Meditace – neboli vhled ( pohled mysli do našeho nitra ).
Většina učení a zejména výcvik Buddhistické meditace jsou zaměřena k jedinému bodu :
k vhledu do přirozenosti mysli, který nás osvobodí od strachu ze smrti
( a mnoha jiných strachů, které nás pronásledují ) a pomůže nám najít naši vlastní pravdu života.
Pohled dovnitř vyžaduje značnou citlivost a někdy i velkou odvahu.
Znamená totální změnu postojů k životu i smrti, protože od dětství jsme vychováváni k přesnému opaku.
Jsme naučeni vnímat vše pouze vně a sebe pouze kolem sebe.
Sebemenší “ záblesky “ z nitra ( okamžiky světla, vnitřního ticha, míru, vnitřní hlas..) nás mohou vylekat, nebo máme dokonce dojem, že s námi něco není v pořádku.
Jsme tak zvyklí na pohled ven ( hodnocení, kritika, posuzování, hledání viníka ), že jsme skoro ztratili přístup k našemu vnitřnímu JÁ.
Často se tak bojíme pohledu dovnitř, že se domníváme, že by to mohlo způsobit ztrátu “ zdravého rozumu „, nebo se bojíme toho, co nám bude odhaleno ?
Bojíme se své vlastní pravé přirozenosti ?
Ticho, klid a samota nás děsí a zoufale se bráníme hlukem, prací, spěchem nebo se utápíme v slzách lítosti a bolesti ze samoty.
Nebo se bojíme pohledu “ dovnitř “ ze strachu, že odhalíme, že život bychom mohli žít jinak, než dosud ?
Že bychom mohli opustit své vlastní “ vězení „, které si celý život nosíme “ ve své hlavě “ ( ve své mysli )?
Protože s poznáním přichází zodpovědnost.
Proto i když se otevřou dveře našeho pomyslného vězení, pro vězně je někdy těžké vezení opustit a raději zůstane.
Vyjít ven totiž znamená převzít zodpovědnost za svůj život.
Zůstat a trpět je pohodlnější.
Je to něco, co už znám. Je to moje “ jistota „.
Vyjít ven je svoboda.
Na svobodě už ale musím být sám za sebe a to mě děsí.
Žalářník je naše nevědomost.
Meditace
Meditace zvolna čistí obyčejnou mysl, odhalí a odstraní její návyky a iluze,
abychom mohli v pravém okamžiku poznat, kdo skutečně jsme.
Sogjal rimpočhe
