Metoda Marka Komissarova je metoda „aktivace a využívání určitých center mozku k přímému vnímání informace z okolního světa
Sama jsem touto metodou před několika lety prošla, spíš ze zvědavosti. V podstatě to pro mě ale nebylo nic nového, protože v té době jsem už uměla – i když ne dokonale – svůj „skrytý potenciál“ využívat. Ale můj obdiv patří Markovi především za to, že se věnuje dětem s poruchou zraku a učí je, jak „vidět“ jinak a jak se snáz zařadit do společnosti. A výsledky jeho práce jsou skutečně pozoruhodné.
Tuto schopnost ale máme všichni, když se narodíme.
Bohužel, vlivem výchovy a především díky předsudkům a dogmatům, ve kterých jsme všichni vyrostli, protože jsou to zažité „programy“ společnosti, tyto schopnosti neumíme využívat a tak je pomalu, postupně ztrácíme.
Téměř v každém okamžiku našeho života se musíme pro něco rozhodovat, ať už vědomě či nikoliv. Všechna naše rozhodnutí přijímá náš mozek na základě informací, které k němu přicházejí, zejména z vnějšího prostředí.
Od nejútlejšího věku se učíme „co je dobré a co je špatné“ (pro koho ???) a jsme hodnoceni, kritizováni a posuzováni za vše, co neodpovídá modelu rodiny a společnosti. A tak pomalu a postupně ztrácíme sami sebe.
Celý život je nám vštěpováno – mysli, přemýšlej, rozmysli si to a rozhodni se.
Bojíme se dělat chyby – tedy – bojíme se dělat špatná rozhodnutí, abychom se nestali obětí kritiky a odsouzení.
Většina našich chyb tak pochází ze strachu udělat chybu.
Náš mozek většinou pracuje pouze v režimu příjmu informací od pěti smyslových orgánů vnímání (hmat, čich, sluch, zrak a chuť) a po celá tisíciletí jsme přesvědčeni, že tomu nemůže být jinak.
Nikdy nás neučili – nepřemýšlej, ale víc „vnímej“ a teprve pak se rozhodni.
Jsme přesvědčeni, že pouze to, co můžeme vidět, slyšet, nebo zjistit hmatem, to existuje.
Od poloviny minulého století k nám však začínají pronikat informace (zejména díky změnám ve společnosti a díky internetu), že všechno může být úplně jinak. Kvantová fyzika odhaluje stále nové a nové poznatky, zejména v oblasti výzkumu vědomí a mozku a ať chceme nebo ne, musíme připustit fakt, že svůj mozek využíváme pouze na necelých 10% jeho kapacity a schopností.
Přesto se zoufale bráníme všemu novému, co by mohlo narušit naše obecně přijatá paradigmata a již zaběhnutá a zažitá dogmata, ve kterých vidíme jakousi pomyslnou „jistotu“ a všeho, co neznáme se obáváme.
Přijmout nové chce velkou dávku odvahy.
Proč ? Protože čím víc si dovolím „vidět a vnímat“ věci takové, jaké skutečně jsou, tím víc musím být zodpovědný za svůj život.
To znamená, žít vědomě, nikoliv pouze přežívat.
Metoda aktivace Centra informačního vnímání v našem mozku znamená schopnost přijímat přímé a nezkreslené informace z vnějšího prostředí, které k nám proudí zcela novým informačním „kanálem“ a nejsou pod vlivem filtrů, které máme podvědomě nastaveny a které v průběhu života utužujeme a posilujeme svou vírou a svými přesvědčeními.
Informační centrum pracuje zcela samostatně a za plného vědomí.
Touto schopností jsme obdařeni všichni a zcela přirozeně ji umí využívat snad všechny přírodní národy a východní civilizace.
Bývá také nazývána šestým smyslem.
V západním světě je však hluboce potlačena, neboť pro společnost, ve které žijeme není žádoucí, abychom „viděli a věděli“ více, než „máme vidět a vědět“.
Naše možnosti jsou však neomezené, pokud si to sami dovolíme.
Viki
