Průvodní slovo MUDr. Karla Erbena ke knize :
Člověk, který neví nic o podstatě svého zdraví, se na své životní dráze „posouvá“ – nic zlého netuše – od stavu zdraví směrem k civilizačním nemocem. Pokud není tento „vývoj“ spojen s nápadným upozorněním těla – bolestí – tak dlouho nemusí tušit vůbec nic. U někoho je to vývoj pozvolný, jiného postihne náhlý zvrat nebo nečekaná smrt. To jsou výsledky změněné polistopadové koncepce péče o zdraví. Lze ji charakterizovat slovy : „Nechávat choroby vznikat a pak je draze, ale málo úspěšně léčit!“
Lidé si to většinou neuvědomují a mnozí ani nezaregistrovali, že silou, která ve zdravotnictví rozhoduje a jejímž zájmům celé zdravotnictví slouží, se stal farmaceutický průmysl. Málokdo ví, že toto dominantní postavení se zakládalo hned po roce 1990 při projektování transformace zdravotnictví.
Jako nejdůležitější poradci se na přípravě transformace podíleli zahraniční „experti“. Ve skutečnosti ale šlo o zástupce velkých farmaceutických firem, jejichž úkolem bylo vytvořit v budoucím českém zdravotnictví co nejlepší podmínky pro jejich podnikatelské záměry. Hlavním cílem bylo dosáhnout ekonomického přeorientování zdravotnictví z rozpočtového řízení na „volné“ podnikání.
Došlo k potlační původního poslání zdravotnictví – starat se o zlepšování zdraví občanů – a hlavním ukazatelem efektivnosti se stala výše zisku.
Vliv činnosti těchto „expertů“ se projevil také postupným vytlačením preventivních programů z péče o zdraví. Při zpětném ohlédnutí působí výsledky jejich činnosti dojmem, že měli za úkol vymýtit z českého zdravotnictví vše, co mohlo zlepšovat zdravotní stav lidí a nedovolit nic, co by bránilo tomu, aby se z nich stali tolik žádoucí chroničtí odběratelé chemických léků.
Zcela liberální pravidla donedávna neomezovala přístup delaerů farmaceutických firem do ordinací lékařů a nijak neregulovala jejich možnosti zainteresovat lékaře na předepisování léků právě od „jejich firmy“.
K uspokojeným zájmům farmaceutického průmyslu se s podobnými zájmy přiřazují i velké podnikatelské subjekty, které získávají nemocnice a další zdravotnická zařízení do soukromého vlastnictí. Ale i tyto subjekty potřebují pro svůj ekonomický úspěch co nejvíc nemocných a také potřebují vykazovat co nejvíce a co možná velkých a drahých výkonů.
Lidé nevidí nebo netuší, co pro ně znamená, že se velká část českých lékařů stala většími či menšími dealery farmaceutických výrobků a také poslušnými vykonavateli pokynů majitelů nemocnic. Za zmínku stojí fakt, že není lékařský časopis, který by „nežil“ jen díky penězům, které mají původ ve farmaceutickém průmyslu. Tyto časopisy otiskují výhradně informace o výsledcích zkoušených nových léků a k nim příslušné reklamy. Výjimky jsou velmi řídké.
Téměř nikdo z lékařů si neuvědomuje, jak intenzivnímu informačnímu tlaku podléhá a tuto situaci považuje za normální péči o zdraví. Lékaři se velmi diví a nechtějí připustit, že by mohla být pravda, že v jejich negraduálním i postgraduálním vzdělání chybí důležité informace. Odmítají jako nemožné, že by mohly existovat významné medicínské poznatky, nebo dokonce celé soubory poznatků, o jejichž existenci by nevěděli.
Neuvědomují si, že v jejich učebnicích chybí vysvětlení významu metabolismu Homocysteinu (HCy) a jeho poruch, což znamená, že do učebnic není zahrnuto celé odvětví nové medicíny, o kterém pojednává tato kniha. Nepřijde jim dokonce ani nepatřičné, že hlavním zdrojem jejich „vědeckých“ informací jsou pro ně pouze pokyny dealerů farmaceutických firem.
