Tento příběh – jako úvahu – jsem napsala pod vlivem zkušenosti s klienty, někdy v roce 2010-11.
Možná proto, že to všudypřítomné slovo „boj a bojovat“, které na nás útočí ze všech stran, je právě tou největší překážkou, která nám brání zastavit se, podívat se na sebe a uvědomit si sebe sama – když jsme nemocní, trápíme se, cítíme se ukřivdění, ublížení, opuštění. A čím je nám hůř, tím víc bojujeme. My ale nejsme hromada masa a kostí, která byla stvořena k boji. Jsme duchovní, vícedimenzionální bytosti, ať to někteří chtějí slyšet, nebo ne, s tím asi nic neudělají. Máme takové schopnosti, o kterých nemáme mnohdy ani tušení, protože díky tomu boji jsme všechno zapomněli. A možná to je cílem, protože dokud „bojujete“, naplňujete plány uměle vytvořeného systému, o kterém si obecně myslíme, že je zdrojem našich jistot a našeho bezpečí.
Ten příběh jsem pak někam založila a zapomněla na něj. Když jsem později – od roku 2014 – na konferencích v Londýně potkala Gregga Bradena a absolvovala jeho workshop, byla jsem v úžasu, protože jeho myšlenky jsou velmi podobné a meditace, kterými provází své klienty mají hlavní cíl – propojení mozku a srdce.
On doslova říká :„Oni se musí vzít a vytvořit manželský pár“, aby se uzdravilo naše tělo i mysl a otevřelo naše srdce.
Rozum musí být v souladu se srdcem.
A tak jsem oprášila ten starý příběh, protože mi to dává smysl. Vnímejte ho prosím srdcem, ne rozumem.
Když se mozek a srdce propojí
Představte si váš mozek jako nejvyšší správní orgán, jako úřad, který řídí a spravuje rozsáhlé území – samostatný stát (celé naše tělo).
Řídí a ovládá veškeré informační sítě (nervový systém), vodní hospodářství (krev a lymfu) a v neposlední řadě má také k dispozici velmi důležitý internet ( mysl). Jedním z nejvyšších představitelů tohoto rozsáhlého správního aparátu je ROZUM, který si vytvořil pracoviště v nejvyšší centrále – v hlavě. Je to velmi seriozní „pán“ (mužský princip), který si plně uvědomuje svou roli i vysokou funkci a velmi záhy po svém jmenování se ujímá vlády na celém území státu.
Během prvních let (naše dětství) ve svém úřadu sbírá nové zkušenosti a poznatky.
Velmi záhy však, pod tlakem vnějších vlivů nabývá dojmu, že „ovzduší ve světě“ není příliš přátelské a v duchu obrany buduje a posiluje svůj úřad.
Některé události vyhodnocuje jako obzvláště ohrožující (emoční zkušenosti v dětství, kterým nerozumíme, ale zanechají stopu) a proto zřizuje rozsáhlou databanku, kam jsou automaticky přesměrovány veškeré záznamy o skutečném či potenciálním ohrožení státu (organismu) a buduje nový úřad, který na základě vyhodnocených dat vytváří „programy obrany “ , které uloží do další databanky (podvědomí), aby mohly být následně automaticky použity, kdykoliv, v případě potenciální hrozby.
Nastoluje vládu pevnou rukou, protože dochází k závěru, že v takto nebezpečném světě není možné přežít jinak, než v bojové pohotovosti (stres – vnitřní nejistota, strach).
Mozek, jako nejvyšší správní úřad také ovládá systém obrany – armádu (imunitní systém), která disponuje plně automatickým systémem, který uvede do chodu veškeré již vytvořené či zcela nové programy obrany a ochrany státu při sebemenším náznaku hrozby či změny momentálních podmínek.
Tento automatický systém řídí vysoce citlivé radary, který zachycují sebemenší frekvence změny či zaznamenávají blížícího se skutečného nebo zdánlivého nepřítele (limbický systém a automatické programy ega).
Na celém území státu ( těla ) je v takové situaci pak okamžitě vyhlášen „mimořádný stav“ (stres, tělo je v režimu přežití – bojuj nebo uteč), který se projevuje zvýšeným napětím obyvatelstva (buňky, tkáně, orgány i tekutiny), které v plné zbroji očekává útok nepřítele nebo přírodní katastrofu.
