Právě se ocitám v situaci, kdy vidím, jak jsou slova nedostatečná a zážitek absolutně nepřenosný. Upřímně hodlám to neskutečně vychválit (protože jsem z toho pořád „vedle“), ačkoli vím, že kdybych něco takové četla já a neprožila to, tak se budu ptát, co se těm lidem stalo a na čem že to jedou. 🙂
Ale abych byla konkrétní… prožitky z kurzu jsou nepopsatelné. Mnohem lépe vnímám svoje tělo, připadám si, jak kdybych byla neustále pod rentgenem a zaznamenávala, co se u mě děje, jak na co reaguji. Taky se mi daří daleko lépe odhalovat přejaté vzorce chování, strach,… Nemám potřebu si na nic hrát, opravdu je užitečné být k sobě upřímný a ptát se banálně jako dítě „proč“?
I když to s sebou nese to riziko, že se člověk uvidí „méně dokonalý“, než si vždy myslel, že je. Ale zase ví, že je to skutečně on a může s tím něco dělat. Jinak z praktických věcí – vyházela jsem spoustu oblečení, nakoupila nové, zařídila věci, co jsem třeba rok odkládala ze strachu, jaké to bude (bylo to vše bez problémů samozřejmě…), beru život a všechno méně vážně, víc jako hru, začala jsem si zase kreslit. Nebráním se ničemu, zbytečně se nesvazuji tím, že to „není můj styl“.
Nerozvedla jsem se, nepřestěhovala jsem se, nezměnila jsem zaměstnání, ale přesto se můj život diametrálně změnil. 🙂 A zpátky do tmy už nechci.
Děkuju všem, kteří tam byli, děkuju zejména Viki a jsem neskutečně vděčná, že jsem to mohla zažít.