Chronická bolest není vidět, ale pokud chronickou bolestí trpíte, pak asi dobře rozumíte tomu, co je neustálý stres, přecitlivělost, bezmocnost, zvýšená únava a deprese, které ji často provázejí.
V důsledku dlouhodobé, chronické bolesti můžete dokonce přijít o práci a zdravotní či alternativní péče vás může stát nemalé finanční prostředky.
A abyste udrželi bolest alespoň částečně pod kontrolou, pravděpodobně budete závislí na prášcích od bolesti (kterým se říká „léky“, ale ve skutečnosti nikoho neléčí, pouze zastírají symptomy, potlačují bolest a pokud nenajdete jiný způsob, stanete se na nich závislí).
Chronická bolest se stává novodobou epidemií (stejně jako rakovina, obezita nebo nemoci srdce), o které se sice příliš nemluví, ale mnohé studie – zahrnující zejména spotřebu analgetik a opioidů ve společnosti – přinášejí alarmující výsledky.
Rozsáhlé průzkumy ukazují, že až 1,5 miliardy lidí na celém světě trpí chronickou bolestí, která negativně ovlivňuje jejich život. Lékařská komunita ale jednoduše neví, jak řešit základní příčinu většiny chronických muskuloskeletálních bolestí, a tak bohužel, dvě z nejběžnějších „léčebných metod“ bolesti, jsou farmaka, kterým se říká léky, a pak chirurgický zákrok. Obojí jsou finančně náročné, často vedou navíc k dalším zdravotním omezením a komplikacím, ale skutečnou příčinu bolesti neřeší.
Rostoucí celosvětový problém chronické bolesti podnítil další rozsáhlé průzkumy veřejného zdraví. Studie probíhaly od roku 2008 a jejich výsledky jsou více než „zajímavé“. Jen do roku 2013 je počet lidí zneužívajících narkotické léky proti bolesti, které jsou na předpis, více než dvojnásobný oproti počtu lidí závislých na heroinu a téměř dvojnásobný oproti počtu lidí závislých na kokainu. V současné době je více úmrtí na předávkování opioidy na předpis než úmrtí na kokain a heroin dohromady. Tato čísla ale nezahrnují volně prodejná analgetika, která lidé už užívají jako každodenní nezbytné „doplňky“ a ve statistikách se neobjevují.
Jednu ze studií, která byla publikovaná v letech 2019 najdete zde:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7456364/
Mnoho pacientů se obrací na své lékaře s žádosti a chirurgický zákrok, aby se zbavili bolesti a co je nejhorší, mnoho z těchto operací se provádí u velmi mladých pacientů (viz. skolióza, kde následky takové „léčby“ jsou často katastrofální). Ať jsou to operace páteře, nebo kloubní náhrady, téměř vždy představují další zdravotní rizika, dlouhodobé, někdy trvalé snížení mobility, rizika infekcí a také zneužívání léků proti bolesti na předpis.
Chronická bolest významně přispívá ke globální krizi duševního zdraví.
Lidé s chronickou bolestí mnohem častěji trpí poruchami spánku a depresemi.
Bolest a deprese sdílejí stejné biologické dráhy a neurotransmitery v mozku, takže velmi často existují současně a navzájem se zhoršují. A protože většina bolesti je funkční – pod přímým vlivem našeho nervového systému – tradiční přístup „zvenčí dovnitř“ s použitím farmak a chirurgických zákroků jednoduše nefunguje.
Jak svalová paměť způsobuje chronickou bolest
Představa, že naše tělo s věkem nevyhnutelně degeneruje, je mýtus, který šíří lékařská komunita. V důsledku toho se lidé, kteří trpí bolestmi svalů a kloubů ani neptají, proč to tak je, nebo zda se tomu dá nějak předcházet.
I když existuje mnoho příčin bolesti, včetně autoimunitních onemocnění, rakoviny a neuropatie, většina bolesti a degenerace vzniká kvůli způsobu, jakým obvykle používáme své tělo.
Například v případě bolesti zad – nejčastější typ chronické bolesti, kterou v určitém okamžiku života zažívá až 80 % populace – je mechanické povahy. Způsob, jakým sedíme, stojíme a pohybujeme se, postupně způsobuje svalové změny, od zvýšeného napětí až po chronické ztuhnutí svalů, způsobí také změny v postavení kloubů, to následně nadměrně zatěžuje kosti, pojivovou tkáň a utlačuje nervy, často do té míry, že dochází až k poškození struktury celého těla.
Všechny tyto bolestivé stavy jsou výsledkem svalové paměti: způsobu, jakým náš nervový systém provádí pohyby – automatické a efektivní.
Aniž si to uvědomujeme, náš nervový systém neustále posiluje staré pohybové vzorce a učí se nové.