Je-li území (tělo) dlouhodobě pod tlakem skutečného nebo potenciálního nepřítele, automatické systémy se zapínají s neuvěřitelnou rychlostí a intenzitou a aktivují další pomocné síly obrany (podvědomí stále častěji aktivuje již nastavené programy z dětství).
Nejvyšší chemická továrna ve státě (hypothalamus) chrlí biologikcé zbraně nejrůznějšího kalibru (neuropeptidy, neurotransmitery, hormony) a je povolána armáda (imunitní systém) a celý národ je ve zbrani.
Na celém území vládne napětí a strach, je vyhlášen válečný stav (dlouhodobý stres). Jakmile nebezpečí pomine, země ( celé tělo) se pomalu vrací do „normálního“ života. V počátcích takového fungování státu (organismu) zvládá silné obyvatelstvo (mladý organismus) takové situace bez zjevných následků.
Následky škod po biologických zbraních (chemizace těla v důsledku emočních prožitků, stresu) jsou velmi rychle odstraněny a celé území se očišťuje. Jsou povolány „zdravotní čety a oddíly“ (zvýšeně pracuje imunitní a lymfatický systém) a pracují na plné obrátky, zvýšenou činnost vykonávají i čistící orgány státu ( játra a ledviny), aby se země opět ponořila do mírového stavu. Bohužel, stavy hrozby, nebezpečí i míru se opakují a často s nebývalou intenzitou. Život je boj.
Obyvatelstvo nežije v klidu a míru, nemůže v klidu pracovat, budovat svou zemi a tvořit. Únava a vyčerpání na sebe nenechávají dlouho čekat ( nejprve lehká onemocnění – poruchy imunity, únava, poruchy spánku, špatné trávení, dušnost, zvýšený tlak, bolesti hlavy….).
Ale není východisko.
Automatické armádní systémy pracují již zcela samostatně a na základě programů, které byly do databáze v dávné době (programy a myšlenkové vzorce z dětství) vloženy, automaticky opakují příkazy a uvádí do chodu celý mechanismus obrany státu, včetně vojáků v záloze, vždy při sebemenším náznaku vnější hrozby.
Zásadní a klíčovou roli zde však sehrává nejvyšší velitel – seriozní pán – ROZUM, který celý systém vyhodnocuje, posuzuje, analyzuje a podle závěrů a záznamů, které kdysi do databanky vložil, udělá svůj vlastní závěr.
Ve své pracovně v nejvyšším patře správní budovy sedí v pohodlném křesle za svým pracovním stolem a je rozhodnut nikdy nepolevit a vládnout v zemi pevnou rukou. Jenom ON je ten, kdo VÍ, co pro jeho zemi je to nejlepší. Nedovolí nikomu, aby měl jiný názor.
Vypracovává dokonalý systém kontroly a předávání informací, které k němu proudí mnoha cestami (5 smyslů). Uvědomuje si nespokojenost obyvatelstva ( organismus je vyčerpaný, začínají se projevovat první problémy a nemoci ) a nastoluje totalitní řád (chronický stres). Od této chvíle nebude ani spát, aby mu neuniklo nic, co by jeho zemi mohlo ohrozit a co by ohrozilo jeho pozici ve státě. Systém nejrůznějších razítek a povolení mu dává pocit spokojenosti a klidu (potřeba kontrolovat neustále, podezírat a být stále „ve střehu“).
Rozhoduje o všem, co se na celém území státu děje (v celém těle) a potlačuje lokální nepokoje a vzpoury nejrůznějšími, zejména „domácími“ chemickými zbraněmi, které jsou vyráběny v místní továrně (hypothalamus), nebo dodány ze zahraničí (farmaceutický průmysl – analgetika, antibiotika, injekce, chemoterapie a neuvěřitelná škála dalších).
Nedovoluje, aby na území státu pronikly jakékoliv informace, které by mohly narušit víru obyvatelstva, že pouze ON je tím, kdo zemi i její obyvatele zachraňuje a tím, kdo pomáhá. Drží pořádek v zemi silnou a pevnou rukou. Obyvatelstvu poskytuje pocit „jistoty a bezpečí“a přebírá za něj zodpovědnost.
Stále mluvíme o rozumu !!
Pracuje bez odpočinku a nikdy nespí.
