Tento článek je volným pokračováním předchozího článku „Viry nebo Exozomy?“

protože potom pro vás bude mnohem snazší pochopit takzvané „infekce a infekční nemoci“.

V posledních letech, jsme byli svědky toho, jak snadno je možné manipulovat s vědomím člověka, tentokrát především skrze poskytovatele zdravotní péče a takzvané odborníky, kteří zaplavili svět vlnou strachu z viru a nemoci, která měla představovat smrtelnou hrozbu pro lidstvo, ale jak už víme, mnozí z nás si pouze mohli ověřit, že všechno to bude pravděpodobně zase nějak jinak.

Připomeňme si, že současná medicína a současná virologie stále funguje na starých dogmatech a domněnkách, které vznikly někdy v 19. století, ale protože jsou výhodné pro „farma“ průmysl, platí jako nepřekonatelná dogmata dodnes. Jedním z těchto nepřemožitelných „základních pilířů“ virologie jsou Kochovy postuláty.

Kochovy postuláty – platné DODNES

Kochovy postuláty – jsou čtyři postuláty formulované Robertem Kochem poprvé v roce 1877 určující, zda určité infekční agens je vyvolavatelem sledované choroby.

Podle těchto postulátů musí být infekční agens přítomno u každého případu onemocnění, je možné je izolovat a kultivovat, je možné jím inokulací vyvolat příslušné onemocnění u pokusného zvířete a z tohoto pokusného zvířete je možné je zpětně vykultivovat a určit.

Pravdou je, že současní virologové uvažují tak, že právě Kochovy postuláty jsou tím, co by každý se zdravým rozumem použil k prokázání, že mikroorganismus způsobuje onemocnění – izoluje mikroorganismus od nemocného zvířete nebo člověka a poté jej zavede do zdravého zvířete nebo člověka, aby zjistil, zda to způsobuje onemocnění. Většina virologů ale ani neuvažuje o tom, že by to mohlo být i nějak jinak.

Pravdou je však fakt, že : Kochovy postuláty nebyly nikdy splněny ani u jediného virového nebo bakteriálního onemocnění. Žádný virolog si Kochových postulátů nikdy nevšiml, a přesto je na tomto bludu postavena moderní virologie a medicína!!

V polovině 20. století se nicméně virologie dostala na pomyslnou křižovatku, když se při opakovaném selhávání Kochových či Riversových postulátů  ukázalo, že viry nezpůsobují onemocnění.

Za příklad uvádím velký „Experiment Rosenau“ z roku 1918-19, který absolutně vyvrátil Kochovy postuláty a od té doby proběhlo mnoho dalších. Bohužel k žádné změně pečlivě budované „základny“ medicínských znalostí v tomto ohledu nedošlo.

Každý z vědců, který k takovým závěrům došel se mohl rozhodnout. Buď bude prosazovat změnu „logiky“ ve virologii a obhajovat, že Kochovy a Riversovy postuláty „nefungují“, nebo bude díky patentům na antivirová léčiva a vakcíny bohatnout a zprávu o tom, že se jedná o podvod, si nechá pro sebe.

A jak už to bývá, zvítězila ta jednodušší cesta a lidstvo dál zaplavuje strach z nakažlivých nemocí, které způsobují viry. 

Dogmata o virech a bakteriích jsou tak hluboko zakořeněná ve světě virologie a takzvané moderní medicíny, že je velmi těžké a často i nemožné chtít po vědcích, aby začali chápat a vnímat jinak. Mnozí z nich zasvětili svůj život „hledání virů“ a těžko by se asi smiřovali s tím, že virus není původcem nemocí, o kterých virologie tvrdí, že jsou nakažlivé a přenosné.

Je pro ně těžko přijatelný i fakt, že například Kochovy postuláty vznikly v roce 1884 !!!! a že to bylo dokonce 10 let předtím, než byly objeveny částice, nazvané viry a 65 let předtím, než byl objeven imunitní systém a 115 let předtím, než byl pochopen, alespoň částečně, lidský mikrobiom.

Je to podobné, jako když se vědci na počátku let 1600 odklonili od geocentrického modelu vnímání vesmíru, který byl starý tisíce let, a který tvrdil, že Země je středem vesmíru a kolem ní krouží planety, Slunce, Měsíc a hvězdy a nahradili ho modelem heliocentrickým.

Otázka zůstává, jak vysvětlit spalničky či přenosné „sexuální“ nemoci, jako je herpes.

Zkoumání tohoto fenoménu vedlo vědce k zajímavým závěrům, v souladu s přirozenou podstatou života.

Abychom pochopili, co se zdá být jako „nakažlivé a přenosné“ – jako dětské nemoci spalničky, příušnice, plané neštovice nebo sexuální přenosné nemoci jako herpes, kapavka nebo syfilis, musíme pochopit fenomén r e z o n a n c e.

Pokud brnknete na strunu naladěnou na určitou frekvenci, ta vibrace struny způsobí, že druhá struna se naladí na tu stejnou frekvenci, a pak obě vibrují a zní na stejné frekvenci. Dvě struny se nedotýkají ale jsou spojeny prostřednictvím zvukové vlny, která se pohybuje mezi nimi.