Získání svalové paměti je z velké části nesmírně prospěšné. Bez svalové paměti bychom strávili celý den přemýšlením, jak si čistit zuby, jak vzít hrnek do ruky nebo se oblékat do práce. Tento automatický proces učení nám ale bohužel také umožňuje rozvíjet i nepřirozené a pro nás škodlivé svalové návyky.
Pokud se například každý den rozhodnete sedět u počítače shrbení s předsunutou hlavou, váš nervový systém vás v této poloze začne udržovat automaticky podvědomým stahováním břišních a prsních svalů. Brzy budete sedět, ale i stát, shrbeným postojem, i když u počítače nejste.
U většiny lidí není toto shrbené držení těla genetickou vadou a ani není nevyhnutelnou součástí procesu stárnutí; je to prostá svalová paměť.
Funkční magnetická rezonance (fMRI) ukazuje, že když se poprvé učíme pohyb, náš prefrontální kortex (oblast mozkové kůry, která plánuje komplexní chování, činí rozhodnutí a soustředí pozornost) je vysoce interaktivní s ostatními oblastmi mozku. Jak pohyb opakovaně procvičujeme, prefrontální kortex se zapojuje už méně a aktivita v motorické kůře a bazálních gangliích (subkortikální shluk neuronů, který hraje roli v učení, paměti, volní motorické kontrole a tvorbě návyků) se zvyšuje.
Tento posun koreluje se sníženou potřebou vědomé pozornosti, jakmile už pohyb zvládneme. Naše dlouhodobé motorické vzpomínky jsou nakonec uloženy ve vestibulárních jádrech mozkového kmene.
Když mozek signalizuje opakovanou svalovou kontrakci, svaly si udržují nadměrné napětí. Senzoricko-motorická zpětnovazební smyčka v nervovém systému, nazývaná gama smyčka, automaticky reguluje úroveň napětí v našich svalech. Jak mozek pokračuje v odesílání stejných signálů ke kontrakci, základní úroveň svalového napětí, kterou gama smyčka nastavuje, se postupně zvyšuje.
Naše propriocepce (náš vnitřní pocit držení těla a polohy těla v prostoru) se přizpůsobuje tak, aby zvýšená úroveň svalového napětí působila normálně.
Toto postupné zkracování svalů a snížení jejich funkčnosti si obvykle vůbec neuvědomujeme, dokud naše svaly neztuhnou a stanou se bolestivými. Ztuhlé svaly také nutně vychylují kostru, což následně způsobí patologické změny v držení těla a problémy, jako je funkční rozdíl v délce nohou, idiopatická skolióza, omezení pohybu a opakovaná zranění u sportovců. Nesprávné postavení páteře a tlak způsobený ztuhlými svaly také vede k degeneraci kloubů a kompresi nervů, jako je například ischias.
Každý z nás si ve svém těle vytváříme jedinečné vzorce používání a napětí svalů v důsledku našich opakujících se každodenních činností, podle toho, jak jako jedinec vnímáme, jak prožíváme, jak reagujeme na životní situace nebo stres, nebo jaká zranění jsme prodělali. Každý jsme originál, proto každý takový pohybový a funkční vzorec je originální, přímo spojený s naším nervovým systémem. Žádný jiný člověk na planetě Zemi nemá stejný vzorec pohybu, prožívání a vnímání jako my.
Studie publikovaná v časopise Journal of Applied Physiology v roce 2019 nazývá tyto svalové vzorce našimi „individuálními signaturami svalové aktivace“. Studie zjistila, že jsou tak předvídatelné, že počítačový program dokáže rozpoznat vzorce svalové aktivace u jedinců až v 99 % případů. Autoři studie si uvědomují, že koncept individuálních signatur svalové aktivace může vést k pochopení toho, proč lidé pociťují muskuloskeletální bolesti a degeneraci. Sportovci nebo tanečníci již dlouho chápou jedinečnost našich svalových vzorců. Mnoho komentářů ke studii se shoduje v tom, že toto zjištění je stará zpráva.
I když to víme, a je potvrzený fakt, že všichni stojíme, sedíme a pohybujeme se jinak, pro většinu z nás už tak zřejmé není, jak tyto hluboce naučené svalové vzorce změnit a lékaři nejeví příliš velký zájem o zjišťování skutečné příčiny muskuloskeletárních bolestí. Je tedy na každém z nás, co s tím uděláme.
Další podobná studie je z ledna 2021: Revealing the unique features of each individual’s muscle activation signatures. (Odhalení jedinečných rysů aktivačních podpisů svalů každého jednotlivce)
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7879771/
Odpověď i řešení je v našem nervovém systému
Vyvíjeli jsme se tak, abychom přežili v rozdílných podmínkách, takže náš nervový systém má již „vestavěný“ – vrozený způsob, jak se vyhnout vzniku a hromadění chronického svalového napětí. Tento vrozený reflex se nazývá pandikulární reakce. Tato reflexní reakce, kterou se projevují všichni obratlovci, se automaticky spustí, když nervový systém zaznamená zvýšené svalové napětí nebo ztrátu citlivosti v neaktivních svalech.