Razítkuje, posuzuje, zhodnocuje, zkoumá, kritizuje a vyhodnocuje. Jen ON určuje, která informace je pro zemi ( tělo i jeho život) vhodná. Čím víc však roste jeho moc, tím větší má strach. Aniž si to uvědomuje, sám sebe i svou zemi žene do záhuby. Celá země (tělo) žije pod vládou totality a obyvatelstvo ( buňky, orgány, všechny tkáně i tekutiny) žije v napětí , strachu a depresi, stejně jako nakonec i on sám.
Všechny obranné mechanismy i mechanismy nápravy a odstraňování škod pracují bez odpočinku a v neustálé pohotovosti (stupňuje se stres, stále jen sympatikus). Na celém území státu dochází ke zvyšujícím se ztrátám na životech ( vážnější poruchy metabolismu, na různých místech těla se projevují nemoci, orgány jsou oslabeny), na celém území propuká hladomor (buněčná podvýživa – střeva nepředávají organismu dostatek živin, značný pokles imunity). Země se řítí do záhuby (objevují se již vážné nemoci a poruchy fungování organismu).
Místní nejvyšší chemická továrna, která vyrábí a dodává silnější a silnější toxické látky ( emoce boje – strachu, obav, úzkosti a dalších, spouští tvorbu kyselých chemických látek, které neustále překyselují tělo víc a víc) zamořuje a dusí obyvatelstvo (buňky , orgány a všechny tkáně v těle včetně tekutin) celého území státu (těla). Totalitní vládce „Rozum“ však „nevidí a neslyší“.
Je přesvědčen, že „cesta boje“ proti nepříteli je tou jedinou, která jeho zemi (tělo) i jeho samotného (rozum, ego) může zachránit.
Pro jistotu však navyšuje poradní sbor a povolává armádu poradců ze zahraničí (zdravotnictví, farmaceutický průmysl ), protože i on je unavený, vyčerpaný a plný obav o své vlastní blaho a své pohodlí. Zvyšuje tedy zásobování celého území „léčivými“ chemickými látkami (farmaka) zejména pro svůj vlastní klid, čímž dává falešný pocit klidu i obyvatelstvu země a dosáhne zdánlivě – částečného zmírnění škod.
Je ale unavený čím dál víc a má strach. Informace o neustálých hrozbách útočí ze všech stran (doktoři a média) a on již nemá ani chvíli klid. Jeho sny o pohodlném životě v blahobytu se hroutí. Jeho osobní život i jeho představy jsou v troskách. Začíná pochybovat o všem, čemu až dosud věřil a co ho naučili. Je tak unavený, že jednoho dne za svým pracovním stolem zcela vyčerpaný usne (rozum to vzdává – to je první pozitivum !!).
Na celém území nastává najednou klid. Ticho a klid. Vychází slunce (vlády se ujímá parasympatikus). Obyvatelstvo celé země se zastavuje v údivu a jako mávnutím kouzelného proutku se uvolňuje veškeré napětí , obavy i strach. Celá země dýchá, příroda září barvami, ptáci zpívají v korunách stromů. Ozývá se radost a smích. Celá země (organismus) se „nadechuje“ po dlouhotrvající válce.
V té chvíli se však ON probudí. Zmocňuje se ho panika a strach. Uvědomuje si, co se stalo. Zaspal a přestal kontrolovat, co se děje. S hrůzou sobě vlastní zhodnotí stav a s ještě větším odhodláním se ujímá práce.
Křičí: „ Ne, ne, nikdy nedovolím, aby v MÉ zemi nastalo bezvládí (aby rozum přestal sám rozhodovat). To NIKDY nedopustím.“ Bojí se jakékoliv změny, bojí se všeho, co je neznámé.
Ve skutečnosti mu jeho vlastní strach ze ztráty kontroly svazuje ruce i stahuje hrdlo.
Pociťuje silné ohrožení své vlastní existence, jakoby někde v hloubi sebe sama cítil, že existuje něco, co ON nezná, čemu nerozumí a čeho se bojí.
V jeho zemi však dochází k malé, nepatrné, ale velmi významné změně. Malá část obyvatelstva si najednou uvědomuje, co se skutečně stalo.
Ten malý a nepatrný záblesk svobody stačil, aby si byť malá část obyvatel země uvědomila (buňky, tkáně, orgány i tekutiny – které mají vědomí i paměť), vzpomněla,že tento pocit míru a svobody je jejich vrozeným, dědičným právem, na které v hektickém životě plném boje a pod nadvládou rozumu zapomněli (to je zakódováno v DNA).