Zákon rezonance má relační charakter, popisuje způsob selektivní komunikace (vazby) mezi dvěma nebo více zdánlivě odlišnými jevy nebo systémy, které jsou integrovány v nedělitelném celku.

Pokud jde tedy o otázku, co to je „virus“, pak si musíme uvědomit, že tato otázka bude mít nutně souvislost také s přírodou.

Takže můžeme odpovědět, že:

• Virus je produkt chemických látek – proteinů, nukleových kyselin, minerálů, lipidů atd.

Ale další otázka bude, z čeho tyto látky vznikly?

• Odpověď by zase mohla být – z atomů, jako je síra, uhlík a kyslík. Atomy jsou tvořeny z protonů a neutronů v jádru a elektrony obíhají kolem jádra, podobně jako v představě, že Slunce a planety obíhají kolem Země. A stejně jako v solárním systému, 99,999 % atomu tvoří prázdný prostor.

Takže tady máme dilema : Jak je možné, že částice, která je vlastně prázdný prostor, tvoří entitu, kterou nazýváme „virus“ nebo noha od židle – tedy všechno, co se nám jeví jako hmota?

• Obvykle pak jediná odpověď, kterou dostaneme je, že nemáme páru o tom, jak to je možné a jak to funguje.
• A aby toho nebylo málo, top vědci – kvantoví fyzikové – nám říkají, že veškerá hmota na Zemi může existovat buď jako částice vyplňující prostor, nebo jako vlna, která ale nemá vůbec žádnou fyzickou přítomnost.
• Jinými slovy – lidské bytosti i viry jsou ve své podstatě tvořeny vlnami energie, které nemají fyzickou přítomnost.

Jediné racionální vysvětlení je, že fyzická realita je druh energie nebo vlnového vzorce (předlohy), která „krystalizuje“ (projeví se) jako fyzická realita pod vlivem určitých podmínek.

My sami, stejně jako všechno ve vesmíru, se podílíme na tomto procesu manifestace „vlna-částice“.

Francouzský vědec Luc Montagnier (2008 Nobelova cena za objev viru HIV, který ale také na sklonku svého života tvrdil, že COV 19 byl vyroben uměle a našel údajně podobnost s virem HIV) provedl celou řadu zajímavých experimentů v oblasti virologie.

Jeho objevy nám ale především mohou pomoct vytvořit realistickou teorii, která by mohla vysvětlit tajemství dětských údajně přenosných nemocí (spalničky, příušnice atd.) a pohlavních nemocí, jako je kapavka nebo herpes, které se jeví jako přenosné a nakažlivé a která taky dokazuje, že i člověk pomýlený se může obrátit správným směrem.

Většina nemocí, které se jeví jako nakažlivé jsou ve skutečnosti způsobeny tím, že lidé jsou vystaveni podobným toxinům nebo trpí stejným nutričním nebo jiným nedostatkem.

Hiroshima nebyla „nakažlivý virus“.

Následky výbuchu Černobylu se rozšířily po celé Evropě a nebyl to „nakažlivý virus“. Námořníci, kteří na stejné lodi trpěli stejnou nemocí – kurdějemi – nebyli oběti viru, ale jediné, co měli společné, byla podvýživa a nedostatek vitamínu C !!

Mladí lidé na vysoké škole vystavení špatnému jídlu, silnému psychickému stresu a intenzivnímu nadměrnému pití alkoholu jsou ovlivněni toxiny, nikoli nějakým nepolapitelným virem.

Když zahrneme buněčnou podvýživu (z nedostatku živin, které tělo nutně potřebuje pro správné funkce) a toxicitu, můžeme připustit, že některé nemoci se mohou šířit jakousi energetickou rezonancí, jak to naznačují pečlivé a přesné studie přírody a fyzických věcí, které provedl Luc Montagnier.

Příklad z jeho experimentů:

Jeden vloží DNA nebo RNA do vody (kádinka jedna). Pak se dá sbírka nukleových kyselin (chemikálie, které tvoří DNA a RNA) do samostatné kádinky na vodu (kádinka dvě), v jiné části místnosti. Pak se zavede zdroj energie, jako je UV nebo infračervené světlo, a svítí to na kádinku, která obsahuje vytvořenou DNA nebo RNA. Časem se ze surovin v kádince dvě vytvoří přesně stejná sekvence DNA nebo DNA. Mezi oběma kádinkami neexistuje žádná možnost fyzického spojení. Jediný závěr, který lze z tohoto jednoduchého experimentu vyvodit, je, že DNA nebo RNA v první kádince má rezonanční energii zachycenou druhou kádinkou. Tato rezonanční energie se pak stane plánem pro vytvoření identického kusu DNA nebo RNA ve druhé kádince.

