Všichni to známe.
Něco si moc přejeme, dokonce jsme ochotni pro to i něco udělat, a tak se pořád dokola „snažíme“ a „usilujeme“, ale TO, co si TOLIK přejeme, se neděje. Pak to vzdáme a ejhle, najednou se TO děje a když už to ani nečekáme, naše přání se plní.
Toto je fenomén, který možná všichni chápeme, dokud se nás přímo netýká. V okamžiku, kdy nám ale jde o něco, co je pro nás moc důležité, zapomeneme na to, jak funguje. Samozřejmě, že existují situace, kdy pro změnu musíme hodně udělat nebo zkrátka musíme udělat „první krok“, i když to může být těžké. Bez toho někdy změna není možná.
Ale potom už je mnohem efektivnější vytvořit správné „podmínky pro změnu“ a pak hlavně dovolit, aby se taková změna mohla stát. A právě toto je pro mnohé to nejtěžší, protože TOTO nás nikdy nikdo nenaučil.
Od nejútlejšího dětství „jedeme“ na výkon a bojíme se dělat chyby. Výchova ve škole a společnosti pak to dílo dokoná. Chcete-li ale zažít úspěch, ať už pracovní nebo osobní, pak tento návyk budete možná chtít změnit.
V „Clinical Somatics Thomase Hanny“ mluvíme o specifickém druhu pohybu, při kterém dochází k určitému restartu – přetrénování nervového systému, aby svaly mohly uvolnit zvýšené napětí, které jsme si nastřádali za určité období života, a které náš mozek fixoval, jako „normu“ pro náš nervový a pohybový systém. Výsledkem takové „normy“ jsou pak nejrůznější zdravotní a pohybová omezení, často spojená s dalšími funkčními i tělesnými změnami. Během každodenního života si ale obvykle žádné vnitřní napětí neuvědomujeme, a tak si na pozdější funkční změny „střádáme“ mnoho let, dokud se neprojeví viditelnou změnou v postavení těla, často spojenou s bolestí, omezením nebo dokonce ztrátou pohyblivosti a celou řadou dalších neduhů, které nám pak později komplikují život.
Mnohé z vás proto přivádí k tomuto druhu cvičení právě touha zbavit se bolesti, a pohybových omezení. Jak ale uvádím v dalších článcích, klíčovým prvkem v „Clinical Somatics Thomase Hanny“ je pandikulace, do které zapojujeme nervový systém. Jinými slovy, při tomto druhu cvičení musíme svoje tělo vědomě vnímat, tedy musí se ho účastnit mozek a nervový systém.
A právě tady si nápravu stavu opravdu nelze vynutit a ani nebudete úspěšní, pokud budete urputní, budete příliš usilovat a budete tento druh pohybu „cvičit“, místo toho, abyste dovolili svému tělu změny a dali mu čas, na jejich uskutečnění.
Pokud se snažíte zbavit bolesti a vědomě začnete uvolňovat svalové napětí, nebo vědomě začnete zlepšovat držení těla a stále máte pocit, že neděláte žádné pokroky, je to známka toho, že se pravděpodobně snažíte změnu v těle vynutit. Pravděpodobně se soustředíte na svůj cíl více, než na průzkumný proces objevování a uvědomování si toho, jak své tělo vnímáte a jak ho používáte.
Vynucení změny je něco jako vnitřní „boj“. Nejen, že je to obtížné, ale dokonce často i velmi stresující. Ve skutečnosti ale provádíte všechno, co „pracuje“ proti vám. Je to zaměření pozornosti na cíl (na to, co JÁ CHCI), takže mysl se soustředí na budoucnost. Naproti tomu dovolit změnu je prožitek, který se odehrává teď, a umožnění změny je zároveň uvolňující a příjemné.
Často slyšíme z nejrůznějších zdrojů, že „cokoliv chci změnit, musím to udělat pouze v přítomnosti“. Jste-li ale fixováni na cíl, pak jste v budoucnosti a změnu „teď“ sami sobě neumožňujete.
Pokud ale změníte svůj postoj, cvičení začnete vnímat zcela novým způsobem.
Spojíte se dokonale a hluboce se svým tělem a v každém pohybu jste plně přítomni. Jste v přítomnosti a jste „u toho“, aby se „věci mohly dít“. Pak najednou zjistíte, že změny přicházejí sice pomaleji, ale vy je vnímáte i v nepatrném rozsahu a těšíte se z nich. Změny se pak dějí snadno, zdánlivě dokonce bez námahy a mají mnohem trvalejší charakter.