Je tedy ( žalostná ) pravda , že lékaři neznají nejdůležitější z biochemických procesů v buňkách, jejich význam a význam jejich poruchy a narušené souhry, které vysvětlují vznik civilizačních chorob (CCH). Díky těmto neznalostem neznají tedy ani jejich význam pro zdraví a neumějí léčit jejich příčinu. Nepátrají ani po tom, KDO jim tuto mezeru ve vzdělání způsobil a PROČ.
Odmítají dokonce uznat, že se tak nechali přivést (nejen) u civilizačních chorob ke zcela nekauzálnímu léčení, pro zisk výrobců léků. Lékaři si neumějí dát do souvislosti poruchy zdraví u jejich pacientů a poruchy v chodu biochemických procesů v buňkách. Je to stejné, jako kdyby nevěděli, že buňky nejsou schopné fungovat v podmínkách trvalého deficitu vitamínů a minerálů. Nešokuje je ani informace, že za posledních 50 let ubylo v zelenině a ostatních plodinách až 80% z jejich původního obsahu vitamínů a minerálů. Jen málokdo si uvědomuje, že tento stav vědomostí a liknavost v zavádění poznatků o civilizačních chorobách do praxe znamená flagrantní porušení článku 31 LPS, který je součástí naší Ústavy.
Pro většinu lidí znamená právo na zdraví tolik, že když onemocní, budou léčeni a přáli by si, aby to bylo bezplatně.
Většina lidí se chová podle poznatku, že je-li člověk zdráv, tak na zdraví nemyslí.
Poznatky o Homocysteinu a poruchách jeho nitrobuněčného metabolismu jsou základem pro pochopení, že nepříznivý vývoj zdravotního stavu lze zabrzdit a obrátit, a to pouze obnovením fyziologické souhry biochemických procesů v buňkách, která je narušena chronicky nedostatečným dodáváním hlavních mikronutrientů, především vitamínů.
Využívání poznatků o narušeném biochemickém zdraví jako příčině civilizačních chorob nebylo zatím možné do současného zdravotnictví účinně implantovat.
Biologicky je jasné, že lidské buňky nepotřebují chemické látky k tomu, aby mohly normálně fungovat. Dlouhodobým léčením farmaky nelze nastolit homeostázu – rovnováhu – v buňkách. Medicína se potřebuje vrátit ke své podstatě, kterou tvoří poznatky o normálním fungování buněk, tkání, orgánů, o jejich souhře a jejich poruchách.
Poznatky tohoto druhu poskytuje ZÁKLADNÍ výzkum a objeví-li se cokoliv nového, MUSÍ se je lékař naučit. A právě tato situace nastává s Homocysteinem.
Moje poznámka:
V knize najdete mnoho zajímavých informací, které vám mohou pomoci „vymanit se“ ze stavu nemoci a vrátit se ke zdraví. Věřím, že je nám čím dál víc jasné, že lékař nemá čas ani zájem, diskutovat o tom, co mohlo potencionálně naši nemoc způsobit. Většina lékařů vám oznámí zcela bez obalu a jasně, že psychika a naše problémy ho nezajímají. Bohužel právě tady často leží prvopočátek buněčných změn v našem těle a potom je to už jen otázka času, dalších faktorů a podmínek, které nemoci vytvoříme sami.
Otázka Homocysteinu obecně lékaře dráždí k nepříčetnosti. Zkuste požádat při odběru krve vašeho lékaře, aby připsal do požadavku pro laboratoř i Homocystein. Na reakci se raději připravte předem. (Už před 16 lety jsem si tyto testy platila sama a pravděpodobně je tomu tak dodnes. Nicméně, ta částka není závratná a kdo již převzal zodpovědnost za své zdraví, rád ji investuje).
Účinnou pomocí při snižování Homocyteinu v krvi nebo prevenci vám může být také vitamínový a enzymový sirup RA-VIT. Více informací najdete zde: https://v-laska.com/pro-zdravi/ra-vit/
Ať je to jakkoliv, zdraví je „soukromé vlastnictví“ každého člověka a je pouze na nás, jak s ním naložíme. Odevzdáme-li ho „docela klidně“ druhým nebo si ho budeme vážit a pečovat o něj.
Viki
