Na sociálních sítích se v poslední době objevil další „nový fenomén“ – Telomery a Telomeráza. Bohužel, jako obvykle, mnoho informací je vytrženo z kontextu, a tak výsledkem je velmi zkreslená informace, a pokud se necháte nachytat, můžete si docela klidně i ublížit, i když toužíte po pravém opaku.
Telomery a telomeráza – co to je?
Telomery byly objeveny a pojmenovány v roce 1973 ruským biologem Alexejem Olovnikovem. Alexej Matvejevič Olovnikov mimo jiné už v roce 1971 jako první rozpoznal problém zkracování telomer, předpověděl existenci telomerázy, navrhl telomerovou hypotézu stárnutí a vztah telomer k rakovině.
Olovnikovovy teorie se z počátku setkaly s velkým nepochopením a zejména skepticismem a uznání se jim dostalo až koncem 20. století po objevu telomerázy vědci Elizabeth Blackburn, Carol Greider a Jackem Szostakem, kteří za svou práci získali v roce 2009 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Olovnikovovi však nebyl udělen podíl z Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, která byla udělena v roce 2009 za objev enzymu a jeho biologický význam, i když Elizabeth Blackburn a její tým vycházeli z jeho teorie a objevu dosáhli především na základě jeho práce.
Alexej Olovnikov si však dávno před nimi uvědomil, že vysvětlování stárnutí pouze na úrovni organismu je nedostatečné a zkracování telomer vnímal spíše jako „marker“ než jako základní příčinu stárnutí. Dávno před americkými vědci předpověděl přítomnost specializované DNA polymerázy, která prodlužuje telomery v kmenových buňkách.
TELOMERY
Termín „Telomera“ je z roku 1938. Telomery jsou opakující se sekvence DNA na koncích chromozomů, které je chrání před degradací a zajišťují jejich integritu. Fungují podobně jako koncové krytky na tkaničkách, zabraňují třepení nebo slepování chromozomů, a s každým buněčným dělením se zkracují. V buněčné biologii plní několik klíčových funkcí.
Ochrana: Telomery chrání konce chromozomů před degradací a zabraňují jejich třepení nebo slepování.
Buněčné dělení: Umožňují správnou replikaci chromozomů během buněčného dělení. Pokaždé, když se buňka dělí, ztrácí se malá část telomery, což pomáhá předcházet ztrátě základní genetické informace.
Regulace délky života buňky: S každým dělením se telomery zkracují, a nakonec dosáhnou kritické délky, která spouští buněčnou senescenci (stav, kdy se buňka již nemůže dělit) nebo apoptózu (programovanou buněčnou smrt). Předpokládá se, že tento mechanismus hraje významnou roli ve stárnutí.
Význam telomer pro stárnutí a nemoci
Délka telomer je spojena se stárnutím a různými nemocemi souvisejícími s věkem.
Kratší telomery jsou spojovány se zvýšeným rizikem onemocnění, jako je rakovina a srdeční choroby, což je činí předmětem výzkumu zaměřeného na lepší pochopení stárnutí a buněčného zdraví.
Telomeráza
Telomeráza je enzym, který přidává opakující se nukleotidové sekvence na konce chromozomů. Tyto koncové „krytky“ známe jako telomery. Telomery jsou klíčové pro ochranu chromozomů před poškozením a pro zabránění jejich splynutí se sousedními chromozomy.
Klíčové funkce telomerázy
Hlavní funkcí enzymu telomeráza je udržovat délku telomer, což umožňuje buňkám dělit se beze ztráty důležité genetické informace, což je zásadní pro dlouhověkost a stabilitu buněk.
Buněčné dělení: Přidáním nukleotidových sekvencí k telomerám umožňuje telomeráza buňkám dělit se vícekrát, aniž by ztratily esenciální DNA.
Stabilita buněk: Enzym hraje klíčovou roli v zajištění stability chromozomů, která je nezbytná pro dlouhověkost buněk.
Nesmrtelnost v rakovinných buňkách: Telomeráza je často aktivována v rakovinných buňkách, což jim umožňuje dělit se donekonečna. To přispívá k růstu nádoru.
Jak se liší aktivita telomerázy u normálních buněk a rakovinných buněk?
Telomeráza je ve většině normálních buněk obvykle neaktivní, což vede k postupnému zkracování telomer a nakonec k buněčnému stárnutí nebo smrti. To je naprosto přirozený proces v životě i v celé přírodě.
Naproti tomu rakovinné buňky často aktivují telomerázu, což jim umožňuje udržet si telomery a pokračovat v dělení donekonečna, což přispívá k jejich nesmrtelnosti. Napřed ale v těle musí být „vhodné podmínky“ pro vznik rakoviny, a teprve potom dochází ke zvýšení aktivity telomerázy !!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nádorové buňky „si“ AKTIVUJÍ telomerázu!!!! Její vysoká aktivita je naměřena až u 90% nádorů. Proto se aktivita enzymu telomeráza sleduje jako BIOMARKER.
Rychlejší snižování telomer (nebo rychlý úbytek telomer) znamená vyšší riziko nemocí včetně rakoviny, protože rychlé snižování telomer znamená buněčnou nestabilitu organismu.
AKTIVACE telomerázy má dvojí význam:
Zpomaluje stárnutí buněk, ALE zvyšuje riziko nemocí, včetně rakoviny !
I přesto se už objevují potravní doplňky na „zvýšení aktivity telomerázy“. Proto vám přátelé radím, zapněte svůj „selský rozum“, než si začnete tyto produkty shánět a nakupovat. Zdravý pohyb, emoční stabilita, radost z čehokoliv, co nás baví, tvořivost i kvalitní strava v rozumném množství – to všechno přispívá k přirozenému prodlužování telomer a zlepšuje kvalitu našeho života.
Dokonce už existují studie o tom, že „meditační praxe“ zcela přirozeným způsobem přispívá k prodlužování telomer a zlepšuje psychickou i fyzickou kondici. Plné změní studií najdete zde:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31903785/
A naopak – stress a všechny emoční „stavy“, které nás stahují do depresí a špatných nálad způsobují rychlejší zkracování telomer a předčasné stárnutí. Studii máte zde:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8920518/
Moje rada je stále stejná – hledejte informace a ověřujte, než čemukoliv uvěříte 🙂