen na fyzické, ale především na psychické rovině. Pokud přijmeme fakt, že naše „psychické nastavení a psychická odolnost“ jsou klíčové faktory pro udržení zdraví, pak můžeme s jistotou říct, a dlouholeté zkušenosti terapeutů a klientů nejen u nás v české republice, ale po celém světě to dokazují, že kraniosakrální terapie může být mimořádným přínosem k řešení nejrůznějších psychických i fyzických komplikací, stejně dobře jako může být podpůrnou terapií při jakékoliv léčbě, u dětí i dospělých.

To vše, bez ohledu na to, že ji lékařská komunita od jejího vzniku až dodnes neakceptuje, protože je v rozporu s medicínským konceptem. Ale stejně tak medicína neakceptuje mnoho dalších alternativních směrů léčby, které jsou přesto lidmi po celém světě stále vyhledávány, jednoduše proto, že jsou účinné.

Různé směry i přístupy v kraniosakrální terapii

V dnešní době najdete celou řadu nejrůznějších škol kraniosakrální terapie, které by se od sebe v zásadě neměly příliš lišit, ale opak je pravdou. Všechny směry a přístupy v Kraniosakrální terapii však vznikly na základě dvou metodik, které se výrazně liší svým přístupem k člověku, protože stejně tak se výrazně liší obě osobnosti, dva lékaři, kterým vděčíme za jejich vytvoření.

První je Dr. William Garner Sutherland (1873 – 1954), druhým je Dr. John E. Upledger (1932 – 2012).

Podívejme se krátce do historie Kraniosakrální terapie

Pojem kraniosakrální terapie je velmi úzce spjatý s osteopatií – metodou, kterou vyvinul v druhé polovině 19. století lékař Andrew Taylor Still. Osteopatie je alternativní lékařská metoda, která klade důraz na vzájemné vztahy mezi strukturou a funkcemi těla a uznává schopnost těla léčit se samo.

Podstatou této metody je, že lebeční kosti jsou pohyblivé, nesrůstají, ale lebeční švy jim umožňují vzájemný pohyb (i když tento fakt je z pohledu naší „moderní“ medicíny dodnes zesměšňován a lékaři se ani nezabývají tím, k čemu vlastně lebeční švy slouží – když ne k pohybu kostí mezi sebou).

Kraniosakrální systém spolu s pohybem lebečních kostí poprvé popsal lékař William Garner Sutherland kolem roku 1900.

V roce 1899, jako student posledního ročníku Americké školy osteopatie, ho nejvíc fascinovaly kosti lebky. Ačkoli se jako lékaři učili, že tyto kosti v dospělosti srostou, jejich struktura mu naznačovala opak. Od začátku byl přesvědčen o tom, že lebeční švy jsou určeny k tomu, aby kosti lebky mohly být ve vzájemném pohybu.

 

Když si ve školní vitríně prohlížel rozdělanou lebku, jeho pozornost nejvíc upoutala spánková kost. Napadla ho myšlenka, která nakonec ovlivnila celý jeho další život: „Zkosená jako rybí žábry pro primární dýchání.“ Tak začala Sutherlandova celoživotní cesta zkoumání, zda „živá lebka“ skutečně vyjadřuje pohyb a zda je tento pohyb fyziologicky důležitý.

Sutherland jako lékař i jako člověk musel být mimořádně vnímavý, a i když si vysloužil jen posměch a odmítání svých kolegů, nevzdal se svých názorů a dlouhodobě shromažďovaných poznatků o lidském mozku, lebce – lebečních kostech, lebečních švech a následně i toku mozkomíšního moku. Zkoumal a dokonale popsal jejich funkce a vzájemné souvislosti mezi nimi.

Jeden z jeho největších objevů je, že lebeční švy umožňují lebečním kostem pružný pohyb, přičemž snižování pohyblivosti lebečních kostí nebo stagnace jejich pohybu přímo ovlivňuje průtok mozkomíšního moku celým systémem „mozek a mícha“, a že tento vzájemný pohyb lebečních kostí a plynulý tok mozkomíšního moku jsou nezbytné faktory pro správné fungování těla a udržení zdraví.

Na základě svého výzkumu a praxe rozvinul terapii jemných manipulací lebečními kostmi v rámci osteopatie, k vyvolání autoregulačního systému těla pomocí kraniosakrálního pohybu. Vyvinul unikátní metodu obnovy rovnováhy v těle.

Jako první popsal velmi jemné, rytmické změny tvaru kostí lebky, a později popsal tento rytmický pohyb i u ostatních tkání celého těla. Tento svůj koncept nazval „primární respirační mechanismus – primární dech“, který popisuje rytmický pohyb lebečních kostí a jeho vliv na fungování celého těla a celkové zdraví.

Jeho hluboké vnímání inteligence lidského těla a člověka, jako bytosti, která není pouze maso a kosti a zejména výsledky z jeho léčebné praxe, které nejvíc ovlivnily a nakonec mnohonásobně i potvrdily závěry jeho zkoumání, jsou dnes velmi dobře zdokumentovány a určitě stojí za to, seznámit se s nimi, pokud vás kraniosakrální terapie zaujme.

