V roce 1991 byla založena společnost Heart Math Institute (HMI), která je nezávislá, tedy neslouží zájmům žádné mocenské skupiny.
Cílem HMI je pomoci rodinám, skupinám a organizacím zlepšit jejich životní podmínky a zkušenosti využitím nástrojů, které jim umožní lépe pochopit a rozpoznat inteligenci srdce a naučí je novému přístupu k jejich intuitivnímu náhledu na sebe i okolní svět.
Zakladatelem HeartMath Institute je Doc Lew Childre 
celosvětově uznávaný odborník v oblasti snižování stresu, budování odolnosti a optimalizace osobní efektivity člověka. Je tvůrcem systému HeartMath®, který zahrnuje praktické nástroje a technologie založené na výzkumu lidského srdce, které mohou lidé všech věkových kategorií a společenských vrstev používat ke zlepšení svého zdraví, výkonu a duševní pohody.
Systém HeartMath je široce používán společnostmi Fortune 500, armádou, některými nemocnicemi, klinikami, školami a tisíci dospělých a dětí.
Organizační, vzdělávací a klinický výzkum HMI v oblasti emoční fyziologie a seberegulace byl a je publikován v recenzovaných vědeckých časopisech a prezentován na mnoha vědeckých konferencích po celém světě. Doc Childre je předsedou HMI Scientific Advisory Board a GCI Steering Committee a HeartMath LLC, předsedou a spoluředitelem společnosti Quantum Intech Inc., a konzultantem vedoucích firem, vědců, pedagogů a zábavního průmyslu prostřednictvím své firmy Top-Down.
Napsal celou řadu knih, včetně The HeartMath Solution, From Chaos to Coherence, The HeartMath Approach to Managing Hypertension a série knih Transforming: Transforming Anger, Transforming Stress, Transforming Anxiety a Transforming Depression.
Vytvořil oceňované technologie zpětné vazby emWave® pro koherenci srdečního rytmu a Stopping Emotional Eating: The emWave Stress and Weight Management Program. 
Práce a výzkum HMI je uznávaná po celém světě, mnoho významných institucí pro výzkum s touto organizací spolupracuje a čerpá z jejich výzkumu i dosažených dat.
Výzkumné programy HMI Research poskytují hodnoticí služby pro lékaře, kardiology a další profesní skupiny. Mezi tyto služby patří krátkodobé a dlouhodobé zprávy o autonomním hodnocení, které jsou založeny na analýze variability srdeční frekvence. HMI také poskytuje řadu služeb, včetně psychometrického hodnocení, pro výzkum a organizační hodnocení.
Probíhající výzkum se provádí na interakcích srdce-mozek, variabilita srdeční frekvence, emoční fyziologie a intervence zaměřené na pozitivní emoce ke zlepšení zdraví, výkonnosti a kvality života jednotlivců v široké škále vzdělávacích a organizačních kontextů, včetně vojenské populace a prostřednictvím spolupráce s mnoha univerzitami a systémy zdravotní péče v klinickém výzkumu.
V roce 2008 byla založena v rámci výzkumů HMI Global Coherence Initiative (GCI) na základě nesčetného množství indicií, které naznačují, že se jako lidstvo nacházíme v rozhodující fázi evoluční historie lidského vědomí, ve které máme příležitost vyvinout a rozvinout více propojené sociální, ekonomické a kulturní systémy na celé planetě Zemi.
GCI je vědecky podložená iniciativa, kterou zahájil HeartMath Institute, nezisková výzkumná a vzdělávací organizace. V současné době je v tomto programu zapojeno přes čtvrt milionu lidí ze 154 zemí.
Primárním zaměřením GCI je výzkum, který zkoumá dynamiku vztahu mezi lidským vědomím (fyziologie, emoce, chování atd.), energií Země (elektromagnetické pole Země) a životním prostředím.
Kromě toho GCI poskytuje rozsáhlé vzdělávací programy a technologie, které pomáhají zvýšit osobní, sociální a globální soudržnost všem členům sítě.
Nový pohled na realitu
Klasická fyzika chápala realitu jako stavbu elementárních bloků, složených z pevných předmětů, oddělených prázdným prostorem. Tento pohled je i nadále vnímáním reality většiny lidí, včetně mnoha vědců. S objevem radioaktivity, elektromagnetických polí a rozvojem moderních věd, jako je kvantová fyzika, se během minulého století objevil nový pohled na realitu, který říká, že fyzické objekty nelze pochopit nebo pozorovat izolovaně, ale je třeba na ně nahlížet jako na součást holistické sítě vzájemné propojenosti, v níž jsou pole a vztahy stěžejní a neexistují žádné jasné hranice mezi nehmotnými poli a fyzickým světem.
