Úryvek z knihy „Musela jsem zemřít“ autorky Anity Moorjani :
„Ačkoliv jsem zcela přesvědčená, že nejlepší, co můžu udělat pro sebe i pro ostatní, je vědomě se udržovat v dobré náladě a dělat to, co mě činí šťastnou, možná vás překvapí, že nejsem zastáncem „pozitivního myšlení“ jako receptu na všechno.
Protože jsme všichni spojení, má moje povznesená nálada samozřejmě velký vliv na ostatní a přispívám tím Celku.
Když si však povšimnu, že se mi do mysli vkrádá negativní myšlenka, je zřejmě nejlepší ji přijmout a bez posuzování ji nechat projít. Jakmile se ji snažím potlačit nebo se nutím do změny pocitu, pak čím víc ji odstrkuji, tím víc se dere zpátky. Prostě všemu dovolím, aby to mnou proplouvalo, a nijak to nehodnotím. Po chvíli zjišťuji, že myšlenky i emoce prostě odcházejí. V zápětí se přede mnou otevře naprosto přirozeně a samovolně správná cesta., která mi umožňuje být opravdu sama sebou.
Šablonovitá tvrzení jako třeba „negativní myšlenky přitahují do života negativní věci“ nejsou nezbytně pravdivé a lidé, kteří procházejí těžkým obdobím, se kvůli nim mohou cítit ještě hůř.
Může to vnich vyvolávat i strach, že si svým myšlením přitahují do života ještě víc negativity. Pokud tito lidé tuto představu používají nekriticky, mohou posléze získat dojem, že oni sami jsou špatní, protože přitahují negativní události, a to prostě není pravda.
Když si začneme myslet, že naše negativní myšlenky přitahují nepříjemné situace, budeme za chvíli paranoidní z toho, co si myslíme.
Ve skutečnosti to snašimi myšlenkami moc společného nemá, mnohem důležitější jsou naše emoce a zvláště důležité je, jaký pocit máme sami ze sebe.
Také není pravda, že k tomu, abychom přitahovali dobré věci, stačí být optimističtí.
Nemohu to snad ani dostatečně zdůraznit, ale nejdůležitějším barometrem našeho života je, jaký pocit máme sami ze sebe, jak se cítíme.
Jinými slovy: Být sami k sobě upřímní je mnohem důležitější, než snažit se být pozitivní.
Sama si dovoluji cítit se negativně ohledně věcí, které mi nejsou příjemné, protože je mnohem lepší opravdové emoce prožít, než je držet pod pokličkou. Opět se to týká toho dovolit si cítit to, co opravdu cítím, a ne s tím bojovat. Samotný akt dovolení si bez posuzování je činem sebelásky.
A tato laskavost vůči sobě samému přispěje k vytváření radostného života mnohem víc, než falešné předstírání optimismu.
S tímto úryvkem souhlasím absolutně, bez výhrad a přidávám moje oblíbené rčení :
Je ti mizerně – užij si to ! Jen tam nezůstávej příliš dlouho, protože pak neuvidíš, že už ti bliká světýlko na cestě z té mizerie ven
Viki