Co je „stretch reflex“ a proč strečink neumí uvolnit napětí ve svalech?
Od útlého věku se učíme, že protahování je nezbytnou součástí každého tréninku. Pokud se věnujeme sportu nebo fyzickému tréninku, protahujeme se obvykle pro zahřátí před tréninkem nebo během přestávek, abychom si udrželi uvolněnou náladu. Bohužel takové protahování obvykle moc nefunguje, pokud potřebujeme uvolnit ve svalech napětí, a to hlavně kvůli myotatickému reflexu, běžněji označovanému jako protahovací (stretch) reflex.
Protahovací reflex je funkcí **gama smyčky, zpětnovazební smyčky v našem nervovém systému, která reguluje úroveň napětí v našich svalech.
** Co to je „gama smyčka“ najdete v tomto článku: https://v-laska.com/kouzlo-vedomeho-pohybu/pandikulace-vrozeny-reflex-k-uvolneni-svaloveho-napeti/
Myotatický reflex, také známý jako „strečový reflex“ nebo „reflex kostní šlachy“, je neurologický jev, během kterého se sval nebo skupina svalů stahuje v reakci na náhlé nebo příliš rychlé natažení šlachy připevněné ke kosti.
Zjednodušeně: Uvnitř svalu jsou svalová vřeténka, jako senzorický „orgán“, který neustále detekuje změny v délce svalu. Pokud dojde k příliš velkému nebo příliš rychlému natažení svalu, odesílají signál ze svalu do míchy a z míchy jde okamžitý motorický signál ke kontrakci svalu. Jinými slovy, další protažení (za hranici „normy“, která je nastavena mozkem) „jde“ proti této ochranné kontrakci ve svalu.
Myotatický reflex je vnitřní mechanismus, který chrání svaly končetin, aniž bychom to vnímali, aby nedocházelo k nadměrnému roztahování svalových vláken pod zátěží a je klíčovým mechanismem pro tonus a rovnováhu bazálních svalů.
I když je myotatický reflex vidět prakticky v jakémkoli kosterním svalu, je mnohem zřetelnější u dlouhých svalů horních a dolních končetin; při klinickém vyšetření jsou tedy součástí neurologického vyšetření.
Reflexy obecně existují proto, aby nám pomohly zůstat naživu a vyhnout se zranění. Neurony, které přenášejí signály protahovacího reflexu tam a zpět z páteře, patří k nejvíce myelinizovaným (izolovaným) neuronům v těle. To znamená, že jejich signály se šíří rychleji a jsou pro naše přežití důležitější než pocity bolesti, dotyku a teploty.
Jednou z klíčových funkcí protahovacího reflexu je, že nám pomáhá stát vzpřímeně. Pokud se náhle nakloníte na pravou stranu, posturální svaly na levé straně páteře se natáhnou. Když svalová vřeténka v těchto svalech vycítí, že se prodlužují, automaticky vyšlou signál ke kontrakci, aby se napravilo vaše držení těla.
Jen zřídka si uvědomujeme, jak protahovací reflex automaticky udržuje naši rovnováhu a brání nám v pádu – ale určitě bychom si toho všimli, kdyby nefungoval správně.
Protahovací reflex nám také brání v natržení svalů.
Kolenní reflex je skvělým příkladem protahovacího reflexu.
Kolenní reflex, neboli patelární reflex, je nepodmíněný reflex, který se vyvolá poklepem na patelární šlachu (na kolenní čéšku), což vede k rychlému pohybu „vykopnutí“ nohy v koleni. Tento reflex je důležitý pro kontrolu pohybu a koordinace. Absence tohoto reflexu může naznačovat možnou neurologickou poruchu, jako je poškození receptorů nebo onemocnění periferních nervů.
Když cvičíme statický strečink, volní a mimovolní části našeho nervového systému spolu bojují a snaží se dosáhnout opačných výsledků. Náš mozek vysílá volní, vědomý signál k manuálnímu protažení svalů tak, že „je natahujeme mechanicky – tahem za ně“. Ale navzdory veškerému našemu úsilí se zároveň automaticky aktivuje protahovací reflex, který stahuje svaly, aby se zabránilo jejich přetažení nebo poškození. Běžným jevem u sportovců je natržení svalu.
Proto pro uvolnění svalového napětí statický strečink nefunguje.
Strečink, neboli statické protahování ve skutečnosti nemění klidovou úroveň napětí ve svalech, kterou vytváří gama smyčka.
Manuální protahování obecně, včetně masáží, nemá trvalý vliv na to, jak váš nervový systém řídí úroveň napětí ve svalech.
Jediný způsob, jak mít úroveň napětí ve svalech pod vědomou kontrolou, je edukovat (učit a přeučit) nervový systém. V podstatě stejným způsobem jsme si svalové napětí vytvořili. Naše svaly ztrácejí plnou funkčnost v důsledku automatického, často podvědomého procesu „učení“ (stále stejné opakování nějaké činnosti, návyky, pohybové vzorce a dlouhodobý stres), kterým se rozvíjí svalová paměť. Proto stejným způsobem existuje i cesta nápravy, odnaučení.
Pokud protahování nefunguje, proč s ním lidé vůbec začali?
Kořeny strečinku – statického protahování, sahají až do starověkého Řecka. Tato technika uvolnění se pravděpodobně vyvinula jako intelektuální interpretace našeho přirozeného instinktu protahovat se. Lidé si možná mysleli, že pokud je příjemné aktivně protahovat svaly na chvíli, pak ještě větší užitek přinese jejich násilné protahování po delší dobu, což je v podstatě novodobý strečink.
V této historické době nebylo chápání lidského nervového systému ani zdaleka dostatečně pokročilé, abychom pochopili protahovací reflex. Věřilo se – ale to trvá dodnes, i když už hlubší znalosti o fungování těla a věda dokazuje opak – že svaly a pojivové tkáně lze prodloužit pasivním protahováním a masáží.
Praxe statického protahování a víra v jeho fungování přetrvává stále ve většině sportovních programů, posiloven, jógových a tanečních studií a fyzioterapeutických a chiropraktických klinik.
Přestože mnoho lidí z vlastní zkušenosti ví, že statické protahování jim nepomáhá s chronickým napětím nebo bolestí, je těžké argumentovat proti praxi, která existuje již více než 2000 let.
Doufejme, že s tím, jak se klinická somatika a pohybová technika pandikulace stanou všeobecněji známými, přesuneme se přes tuto archaickou praxi a začneme protahovat svaly mnohem efektivnějším a přirozenějším způsobem.
Poznámka: Metodika Thomase Hanny (Clinical Somatics a Pandikulace) je známá nejméně od roku 1976, to je téměř 50 let !! Z mých osobních zkušeností ale už vím, že všechno, co je skutečně geniální, funkční a ve své podstatě i velmi jednoduché, objevují jen ti, kteří již převzali péči o svůj život a své zdraví a upřímně hledají. A jak víme, kdo hledá, najde.