Povaha našeho myšlení, vnímání sebe sama a způsob prožívání určuje nejen náš vzhled, náš charakter, ale i to, jak se pohybujeme a jaké bude postavení našeho těla. Jinými slovy – naše celková kondice je konečným důsledkem mnoha faktorů, které si vůbec neuvědomujeme a které přitom zcela zásadně ovlivňují celý náš život, včetně zdraví a nemoci.
Každý z nás jsme originál
i kdybychom se narodili do stejného prostředí a vyrostli ve stejných podmínkách, každý z nás bude vnímat jinak okolnosti, události a nejrůznější prožitky, které utvářejí náš život.
Proto není ani tak důležité CO prožíváme, ale „JAK“ to prožíváme.
Ale právě to „JAK“ se potom podílí na utváření naší osobnosti, našeho charakteru a v podstatě je i základním určujícím faktorem našeho zdraví či nemoci. Ale to není všechno.
Právě toto „JAK“ se podílí taky na postavení a držení našeho těla od nejútlejšího věku, čímž do vnějšího světa v podstatě sdělujeme a oznamujeme, jaký máme vztah k sobě samotnému, jak sami sebe vnímáme mezi ostatními a obecně taky naznačuje kvalitu našeho života.
Toto „JAK“ je na samotném počátku naší existence (hluboko v dětství) určujícím faktorem, jak budeme vnímat sami sebe v „oceánu lidské společnosti“- nejprve uvnitř rodiny, pak ve škole – mezi spolužáky, kamarády a později na stejném základu začneme utvářet i naše další vztahy, od pracovních, běžných sociálních, až po ty nejhlubší, partnerské a intimní.
OBRAZ sebe sama je určující FAKTOR pro všechno, co utváří náš život, od narození až do konce života, nebo do té doby, dokud to VĚDOMĚ nezměníme.
Snaha společnosti (a velmi často i rodiny) je přizpůsobovat se většině, nemít odlišné myšlenky a názory a příliš „nevyčnívat“. V podstatě rodina a společnost nám už na samotném začátku naší existence vštěpuje určité hodnoty a vzorce chování, abychom se co nejvíc podobali jeden druhému a k tomu směřuje i vývoj společnosti v posledních desetiletích víc než kdy předtím (snaha o biologickou uniformitu) – bez ohledu na potřeby, touhy, přání a přirozený vývoj i rozvoj jednotlivce.
„Protože tendence k uniformitě v naší společnosti vytváří nesčetné konflikty s individuálními rysy, může být přizpůsobení se společnosti řešeno buď potlačením organických potřeb jedince, nebo jeho ztotožněním se s potřebami společnosti způsobem, který se mu „nezdá být“ vnucený, což může zajít tak daleko, že kdykoliv se jedinec nechová v souladu s hodnotami společnosti, může mít pocit, že ztrácí svou hodnotu.“ Moshé Feldenkrais – citace z knihy z roku 1972
Proto v podstatě každý z nás žijeme pod jakousi „maskou“ osobnosti, kterou se prezentujeme ostatním a bohužel velmi často – i sami sobě.
Naše vnitřní pocity, sny, touhy a přání jsou většinou už v dětství potlačeny, a později námi samotnými podrobeny vnitřní kritice, abychom příliš neprojevovali svá „slabá místa“ nebo „nevhodné“ postoje, které by nás mohly vyčlenit z kolektivu nebo dokonce i z rodiny. Jediné „uspokojení“ nám má přinést vnější ohodnocení a ocenění druhými, kteří „nejlépe ví“, co je PRO NÁS nejlepší, co je správné, co je „normální“ a co naopak ne. A tak se naučíme příliš neprojevovat a přizpůsobit se, pokud si přejeme být milováni a přijímání společností i rodinou.
Dokonce se většina z nás se svou vnější maskou tak ztotožní, a tak dokonale se přizpůsobí požadavkům druhých, že přestane používat svou vnitřní „životní, hnací sílu“, svou intuici a přestane vnitřně vnímat i sám sebe.