Jak vytvoříme prostředí pro změnu v našem nervovém systému?
Pokud je například vaší motivací zbavit se bolesti a zlepšit svoji tělesnou i pohybovou kondici, pak je určitě na prvním místě potřeba uvědomit si, že k vaší současné kondici, kterou chcete změnit, vás přivedly vaše každodenní návyky, určité aktivity a určitý způsob života.
Proveďte si sami se sebou malý průzkum, jako koučink, abyste si mohli uvědomit nejrůznější návyky a aktivity ve svém každodenním životě:
1. Vezměte si velký list papíru a sepište si své pravidelné každodenní fyzické aktivity (cvičení, jízda nebo chůze do práce, práce, domácí práce, zahrada, nejrůznější činnosti atd.).
2. Uvědomte si, které z nich děláte rádi a které ve vás naopak vyvolávají nechuť nebo dokonce stres a mohou vás udržovat ve zvýšeném napětí.
3. Zkuste si jednotlivé aktivity představit a u každé z nich si uvědomujte, jak se při ní cítíte a jak při této určité činnosti používáte svoje tělo. Chce to trochu času, ale toto zjištění stojí opravdu za to.
4. Totéž udělejte i u každodenních „všedních“ věcí, jako je telefonování, nákup, úklid nebo odpočinek a spánek.
5. Vezměte dvě barvy a barevně si rozlište, které aktivity a běžné denní činnosti vám jsou příjemné, děláte je s lehkostí a v pohodě, a které naopak neděláte rádi a děláte je s nevolí, nechutí a neradi. Uvědomte si, které ve vašem životě převažují. Jakou barvu jste jim dali?
Uvědomte si, že při každé činnosti, kterou neděláme rádi, musíme vynaložit určité úsilí, což znamená, že naše tělo (naše svaly) musí určitým způsobem zvýšit napětí a po celou dobu takové činnosti je udržet. A pokud se to opakuje stále dokola, naše tělo (náš mozek, nervový systém a naše svaly) se musí přizpůsobit.
6. Zvažte, co ve svých činnostech chcete změnit a co jste ochotni pro to udělat.
Některé změny v každodenních návycích jsou pak nezbytné. Může to například zahrnovat přestávku od určitého druhu cvičení, změny při práci (třeba výměna židle u pracovního stolu), lepší matrace nebo změna polohy při spaní a koupě nového polštáře. Může to také zahrnovat žádost o pomoc, pokud existují určité činnosti, které prostě nějakou dobu nemůžete dělat. Nejde-li udělat změna, zvažte proč a možná najdete jiná řešení.
Pokud se rozhodnete pro „vědomý pohyb“, naplánujte si, kde si vytvoříte svoje místo na cvičení a jak si přizpůsobíte svůj den, abyste měli dostatek času pro sebe.
- Zvažte, zda jste ochotni začít „zkoumat a objevovat“ svoje tělo úplně novým způsobem, který může vyžadovat změnu ve vašem dosavadním vnímání a možná i velkou dávku vaší trpělivosti, zejména z počátku vašeho učení se něčemu novému.
- Zvažte, zda jste ochotni dát sami sobě taky dostatek času – dostatek pochopení, laskavosti a zda jste ochotni přijímat i nepatrné změny, aniž byste usilovali hned o co nejlepší výsledek.
- Zvažte, zda jste ochotni vyměnit „usilování a výkon“ za neusilování, jemnost a trpělivost.
Usilovat versus umožnit.
Usilování je v podstatě vynucení si něčeho.
Usilovat o uvolnění vypadá asi takhle :
„Potřebuji uvolnit zádové svaly. Udělám si „Back Lift“ třikrát.“ Lehnete si na podlahu a zaujmete výchozí pozici. Zvednete se, zatáhnete zádové svaly a nutíte se co nejvíc zvednout trup. Pak se spustíte dolů zatímco si říkáte, že se pomalu uvolňujete, ale zároveň se těšíte, až se dostanete zpátky na podlahu. Část vaší mentální pozornosti se soustředí na to, abyste už dokončili pohyb. Pak se na chvíli zastavíte, ale úplně neuvolníte veškeré napětí. Rychle přejdete do druhého opakování a pak do třetího, dychtiví už přejít k dalšímu cviku – a říkáte si: „možná tohle bude stačit, aby to splnilo účel“. Nebo přidáte další „cvik“, podle vás, na zádové svaly.