Fyzické objekty nelze pochopit nebo pozorovat izolovaně, ale je třeba na ně nahlížet jako na součást holistické sítě vzájemné propojenosti, v níž jsou pole a vztahy stěžejní a neexistují žádné jasné hranice mezi nehmotnými poli a fyzickým světem.
Biologové z počátku 20. století Paul Weiss a Alexander Gurwitsch přišli na to, že tato „biologická pole“ hrají klíčovou roli ve vývoji všech organismů, že lidské bytosti mají pevné fyzické tělo a pak určité pole, které přesahuje hranice tohoto fyzického těla.
Dnes je to Biofyzika, která nám ukazuje, že všechny živé organismy jsou skutečně prostoupeny a obklopeny slabým elektromagnetickým polem, které tvoří optické fotony a mikrovlny extrémně nízkých frekvencí.
Na základě nových důkazů, naznačujících existenci bio elektromagnetických polí, která se nazývají „biopole“, můžeme či dokonce musíme pohlížet na lidskou existenci jako na multidimenzionální.
Tato biopole zahrnují jednu z několika úrovní nehmotného světa lidského organismu a reprezentují aspekty našich myšlenek a emocí.
Magnetické pole
Magnetická pole jsou vytvářena buď materiály, které jsou magnetické nebo pohybem nabitých částic. Konečně život na Zemi za svou existenci vděčí slunci, které má velmi rozsáhlé a složité magnetické pole, které na nás působí mnoha neviditelnými způsoby. Magnetické pole Slunce v průběhu každého slunečního cyklu narůstá a slábne, přibližně každých 11 let. Když se na Slunci vytvoří sluneční skvrna, místní magnetické pole, které se z ní utváří, může být mnohem větší než průměr magnetického pole Slunce. 
Narušená magnetická pole v blízkosti oblastí zvýšené sluneční aktivity mohou produkovat energetické exploze, známé jako sluneční erupce (solar flares) a výrony koronální hmoty.
Sluneční vítr je proud nabitých částic, který proudí ven ze Slunce a pohybuje se průměrnou rychlostí kolem 400 kilometrů za vteřinu ( 1 milion mil za hodinu). Sluneční vítr interaguje s planetárními magnetickými poli složitým způsobem a během slunečních bouří se rychlost slunečního větru může dramaticky zvýšit a způsobit poruchy v zemském magnetickém poli. 
Zemské geomagnetické pole, nazývané také magnetosféra, je pole, které sahá od nitra Země až k místu, kde se setkává se slunečním větrem.
Síla magnetického pole Země byla nepřetržitě měřena od poloviny 30. let 19. století.
Na zemském povrchu se síla pole v současnosti pohybuje od 25 do 65 mikrotesla (0,25 až 0,65 gauss). Síla magnetického pole Země se snížila asi o 10 % za posledních 150 let.
Heliobiologie
Heliobiologie je vědní obor, který studuje, jak sluneční a geomagnetická aktivita ovlivňuje živé organismy.
Protože náš biologický systém se doslova koupe v prostředí kolísání neviditelných magnetických polí širokého rozsahu frekvencí, může být ovlivněna každá buňka a každý funkční okruh v biologických systémech, tedy samozřejmě zahrnuje i člověka.
Většina dosavadních výzkumů v oblasti EM pole Země se soustředila pouze na to, jak poruchy magnetického pole ovlivňují fyziologii člověka a zvířat a v menší míře i jejich duševní zdraví a chování. Navíc v nedávných studiích byly nalezeny souvislosti, které vycházejí z dat detektorů slunečního a geomagnetického pole.
Měření a zkoumání mozkových vln a variability srdeční frekvence (HRV) ukazují, že fyziologické rytmy člověka a kolektivní chování jsou synchronizovány se sluneční a geomagnetickou aktivitou.
Jasné závěry ukazují, že:
- Zdraví člověka a zvířat, kognitivní funkce, emoce a chování jsou ovlivněny sluneční aktivitou a planetárním geomagnetickým polem.
- Magnetická pole Země mohou působit jako nosiče biologicky relevantní informace, která vytváří informační vzorce.
- Každý jedinec je spojen s globálním informačním polem.