Zbývající a větší část obyvatel této malé, samostatné země se poslušně vrací ke svým původním úkolům a zdrcujícímu, byť svým způsobem bezpečnému a jistému způsobu života. Mnozí z nich si ani nevšimli, co se vlastně stalo. Byli tolik zaneprázdněni sami sebou, svým vlastním bojem a svým vlastním strachem, že neviděli slunce a nepocítili závan míru a svobody.
Svého vládce v lásce nemají, dává jim však pocit „jistoty a bezpečí“. On je ten, kdo o ně pečuje a kdo poskytuje úlevu v jejich bolesti a nemoci. On rozhoduje, které informace jsou pro ně vhodné a které by mohly působit rušivým vlivem. Oni nepotřebují změny, zvykli si a zpohodlněli.
ON je přece ten, kdo se o ně postará.
V této zemi, vysoko v horách stojí vzácný a starodávný chrám (srdce-ženský princip). Netřpytí se zlatem a diamanty, a přesto jeho záře proniká daleko do vesmíru. V tom chrámu žije překrásná mladá žena. Má prosté šaty a na hlavě korunku z čarovných růží. Nežije život plný utrpení, strachu a bolesti, jako ostatní obyvatelé země, ale není ani svobodná.
Je uvězněna v chrámu a čeká na příchod těch, kteří si vzpomněli na dary, které si přinesli v okamžiku svého zrození – schopnost tvořit a žít v lásce, štěstí a radosti.
Ona VÍ, že pravý čas již nastal. Je trpělivá a velmi moudrá. Vibrace srdcí těch, kteří si rozpomínají na své dary se šíří celou zemí. Malé semínko svobody bylo zaseto.
Vládce a nejvyšší velitel v jedné osobě – ROZUM – usilovně a ještě usilovněji než dřív, pracuje. Pečlivě hlídá a střeží informace, které k němu přicházejí ze všech stran. Armáda rádců a pomocníků je opět v plné pohotovosti (stále aktivní amygdala). ON však nevěří nikomu a všechny důležité informace vyhodnocuje sám. Pracuje ze všech sil, beze spánku a odpočinku.
V záplavě práce, napětí, pochyb a nejistoty najednou pociťuje zvláštní stav únavy a ochromení. Upadá do stavu, který připomíná spánek. On ale vnímá, že se něco změnilo. Už necítí tu paniku, ten strach, ale zvláštní pocit úlevy jako stav, který ještě nikdy předtím nezažil.
Ve stavu, který se podobá spánku, vnímá sebe sama jako zcela jinou bytost, moudrou, vyrovnanou a klidnou, zářící štěstím i zdravím. Prožívá si zvláštní sen.
Ocitá se v pokoji plném květin, záclona z okna dokořán mu ovívá tvář. Otevřenými dveřmi vstupuje krásná, mladá žena a v ruce drží růži, která září jako diamant. Pomalu přistupuje k němu a tou růží se dotýká jeho srdce. On se cítí jako princ, není však schopen slova ani pohybu.
V němém úžasu vnímá pouze pocit štěstí a bezmezné lásky. Cítí se volný jako pták, svobodný a radostný. Vnímá tlukot svého srdce a teplo se rozlévá v celém jeho těle. Ta překrásná bytost jej políbí na tvář a jako vánek se vzdaluje.
ROZUM – velký vládce a velitel – se pozvolna probouzí k životu. Neví, zda spí nebo bdí. Cítí zvláštní pocit, který dosud ještě nikdy nepoznal.
Cítí najednou klid, cítí se uvolněný a radostný a právě tento pocit v něm znovu vyvolá chaos a zmatek, protože ON nerozumí tomu, co se stalo. To, co se stalo se nemělo stát. TO není určitě bezpečné. TO není dovoleno.
Má pocit ztráty jistoty a pevné půdy pod nohama.
Vyhlašuje v zemi mimořádný stav. Povolává záložní vojsko. Pracuje ve dne v noci, aby nepřemýšlel o tom, co se stalo. S ještě větším úsilím hodnotí, zkoumá a analyzuje. Jeho mysl však čím dál častěji putuje ke snu, který prožil. Nemůže si pomoci, ten pocit byl příliš krásný.
V celé „jeho“ zemi je chaos. Obranné systémy selhávají, informační síť již není bezpečná. Do země pronikají nové a nebezpečné informace (o léčení a svobodě), které ohrožují víru i poslušnost obyvatel.
