Další kniha Michaela Tellingera, která do ještě větší hloubky a podrobností odhaluje skutečný původ lidstva tak, jak ho neznáme, lépe řečeno, jak nám nebylo a není dovoleno ho poznat.
V této druhé knize nás v úvodu Tellinger velmi podrobně provází největšími světovými náboženstvími a objasňuje, velmi jasně a srozumitelně, na jakém základu vznikly. Bez obalu odhaluje jejich jasnou podstatu a srovnává historická fakta se záznamy sumerských tabulek. Naštěstí Anunnakové byli posedlí zaznamenáváním faktů a tuto svou vlastnost (mimořádně kladnou) či schopnost, nám později předali.
Člověk nemusí být vědec, ani nemusí být obdařen extra inteligencí, aby pochopil, o co tady jde.
Celý svůj život jsem byla „rebel“ víc, než pasivní příjemce všeho, co nám bylo a je skrytě nebo zcela otevřeně vnucováno. Ať je to v rodině, ve škole, ve společnosti. Politiku a náboženství celý život vnímám jako mocenský nástroj společnosti, který slouží vždy víc několika málo jedincům, než většině. Celý život se domnívám, že náboženství, zejména to, které ve společnosti převažuje nebo má obrovskou moc, bylo vytvořeno záměrně a slouží k nastolení poslušnosti a ovládání člověka, protože hlavní „hybnou silou“ takových institucí je vždy strach.
Tellinger mi dává dokonalé odpovědi a ze srovnávání historických faktů a událostí se vám rozbuší srdce.
Zkoušeli jste si někdy číst v Bibli ? Osobně jsem se o to pokusila několikrát, ale vždy po několika pokusech jsem musela tuto děsivou, hororovou literaturu odložit.
Zacharia Sitchin i Michael Tellinger velmi často na Bibli odkazují a s Biblí srovnávají, protože tato kniha byla sepsána až dlouho potom, co vznikly velmi podrobné zápisy skutečných událostí na sumerských hliněných deskách. Teprve díky těmto knihám Sitchina a Tellingera jsem pochopila příběhy v Bibli a mohla jsem si smysluplně odpovědět na další otázku, která mě provází celý život.
Kde se v lidech bere tolik zloby, závisti, nenávisti, chamtivosti, touhy po moci a ovládání druhých, touhy být lepší, než druzí, tolik hamižnosti, chtivosti, zvrhlosti, tolik brutality a násilí, bezohlednosti a proč tyto lidské vlastnosti převládají nad těmi druhými, jako je soucit, vděčnost, pokora a láska ?
Jak vznikl otrocký systém, který na Zemi „funguje“ po celá tisíciletí a jak je možné, že otroctví bylo naším takzvaně svobodným a civilizovaným světem oficiálně zakázáno až v roce 1956 ???
Cituji z knihy : „Jestliže nevíme, odkud pocházíme, jak můžeme vědět, kam směřujeme ? Dokud budou lidé zavírat oči před novými důkazy a s otráveným myšlením se stavět proti novým možnostem, budeme dalším pokolením předávat vlastnosti otrockého druhu, které nám náš „stvořitel“ tak úspěšně implantoval. Byli jsme stvořeni jako otroci a dodnes jimi jsme, držení v zajetí vlastní nevědomosti, nejasnosti ohledně lidského původu a zakrnělého genomu, kterým nás náš „stvořitel“ obdařil. Otroctví je v našem genomu tak silně zakořeněno, jako by před ním nebylo úniku. A je stále živé a má se stále čile k světu i v jednadvacátém století.
V roce 1988 se otroci v Súdánu prodávali za 30 liber a roku 1989 spustila Čína celostátní kampaň proti obchodování se ženami a dětmi v roli otroků. Během roku 2005 bylo odhaleno 9000 případů otroctví. Dnes se ale děje něco, čemu se říká „ekonomické války“, ale ve skutečnosti jde o „ekonomické otroctví“. Dobyvačné armády už neberou zajatce do otroctví, ale jednoduše hospodářsky zničí zemi, tedy její obyvatele ekonomicky zotročí. Je to jen jedna z forem otroctví, ale otroctví dál pokračuje, a to mimořádně úspěšně.
Kniha ale není jen o náboženství a otroctví, to opravdu ne. Je to příběh, který přečtete jedním dechem a pak knihu buď odložíte a zapomenete, nebo budete chtít vědět ještě mnohem víc. A tak to mám já.
Jak je možné, že na celé planetě Zemi došlo ke zkreslení historie, která byla zmanipulována, před lidstvem dobře skryta a označena „povídačky, mytologie, báje a pověsti“. Ale na celé zeměkouli ? Není vám to divné ??
Arogance, s jakou se jako lidstvo stavíme k drahocennému vědění z dávné minulosti, pouze prodlužuje naše léta v područí nevědomosti. I když se pokládáme za inteligentní bytosti, pořád nevíme, kdo jsme, odkud jsme přišli a proč se nacházíme právě na planetě Zemi.
Cituji ze závěru knihy:
Jestliže dovolíme, aby se naše mysl otevřela, můžeme jako druh začít růst a vyvíjet se rychleji po stránce fyzické i duchovní. Protože jedině pak budeme schopni připojit se k univerzálnímu společenství bytostí a sjednotit se s Velkým univerzálním duchem, stvořitelem vesmíru a všeho v něm. Věřím, že stojíme na pokraji tohoto obrovského evolučního kroku, záleží však na nás jako druhu, jestli ho dovedeme až do konce. A na své cestě evoluce a osvícení si musíme neustále připomínat, že i když se stále nacházíme na tomto primitivním stupni myšlení, věci nejsou vždy takové, jak se jeví.