Pravdou je, že většina společnosti žije tento nastavený, obecně přijímaný „MODEL“ vnímání a dokonce se domnívá, že žije „normální“, dostatečně aktivní a spokojený nebo „uspokojivý“ život – DOKUD se neobjeví událost (vážná nemoc, trauma či jiná životní „výzva“), která ho nějakým způsobem „donutí“ uvědomit si sebe sama a kvalitu života, jaký žije. Nebo – i přes takové výzvy a životní překážky jsou nastavené modely vnímání tak silné, že si je neuvědomí nebo si je nechce uvědomit vůbec, a proto je ani nemůže nebo dokonce ani nechce – měnit či změnit.
„Uvědomit si“ znamená uvědomit si sám sebe, a to může být nejen bolestné ale pro mnohé i nepřijatelné.
Z praxe vím, že nejčastější překážkou je STRACH vědět, STRACH ze změny, STRACH ze selhání a odmítnutí, nebo jednoduše již akceptovaná bezmocnost (podporovaná společností), ale často taky lenost a pohodlnost.
OBRAZ – sebe sama
Náš vnitřní „OBRAZ sebe sama“ vzniká postupně – na základě emočních prožitků a vnitřních konfliktů, ve snaze přizpůsobit se požadavkům rodiny a svého okolí – už v nejranějším dětství.
Opakovaným prožíváním stále stejným či podobným způsobem si tak utváříme NÁVYK – určitý vnitřní VROREC – jako „počítačový program“ toho, JAK budeme vnímat sami sebe, JAK budeme vnímat druhé i události kolem nás.
To všechno je ale taky určujícím faktorem, JAK se bude vyvíjet naše tělesná schránka, tedy JAK se bude utvářet postavení a držení našeho těla.
I když se náš vnitřní „OBRAZ sebe sama“ vyvíjí tak, jak rosteme a přetváří se do nejrůznějších podob, přesto se naše myšlenky, naše chování i naše činy odvíjejí podle již daného VZORCE, protože náš MOZEK je postupně ZAFIXOVAL jako NORMU, která se bude dál uplatňovat v našem dalším životě už zcela „automaticky“ z našeho podvědomí – pro veškerou naši činnost – včetně způsobu našeho myšlení, uvažování, emočního prožívání a samozřejmě i vzhledu, pohybu a držení těla.
Utváření postavy a držení těla
Jak procházíme životem, rosteme, dospíváme a učíme se, rozvíjíme svoje návyky, fyzicky i emocionální, abychom se přizpůsobili požadavkům našeho okolí a společnosti. Naše postoje, smysl pro zodpovědnost a způsob, JAK se vypořádat s okolím, událostmi a stresem, to vše zanechává stopy v našem těle i v našem podvědomí.
Jsou to nejen navyklé vzorce myšlení nebo emočního prožívání, ale taky způsob, jak sedíme dlouhé hodiny ve škole nebo u počítače nebo jak nosíme a zvedáme věci nebo jak se pohybujeme, jak chodíme či jak jezdíme na kole.
A protože celá řada fyzických návyků vzniká naučeným chováním a naučeným způsobem myšlení, můžeme se je docela snadno odnaučit, pokud si je uvědomíme a co víc, můžeme si vytvořit návyky nové, ale zdravější, efektivnější a mnohem prospěšnější. Ale musíme je vytvořit vědomě.
Co z toho všeho plyne?
Povaha našeho myšlení a naše psychické i fyzické návyky mají bezprostřední vliv na fungování našeho těla. Nejen ve smyslu držení těla, ale ve smyslu celkového zdraví.
Každá část našeho těla, včetně našich svalů, reaguje na všechno, co prožíváme a jak to prožíváme. Pokud je naše chování a vnitřní prožívání stále stejné po nějaký čas, vzniká návyk, ale naše tělo i naše svaly se musí každému návyku fyzicky přizpůsobit. Ne každý návyk nám ale prospívá.
Tímto pomalým, zdánlivě neškodným a nenápadným způsobem si pomalu a postupně budujeme nejrůznější zdravotní i pohybové komplikace, omezení a bolesti. Ale protože ve většině případů je příčina v navyklých vzorcích, existuje jednoduchá cesta k nápravě, pokud se rozhodneme.