- Velký počet lidí se v posledních desetiletích učí zaměřit svou pozornost na srdce. Vědomá péče, láska a soucit pak vytvoří koherentnější pole prostředí (informační pole prostředí), která mohou být značným přínosem pro ostatní a mohou tak pomoci vyrovnat současný celoplanetární rozpor a nesoudržnost.
Tyto koherentnější informace mohou být zakódovány v zemském geomagnetickém poli a fungují jako nosné vlny této fyziologicky vzorované a relevantní informace.
Důkazy ukazují, že tyto biologicky kódované informace mohou být přijímány lidmi na podvědomé úrovni, prostřednictvím magnetických polí Země. To ve skutečnosti propojuje všechny živé systémy a ovlivňuje kolektivní vědomí lidstva. Koherentně zaměřeni jednotlivci, kteří záměrně vytvářejí fyziologicky koherentní magnetická pole, jsou schopni efektivněji rezonovat s informacemi a kódovat je v planetárních magnetických polích. To zase může pozitivně ovlivnit všechny živé systémy v prostředí a pomáhají zvyšovat kolektivní vědomí.
Energetické systémy Země a jejich vliv na lidské zdraví a chování
Ruský vědec Alexander Tchijevsky byl první, kdo přišel na to, že nejtěžší bitvy v první světové válce proběhly v době vrcholu slunečních erupcí (v době vzniku slunečních skvrn). Od té doby to bylo mnoho dalších vědců, kteří našli korelaci ve větším celospolečenském měřítku, se zvýšeným násilím, kriminalitou, sociálními nepokoji, revolucemi a četností teroristických útoků se slunečními cykly a poruchami v geomagnetickém poli.
Po válce Tchijevsky provedl důkladnou studii globální lidské historie. Obrázek ukazuje počet významných událostí v dějinách, ke kterým došlo v souvislosti se slunečními změnami v letech 1749 až 1926. 
Bylo zjištěno, že 80 % nejvýznamnějších událostí na Zemi se odehrálo během slunečního maxima, což koreluje s nejvyššími obdobími geomagnetické aktivity.
Poruchy v těchto polích mohou mít nepříznivé účinky na přírodu i život člověka, přičemž ostatní sluneční a magnetické indexy korelují se zlepšenými HRV, duševními a emočními stavy.
Toto je pravděpodobně výsledek spojení mezi lidským mozkem, kardiovaskulárním a nervovým systémem a rezonující geomagnetickou frekvencí, jako je Schumannova rezonance, Alfvenovy vlny a další ultranízké frekvence, tzv siločárové rezonance, které se vyskytují v rezonanční dutině Země (mezi zemským povrchem a ionosférou).
Kromě toho přibývá množství důkazů, které naznačují, že magnetická pole slouží také jako ochranný štít, který pomáhá synchronizovat, dodávat energii a nelokálně propojuje všechny živé systémy.
Tato pole působí jako nositelé biologicky relevantních informací, které jsou kódovány v informačních vzorcích a jsou vloženy do tohoto pole, aby mohly být distribuovány do všech živých systémů, včetně člověka. Z toho zcela jasně vyplývá, že naše postoje, emoce a záměry nejsou omezeny pouze na „prostor“ uvnitř našich těl, ale že také mohou ovlivnit duševní a emoční stavy (vědomí) druhých.
Tím se rozšiřuje náš pohled na to, co znamená vzájemná propojenost a jak koherentní, kooperativní záměr může být záměrně využit k utváření budoucnosti světa, ve kterém žijeme.
Vliv geomagnetických poruch
Mnoho studií ukázalo, že narušení geomagnetického pole je spojeno se škodlivými účinky na lidské zdraví a výrazně ovlivňuje také chování člověka.
Celkově, studie jednoznačně potvrzují, že denní aktivita autonomní nervové soustavy (ANS) reaguje na změny geomagnetické a sluneční aktivity i během klidných období. Závěry jsou jednoznačné.
ANS rychle reaguje na změny v EM poli a na faktory prostředí.
Energetické faktory prostředí působí jako energie zdroje, které převažují různými způsoby v závislosti na kondici a zdravotním stavu jednotlivce, na úrovni jeho „zralosti“ a jeho schopnosti seberegulace.
Studie Global Coherence Initiative se zúčastnilo 1 643 lidí z 51 zemí.
Interakce mezi lidským mozkem a Schumannovými rezonancemi
Schumann a Koenig byli první, kdo naměřili frekvence, které byly v souladu s matematickým modelem, který předvídal rezonance v rezonanční dutině mezi Zemí a ionosférou, na konci 50. let.