Sutherlandova škola v rámci osteopatie měla pak mnoho dalších pokračovatelů, kteří navázali na jeho práci.

Jedním z nich, i když v té době mimo komunitu osteopatie, byl Dr. John Upledger. Ten na základě metodiky a celoživotní práce Dr. Sutherlanda začal učit metodu, kterou nazval Kraniosakrální terapie. 

Dr. John Upledger v letech 1975–1983 pracoval jako klinický výzkumník a profesor biomechaniky na Michiganské státní univerzitě. Kromě své soukromé praxe s klienty dohlížel na tým anatomů, fyziologů, biofyziků a bioinženýrů v experimentech testujících existenci kraniosakrálního systému a jeho vliv na fungování těla a zdraví.

Výsledky těchto vědeckých studií přinesly mnohá vysvětlení funkcí kraniosakrálního systému a jeho využití při hodnocení a léčbě špatně pochopených poruch mozku a míchy. Přesto dodnes nejsou uznány, protože nezapadají do medicínského konceptu, který je založen na příjmu farmak, nikoliv podpůrných terapií.

Kromě kraniosakrální terapie dr. Upledger vyvinul další doplňkové obory, které se nyní vyučují po celém světě prostřednictvím vzdělávacích programů Upledger Institute International.

Upledger Institute International vznikl v roce 1985 a Dr. Upledger byl jeho spoluzakladatelem.

Během své kariéry později vystudovaného osteopatického lékaře byl Dr. Upledger uznáván jako inovátor a přední zastánce výzkumu nových terapií. Zejména jeho metoda Kraniosakrální terapie** mu vynesla ohromnou mezinárodní reputaci.

Poznámka**: Jeho metoda ve skutečnosti v převážné většině vychází z celoživotní práce, výzkumů a závěrů Dr. Sutherlanda, které upravil do uceleného konceptu, jako léčebnou techniku, kterou pak nazval Kraniosakrální terapie. Chyběla mu ale mimořádná vnímavost lidského těla, kterou disponoval jeho předchůdce, proto je Upledgerova škola v mnoha ohledech velmi odlišná od škol, které následovaly a ještě víc rozvinuly Sutherlandův přístup.

Jak ovlivnila Kraniosakrální terapie můj život

Kraniosakrální terapii jsem se učila v době, kdy jediná metodika u nás dostupná, byla škola Dr. J. Upledgera. Z kurzu jsem měla velmi smíšené pocity, i když podvědomě jsem věděla, že tuto terapii už neopustím, ale budu pravděpodobně hledat způsob, jak se vyhnout všemu, s čím nejsem v souladu, při zachování pravidel a určité osnovy terapie, které si od počátku nesmírně vážím.

V té době jsem netušila, že mnoho věcí při dotyku těla klienta vnímám stejně nebo podobně, jako to vnímal na samém počátku Dr. Sutherland. Toto poznání pak přišlo mnohem později, až jsem objevila knihu „Wisdom in The Body“, která je celá zasvěcená práci tohoto mimořádného člověka.

A tak začala moje vlastní praxe s kraniosakrální terapií, která nakonec zcela ovlivnila můj život. Zkoumala jsem jak badatel neuvěřitelné pohyby uvnitř i na povrchu těla a objevila jsem mnoho souvislostí, o kterých se na zdravotní škole vůbec nedozvíme, a které nenajdeme ani v žádných knihách.

Až praxí jsem začala chápat, že ten, kdo skutečně řídí terapii, je tělo klienta, pokud mu vytvořím podmínky a naučím se ho vnímat naprosto jinak, než jsme zvyklí, a hledala jsem způsob, jak s ním pracovat, abych nerušila jeho klid a komfort, nezbytně nutný pro dosažení co nejlepších výsledků v mé terapii. Pochopila jsem jednoduchá pravidla, jako zákonitosti, které potřebuji u terapie dodržet, a přidala jsem ještě mnoho dalšího, včetně příjemné a nerušivé hudby.

V mnohém jsem se nakonec odklonila od zažitých dogmat (zejména medicínských) a naslouchala jsem pouze své intuici, která mě vedla. Začala jsem si víc a víc uvědomovat, jak svým svými myšlenkami, postoji i svým přístupem mohu ovlivnit vše, co se pod mýma rukama děje. A stejně jako doktor Sutherland jsem si uvědomila, jak ohromnou silou samoléčby a samoregulace naše tělo disponuje, pokud mu to umožníme a vytvoříme správné podmínky.

Zpětná vazba a výsledky mých terapií, byly jednoduše fascinující.

A tak vznikla moje vlastní metoda „Kraniosakrální terapie cestou hluboké relaxace“, dnes pod názvem „Kraniosakrální rezonance“, kterou předávám na svých kurzech od roku 2004. 

Více o kurzu najdete zde: https://v-laska.com/kurzy/kurz-kraniosakralni-terapie-rezonance/