Umožnit, aby nastalo uvolnění může vypadat takto:
Vnímáte, že máte ztuhlá záda. „Dnes dám větší pozornost zádovým svalům. Po základním uvolnění si dám „Back Lift“. Lehnete si na podlahu a zaujmete výchozí pozici. Vnímáte, jak se vaše tělo cítí, a necháte svaly úplně relaxovat. Celou svoji pozornost dáte svému tělu a teprve až jste připraveni, vnímáte nádech a velmi pomalu začnete zvedat hlavu, trup, ruku a nohu.
Vnímáte pozorně, jak se vám aktivují a jemně stahují zádové, ramenní a hýžďové svaly. Všimnete si, jak se cítíte, když se zvedáte o něco výš. Ucítíte, kdy jste se zvedli tak vysoko, jak je to v dané chvíli možné a na chvíli se zastavíte, abyste si uvědomili, jaký je to pocit. Pak se velmi pomalu a jemně začnete vracet do výchozí polohy a odoláváte gravitaci. Vaše mysl se nesoustředí na to, abyste se dostali dolů na podlahu, ale veškerá vaše mentální energie se – uvolněně – soustředí na to, abyste v tomto pomalém, jemném uvolnění zůstali co nejdéle. Užíváte si to, co můžete vnímat jako nekonečný pohyb.
Pokud je to namáhavé, nepříjemné, bolestivé nebo se vám to zdá být velmi těžké, je to známka toho, že jste se pravděpodobně zvedli příliš vysoko nebo že vaše svaly jsou unavené, nebo jsou v napětí, které pro ně není přirozené.
Když se konečně dostanete na podlahu, postupně povolíte veškeré svalové napětí a na několik okamžiků zcela uvolníte celé tělo. Vnímáte pozorně, jak se vaše tělo cítí. Chcete ten pohyb zopakovat? Pokud ano, uděláte to, ale neopakujete ho úplně stejně – přistupujete k němu, jako byste ho dělali poprvé. A pokud se cítíte připraveni jít dál, pak přesně vnímáte, co vaše tělo ještě potřebuje, a teprve potom přejdete k dalšímu cviku – pohybu.
Když máte pocit, že jste cvičili tolik, kolik jste chtěli a kolik vám bylo příjemné, úplně se uvolníte, zavřete si oči a uděláte si vnitřní scan. A tak dlouho, jak potřebujete, vnímáte změny, které cítíte v celém těle.
Když jste připraveni, otevřete oči a pomalu se začnete pohybovat. Uvědomujete si sebemenší změny, které jste provedli ve svém nervovém systému, a necháte je přenést do svého běžného každodenního života.
To nejlepší, co ale můžete v dané chvíli udělat je, nesoustřeďte se na cíl, ať je jakýkoliv.
Soustřeďte se na prožitek svého těla a to, jak s každým dalším dnem umožníte sami sobě (skrze svoje tělo) poznat a prožít něco nového, a to vám pak postupně umožní změny, po kterých toužíte – aniž o ně usilujete.
Když se začnete učit vědomý pohyb (clinical somatics), ze začátku dejte celou svoji pozornost na učení se něčemu úplně novému. Zkoumejte pohyby a reakce vašeho těla. Nedělejte si žádný pevný plán, to musím „zacvičit 5x nebo 3x“ a přesně tak, jak to jde za sebou. Každý den cvičte jen to, co vám v dané chvíli přijde důležité nebo příjemné.
I když je pro vás možná těžké uvěřit, že když ke cvičení přistoupíte tímto způsobem, můžete dosáhnout nějakých smysluplných změn. Ale přesně tak to je.
Když se zklidníte, uvolníte, vytvoříte podmínky pro změnu, pak se „věci dějí“ mnohem snadněji, rychleji a s mnohem lepšími výsledky, než když se je snažíte vynutit.
Ještě mnohem víc o rozdílech ve cvičení najdete zde:
https://v-laska.com/kouzlo-vedomeho-pohybu/jaky-je-rozdil-mezi-vedomym-pohybem-a-klasickym-cvicenim/
Těším se na vás u „vědomého pohybu“
viki