Nejnižší frekvence Schumannovy rezonance (SR), jak byla později pojmenována, je přibližně 7,83 Hz, s denní (den/noc) variací asi ± 0,5 Hz. Ostatní frekvence jsou ~ 14, 20, 26, 33, 39 a 45 Hz.
Frekvence SR se těsně se překrývají s frekvencemi alfa (8-12 Hz), beta (12-30 Hz) a gama (30-100 Hz) mozkových vln člověka.
Brzy nato byla uznána podobnost elektro složky časově proměnných napětí produkovaných mozkem (EEG) se Schumannovou rezonancí a byla uznána schopnost mozku, synchronizovat se s aktivitou SR ( Koenig, Krueger, Lang – Biologic effects of environmental electromagnetism).
Rozsáhlé studie z roku 1996 (Pobachenko), které srovnávaly SR s frekvencí EEG jasně prokázaly, že mozek během denního rytmu vykazuje variace v EEG podobně, jako probíhají změny v Schumannově rezonanci. Nejvyšší korelace mezi aktivitou mozku a SR byly naměřeny v obdobích vyšší sluneční a magnetické aktivity.
Získané údaje naznačují, že mezi lidským mozkem a magnetickým polem Země dochází k přenosu informace a k nejsilnější koherenci – synchronizaci – dochází u rezonanční frekvence 7 – 8 Hz, 13 – 14 Hz a 19 – 20 Hz.
Nejvyšší naměřená koherence lidského mozku probíhá v blízkosti temporálně – parietální oblasti a vyskytuje se každých 30 sekund (Studie Persinger a spol.).
Obrázek zdroj : https://file.scirp.org/Html/11-3400403_56609.htm
Závěry studií ukazují, že za určitých podmínek dochází k interaktivnímu zpracovávání informací, které získává mozek ze zemského magnetického pole a ty jsou přímo ovlivněny Schumannovou rezonancí a dalšími vlivy, jako je sluneční vítr nebo jiné změny v EM polích.
Ionosféra, plazma a další pojmy
Plazma je název pro vysoce ionizované plyny, které jsou součástí magnetického pole, a ionosféra je vrstva plazmy, která obklopuje Zemi. 
Nabité částice v plazmě mohou rotovat a spirálovat kolem magnetické siločáry a cestovat po ní. To je proces, který je spojen se vznikem polárních září, kdy vysokoenergetické částice ze slunečního větru a ionosféry proudí podél siločar do zemských magnetických pólů. Jakákoli síla, která pohybuje částicemi také pohybuje magnetickým polem a naopak.
Tento koncept jako první popsal Hannes Alfven, aby vysvětlil proces, který vytváří nízkou frekvenci vln, které se šíří podél magnetické siločáry. Za tento objev obdržel v roce 1970 Nobelovu cenu a vlna, kterou popsal, se nyní nazývá Alfvenova vlna (Alfven wave).
Pro potvrzení těchto překvapivých zjištění, byla provedena mezinárodní studie se 104 účastníky v pěti zemích. Předběžná zjištění potvrdila a rozšířila výsledky první studie a ukázala, že srdeční rytmy člověka jsou synchronizovány i v celosvětovém měřítku.
Jinými slovy, jsme synchronizováni nejen mezi sebou navzájem, ale také se zemí a energetickými (geomagnetickými) systémy Země.
Jak bylo uvedeno výše, je již dobře známo, že země a ionosféra generuje symfonii rezonančních frekvencí, které se přímo překrývají s frekvencemi lidského mozku, kardiovaskulárním a autonomním nervovým systémem člověka.
U všech tělesných systémů jsou nejsilněji ovlivňovány rytmy srdce a mozku.
Důkaz, že lidské zdraví, kognitivní funkce, emoce a chování je ovlivněno sluneční aktivitou a planetárním magnetickým polem pole je poměrně silný a přesvědčivý. Získaná data jasně naznačují, že změny v rezonancích v prostředí magnetického pole Země mohou ovlivnit funkce autonomního nervového systému, mozku a kardiovaskulárního systému člověka.
Propojení mezi živými systémy
Jaká je role Magnetického pole Země
Magnetická pole přenášejí biologicky relevantní informace. Druhá hypotéza říká, že Magnetická pole Země jsou nositeli biologicky relevantní informace, která spojuje všechny živé systémy.
