Úryvek z knihy Anity Moorjani – Musela jsem zemřít
„Zkuste si představit obrovský tmavý sklad, ve kterém žijete. Máte zde jednu baterku. Jen podle toho, co jste zahlédli ve světle této jediné malé baterky víte, co se v tomto obrovitém prostoru nachází. Když něco hledáte, možná to najdete a možná taky ne, ale pokud to nenajdete, neznamená to ještě, že ta věc neexistuje. Je tam, ale neposvítili jste na ni svým paprskem. A dokonce i když na ni posvítíte, bude možná těžké určit, co to je. Můžete získat poměrně jasnou představu, ale přesto mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Vidíte jen to, na co zaměříte světlo baterky, a poznáte jen to, co už znáte.
Takový je fyzický život.
Uvědomujeme si jen to, na co v určité chvíli zaměříme své smysly, a můžeme pochopit jen to, co již známe.
A teď – představte si, že jednoho dne někdo otočí vypínačem.
Poprvé, v náhlém výbuchu jasu a zvuků a barev, spatříte celé skladiště a zjistíte, že je to úplně něco jiného, než jste si představovali. Světla blikají, blýskají se, září a vystřelují červené, žluté, modré a zelené jiskry. Vidíte barvy, které nepoznáváte, barvy, které jste nikdy předtím neviděli.
Hudba naplňuje prostor fantastickými, všudypřítomnými melodiemi, jaké jste v životě neslyšeli……..
Nedohlédnete až na konec prostoru a víte, žeje toho tam ještě mnohem víc, než co jste schopni vnímat v tom proudu, který jitří vaše smysly a emoce. Máte nicméně velice silný pocit, že jste součástí velké, vyjevující se tapiserie, která obsahuje víc, než jen zvuk a obraz.
Chápete, že to, co jste dosud považovali za realitu, je jen kousíček z toho obrovského zázraku, který vás obklopuje. Vidíte,jak jsou jednotlivé části navzájem propojené, jak jsou součástí jedna druhé, jak všechno do sebe zapadá. Všímáte si, kolik je v tom skladišti nejrůznějších věcí, které jste nikdy předtím neviděli, taková nádhera, ty překrásné barvy, o něčem podobném se vám ani nezdálo, ale je to tu spolu s tím, co už znáte. Ovšem i věci, které znáte se tady projevují ve zcela novém kontextu, takže i ony vypadají, že jsou úplně nové a podivně superreálné.
A i když někdo otočí vypínačem zase zpátky, už vám nikdy nikdo nevezme vaše poznání, průzračně jasné porozumění, zázrak a krásu, ani úžasnou živost vašeho prožitku.“