Slunce, které teď s větší intenzitou prohřívá a očišťuje zpustošenou zemi, rozpouští svými paprsky mrazivý strach a napětí. ON se již nemůže plně soustředit na svou práci. Čím dál častěji se vrací v myšlenkách ke snu, který v něm zanechal trvalou a nesmazatelnou stopu. Najednou si uvědomuje, že touží po setkání s bytostí, která tolik ovlivnila jeho mysl a otevřela jeho srdce.
Ta touha je tak silná, že už není cesty zpátky. ON mocný vládce a velitel – usedá do křesla a zoufale se snaží navodit spánek či stav, ve kterém by se mohl znovu setkat s onou bytostí, která v něm zanechala stopu lásky. Spánek nepřichází a on se snaží a usiluje ještě víc.
Čím víc se však snaží a usiluje, tím víc se spánku podobnému stavu vzdaluje.
Vzteká se a zlobí se sám na sebe, že byl hloupý a na krátkou chvíli uvěřil. Zoufale touží, ale ještě víc teď pochybuje. Sám sebe obviňuje z hlouposti , cítí se ponížený a uražený.
S ještě větším odhodláním se vrací ke své práci. Už nedovolí, aby ho ovládla situace, kterou nezná.
Pracuje ve dne v noci, napravuje „škody“, které způsobila jeho chvilková nepozornost.
A pak se to najednou stane, aniž by sám chtěl.
Vyčerapný únavou usíná v křesle a najednou vnímá sám sebe, jak kormidluje loď, o které snil, když byl malým chlapcem. Je svobodný a šťastný. Cítí vůni moře, žár slunce a svobodu s každou vlnkou i závanem větru na moři. Celým svým tělem vnímá radost a je plný lásky, pocitu, který neznal, nebo na něj zapomněl. Blíží se ke břehu a tam stojí ONA. Mává mu na pozdrav a je ještě krásnější, než dřív.
Buší mu srdce s takovou intenzitou, jakou nikdy nepoznal. Cítí každou žilku v těle, každou buňku, jak se naplňuje životem a radostí. Směje se. Poprvé v životě se radostí směje. Blíží se ke břehu, seskakuje z lodi a běží jí vstříc. Už nebojuje, nebrání se tomu.
ON už ví, že už nikdy nedovolí, aby ji ztratil. Bere ji za ruku a ona ho vede. Vede ho nahoru k horám, tam, kde září starodávný chrám. Je to chrám srdce.
Jeho srdce, probuzené nyní k životu se naplno otevírá důvěře a lásce.
Spolu vstupují do chrámu, kde čekají duchovní pomocníci.
K chrámu proudí zástupy obyvatel celé země. Celá země (celé tělo – buňky, tkáně a všechny orgány), všichni jásají a radují se. V celé zemi nastává konečně trvalý mír. Chemické továrny už nechrlí toxické látky, celá země začíná dýchat, svítí slunce, kvetou květiny a stromy. Celá země se zotavuje. Zvoní zvony a všude hraje překrásná hudba.
V chrámu již není místo, všichni touží vidět zasnoubení ROZUMU a SRDCE, všichni chtějí být součástí zasvěcení.
Nekonečná radost a štěstí v celé zemi spouští ozdravné procesy, země se čistí a uzdravuje ( samoléčící schopnosti těla jsou aktivovány).
Chrám srdce vyzařuje daleko , daleko až za hranice země (energie srdce dalece přesahuje hranice těla).
Vibrace štěstí, zdraví a radosti proniká celým vesmírem. Je čas na velké změny. Už žádný další boj.
ON už vidí, co nemohl uvidět dřív. Už se nebojí ničeho nového a umí se radovat ze života. Práci mění v tvořivost a nepovyšuje se nad ostatní v zemi. Již nemá potřebu vládnout, podezírat, ovládat a kontrolovat.
Je čas na lásku, stěstí, zdraví a nový život.
Závěry, milí přátelé, nechám na vás. Můžete si říct : „to je ale blbost“, nebo v tom příběhu naopak najdete hlubší smysl. Každý jsme jiný a každý vnímáme jinak, každý jsme originál.
Výkumy HeartMath institute však v posledních letech dokazují jasně a bez pochybností, jakou sílu má „koherence srdce-mozek“.
Viki