První biomagnetický signál byl demonstrován v roce 1863 Gerhardem Baule a Richardem McFee na magnetokardiogramu (MCG). Používal magnetické indukční cívky k detekci polí generovaných lidským srdcem mimo tělo (Detection of the magnetic field of the heart). Pozoruhodný nárůst v citlivosti biomagnetických měření byl zaznamenán při zavedení supravodivé kvantové interference – Zařízení (SQUID) na počátku 70. let (Magnetocardiography-comparison with electrography).
Ze všech orgánů generuje srdce největší rytmické elektromagnetické pole, které je přibližně 100krát silnější než to, které produkuje mozek. 
Toto pole se pohybuje, je měřitelné (v jednotkách nonotesla) a lze je detekovat několik stop od těla (cardiac magnetic vector field).
Informace o emočním stavu člověka jsou zakódovány v magnetickém poli srdce, kterým jsou přenášeny do celého těla a pak tímto polem vyzařují do jeho okolí.
Černobílý obrázek – 2 grafy:
EKG spektra během různých emočních stavů.
Výše uvedené grafy ukazují průměrná výkonová spektra 12 jednotlivých 10sekundových epoch EKG data, která odrážejí informační vzorce obsažené v elektromagnetickém poli vyzařovaném srdcem. Levý graf je příkladem spektra získané během období vysoké koherence srdečního rytmu generované během trvalého srdečného zážitku na vděčnost a ocenění. Graf vpravo zobrazuje spektrum spojené s narušeným srdečním rytmem generovaným během pocitů zloby, vzteku, hněvu.
Srdce generuje sérii elektromagnetických pulzů, ve kterých se časový interval mezi jednotlivými údery mění složitým způsobem. Tyto pulzující vlny elektromagnetické energie vytvářejí složité interferenční vzorce, když interagují s magneticky polarizovatelnými tkáněmi nebo nejrůznějšími substancemi.
Experimentální měření ukázala, že elektromagnetické pole srdce může být detekováno blízkými zvířaty nebo nervovým systémem jiných lidí a může zprostředkovat mnoho typů fyziologických synchronizace mezi jednotlivci.
Magnetické pole generované srdcem poskytuje věrohodné informace o daném člověku. 
Právě skrze toto pole můžeme „cítit“ (vycítit) pocity jiné osoby, nebo její přítomnost a můžeme vnímat i emoční stav daného člověka, nezávisle na jeho slovním projevu či chování.
Mezi vzorci srdečního rytmu existuje přímý vztah v křivkách HRV a ve spektrálních informacích zakódovaných ve frekvenčním spektru magnetického pole vyzařovaného srdcem. Tedy informace o emocionálním stavu člověka je zakódována v magnetickém poli srdce a tato informace je přenášena po celém těle a vyzařována ven do jeho okolí.
Dobrou analogií je, jak fungují mobilní telefony. V tomto příkladu běžně kódujeme informace (náš hlas, textové zprávy atd.) do elektromagnetického pole, které může přenášet informace na velké vzdálenosti.
Elektromagnetická pole jsou zodpovědná za sebeorganizaci celých ekosystémů.
Giorgio Piccardi byl jedním z prvních, kdo ukázal, že okolní elektromagnetická pole mohou ovlivnit chemické reakce, a to jak přímým kontaktem, tak na jakoukoliv vzdálenost. Elektromagnetické pole funguje jako posel (messenger), který je schopen zapojit současně velké množství molekulárních složek, které následně ovlivní makroskopické bytí (jinými slovy mikrosvět způsobí změny makrosvěta). Navíc voda, která tvoří velkou většinu molekul složky živých organismů, hraje zásadní roli v tomto procesu, jak si uvědomil Piccardi.
Toto zobecnění je založeno na skutečnosti, že pole způsobuje vznik koherentních struktur, které vzhledem ke své koherenci, otevřenosti a nelinearitě jsou schopny organizovat samy sebe a tvořit řetězce hierarchických úrovní ekosystému. Tato hypotéza, že magnetická pole jsou nositeli biologicky relevantní informace, byla podpořena mnoha dalšími studiemi. Jednou z nich je studie provedená Lucem Montagnierem, který za svůj objev získal v roce 2008 Nobelovu cenu. On a jeho spolupracovníci zjistili, že :
Epigenetické informace související s DNA mohou být detekovány jako elektromagnetické signály, vyzařované z roztoků obsahujících DNA.
Prokázali, že tyto informace lze přenést a instruovat k opětovnému vytvoření DNA ve vzdálené zkumavce obsahující vodu a příslušné základní složky DNA, ve frekvenčním poli 7,8 Hz, což je první rezonanční frekvence – Schumannova rezonance.