Poznámka: V běžném životě je „kádinkou“ naše tělo, protože většina těla je voda. Zdroj energie (UV nebo IR) je Slunce a ultra nízké záření, které produkuje samotný metabolismus těla. K přenosu – rezonanci – dochází za přítomnosti vody – vodní páry, která je přítomna ve vzduchu, všude na Zemi.

Studie publikovaná v roce 2009: Electromagnetic signals are produces by aqueous nanostructures derived from bacterial DNA sequences

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20640822/

Citace ze studie: Je popsána nová vlastnost DNA: schopnost některých sekvencí bakteriální DNA indukovat elektromagnetické vlny při vysokých ředěních vodou. Zdá se, že jde o rezonanční jev spouštěný okolním elektromagnetickým pozadím velmi nízkofrekvenčních vln. Genomická DNA většiny patogenních bakterií obsahuje sekvence, které jsou schopny takové signály generovat. To otevírá cestu k vývoji vysoce citlivého detekčního systému pro chronické bakteriální infekce u lidí i zvířat.

Další studie je z roku 2015: Transduction of DNA information through water and electromagnetic waves

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26098521/

A samozřejmě existuje celá řada dalších studií na stejné téma.

Pokud se vrátíme k výše uvedenému experimentu s kádinkami, musíme si připomenout jednu důležitou podmínku: K tvorbě DNA nebo RNA ve druhé kádince může dojít POUZE v případě, že obě kádinky obsahují VODU !! Bez vody není možná rezonance. I v případě dvou strun nebo ladičky rezonuje voda ve formě vodní páry ve vzduchu.

Pokud se tento OBJEV aplikuje na viry (nebo exozomy), o kterých se říká, že způsobují spalničky, plané neštovice, herpes či jiné nemoci, je možné, že jelikož tyto částice zvané viry nebo exozomy jsou jednoduše BALÍČKY DNA nebo RNA, vyzařují své vlastní rezonanční frekvence. Dosud neurčeným způsobem každá frekvence vytváří následný projev, který nazýváme nemoc. Frekvence však vytvoří to, čemu my říkáme NEMOC pouze v případě, že pro takovou nemoc existuje účel nebo důvod.

Plané neštovice jsou univerzální nemoci, kterými si mají děti projít, aby pak mohly prožít dlouhý život. Děti, které prodělaly plané neštovice, mají pak méně nemocí (a zejména méně rakoviny) než děti, které planými neštovicemi neprošly. Totéž platí pro spalničky, příušnice a většinu dětských tzv. infekčních nemocí.

Další studie k zamyšlení: Childhood infectious diseases protect us from cancer later in life ( Dětské infekční nemoci nás později chrání proti rakovině)

http://vaxinfostarthere.com/childhood-infectious-diseases-protect-us-cancers-later-life/

Citace z této studie: Existuje mnoho důkazů, že prodělaná dětská horečnatá infekční onemocnění v raném věku – do 9 let, a dokonce i v kojeneckém věku, nás chrání před celou řadou velmi vážných onemocnění v pozdějším věku. Horečnaté onemocnění je takové, které způsobuje horečku, jako jsou spalničky, příušnice, zarděnky, plané neštovice, černý kašel a další. Bohužel s očkovacími programy, které dětem neumožňují prožít tato onemocnění ve „správnou dobu“, a tak rozvíjet jejich imunitní systém, aby se správně vyvinul a byl plně funkční, jsou lidé nyní více vystaveni vážným, život ohrožujícím onemocněním, a to již v pozdním dětství a dospívání.

Proč jsou tyto dětské nemoci považovány za infekční?

Jedno dítě „vyšle zprávu“ skrze exozomy (viz předchozí článek), že nyní je „správný čas“, aby jeho tělo prošlo detoxifikačním procesem, který se nazývá například plané neštovice. To stejné, kde hlavní roli sehraje R E Z O N A N C E, platí pro herpes a jiné dětské nebo pohlavní nemoci.

Objevy rezonančních vlastností genetického materiálu nám také mohou pomoci vysvětlit, jak se lidé a zvířata přizpůsobují, adaptují se v novém prostředí, přizpůsobují se novým situacím – jako novému toxinu nebo novým elektromagnetickým frekvencím – nikoliv soutěží o přežití těch nejschopnějších, ale prostřednictvím harmonizace sdílených zkušeností.

Jak se adaptujeme?

Naše „ohrožené“ buňky produkují exozomy obsahující DNA a RNA, které mají specifické frekvence. Rezonanční vzorec genetického materiálu je rychle „předán“ ostatním skrze rezonanci (zejména jsou-li v blízkém kontaktu). Toto je role exozomů (neboli virů) – v celé přírodě, jejíž jsme součástí. Jsou to fyzické rezonanční formy genetického materiálu, které kódují změny probíhající v prostředí a umožňují nám genetickou adaptaci v reálném čase.

Je to geniální systém, který jsme nepochopili a viry považujeme za nepřátelské a nebezpečné. Válka proti virům není nic jiného než válka proti evoluci a nám samotným.

Zdroj: uvedené studie a knihy, zejména Dr. Thomas Cowan „Contagion Myth“ a další.