Pokud jste někdy viděli psa nebo kočku, jak se prohýbá v zádech, když vstává ze spánku, nebo sledovali malé dítě, jak si protahuje ruce a nohy, když se probouzí, byli jste svědky pandikulární reakce, která stahuje a uvolňuje svaly a vysílá zpětnou vazbu o úrovni svalového napětí do mozku. Tím dochází k resetu svalového napětí a obnoví se základní, volní ovládání svalů.
Pandikulární reakce v podstatě „probouzí“ senzomotorický systém.
Již u plodů v děloze matky je možné pozorovat pandikulaci, což ukazuje, jak hluboce je tato reakce zakořeněna v našem nervovém systému a jak zásadní je pro fungování našeho pohybového aparátu. Opakující se činnosti, změny ve způsobu života, stres nebo sportovní trénink bohužel mají tendenci hromadit svalové napětí mnohem rychleji, než ho naše pandikulární reakce dokáže vyvážit. A jak se napětí zvyšuje a svalové vzorce se hlouběji učí, pandikulární reakce se může dokonce stát inhibovanou, může být zcela potlačena.
Thomas Hanna, student Moshe Feldenkraise, se o pandikulární reakci dozvěděl během studia neurologie na Lékařské fakultě Floridské univerzity. V průběhu let vyvinul poměrně jednoduché formy cvičení – pohybů, které fungují stejným způsobem jako pandikulární reakce. Tyto volní pandikulace jsou vysoce specializované excentrické kontrakce, které musí být prováděny velmi pomalu a zcela vědomě, aby nervový systém dokázal vnímat a integrovat biologickou zpětnou vazbu, kterou pohyb poskytuje.
Volní pandikulace T. Hanny se ukázaly jako naprosto průlomové. Specifické pohyby rychle snižují svalové napětí, a protože je toho dosaženo „přetrénováním“ nervového systému spíše než manipulací (jako je masáž, mechanické cvičení nebo strečink), účinky jsou obvykle dlouhodobé.
Skupina lékařů, osteopatů, chiropraktiků a fyzioterapeutů, kteří studovali techniku Thomase Hanny, prohlásili: „Ukázal jste nám to, co jsme si mysleli, že bychom se měli během našeho výcviku naučit, ale nikdy jsme to neudělali. Je to chybějící článek ve zdravotní péči.“
A kardiolog, který se zúčastnil kurzů Thomase Hanny napsal: “ To, co jsem se naučil, má stejný potenciál pro pochopení vztahu mysli a těla, jako měla Einsteinova teorie relativity pro fyziku.“
V roce 1990, po letech žádostí o výuku svých metod, Hanna zahájil svůj první profesionální vzdělávací program. Bohužel po odučení prvního semestru třísemestrálního programu zahynul při autonehodě. Naštěstí jeho studenti dál pokračovali v jeho práci a následně vytvořili vzdělávací programy pro budoucí studenty.
Thomas Hanna měl obrovské množství příznivců – stovky lidí se účastnily jeho workshopů a mnozí cestovali po celé zemi, aby s ním mohli spolupracovat. Pomohl tisícům lidí uvolnit svalové napětí a změnit naučené svalové vzorce, které byly příčinou jejich chronické bolesti a muskuloskeletálních poruch. **(To se mu nejspíš stalo osudným).
V současnosti je na světě jen několik stovek lidí vyškolených v jeho metodě, známé jako „Clinical Somatics Education“ nebo „Thomas Hanna Clinical Somatics Education“.
Metoda volní pandikulace Thomase Hanny je účinná především proto, že se nejedná o metodu pohybu, kterou někdo vymyslel – ale je to přirozený pohyb, který je součástí našeho vrozeného neuromuskulárního fungování.
V roce 2022 byla v recenzovaném časopise poprvé publikována studie techniky volní pandikulace Thomase Hanny. Studie zahrnovala 103 pacientů s chronickou bolestí dolní části zad a/nebo krku. Poté, co pacienti absolvovali v průměru tři sezení a následně cvičení doma, se jejich bolest dolní části zad snížila o 81 % a bolest krční páteře, ramen a krku o 80 %.
Více o studii najdete zde: https://v-laska.com/kouzlo-vedomeho-pohybu/nove-studie-ukazuji-na-mimoradne-ucinky-volni-pandikulace/
Více o pandikulaci najdete zde: https://v-laska.com/kouzlo-vedomeho-pohybu/pandikulace-vrozeny-reflex-k-uvolneni-svaloveho-napeti/
** „Zajímavé je“, že obvykle autoři převratných metod, které by mohly lidem přinést výrazné zlepšení kvality života v oblasti zdraví, „se stanou“ najednou obětí nějaké tragické události. Výčet takových jmen by byl velmi dlouhý.