Výzkum obezity přinesl zajímavou otázku: “Jsme vystaveni průmyslovým chemikáliím, které způsobují přibývání na váze a přispívají k epidemii obezity?”

Bisfenol A (BPA), který se nachází v polykarbonátových plastech a pryskyřičné vrstvě uvnitř plechovek, nebo třeba pesticid Atrazin, jsou dvě sloučeniny podezřelé z toho, že blokují či zkreslují různé žlázové reakce. Těmto chemikáliím vědci začali obecně říkat “obezogeny” – látky, které způsobují obezitu.

vysoky cholesterol

Jak je to doopravdy s pšenicí?

Pšeničné bílkoviny – gliadiny – se v zažívacím traktu rozkládají na skupinu polypeptidů, jimž se říká exorfiny – exogenně derivované sloučeniny podobné morfinu. Za posledních 30 let, co tyto kuriózní látky vědci zkoumali, identifikovali několik různých exofinních sloučenin, které nazývají “gluteomorfiny či gliadorfiny”.

Exorfiny z pšenice se nejen vážou na opiátové receptory v mozku, ale zároveň jim v reakci s týmiž opiátovými receptory brání opiátoví antagonisté “naloxon a naltrexon”. Jsou to tytéž léky, které se užívají jako protijed při předávkování heroinem nebo narkotiky.

Jaké tedy máme důkazy, že látky původem z pšeničného gliadinu a zejména nejnovější formy gliadinu v “moderní pšenici”, stimulují chuť k jídlu skrze pšeničné exorfiny, co se vážou na opiátové receptory ?

  • Celiakie – poškození zažívacího traktu působením pšeničného lepku – gliadinu, je tradičně pokládána za nemoc, která po sobě zanechává vychrtlé, podvyživené lidi, ale v posledních 40 letech postihuje také osoby s nadváhou a obezitou.
  • Otylí lidé s celiakií, kteří vysadí veškerou pšenici a lepek, shodí během prvních šesti měsíců 11,8 – 12,5 kg. Dospívající děti s nadváhou, postižené celiakií ztrácejí po vysazení pšenice a lepku nahromaděný tuk a vracejí se na normální hodnoty indexu tělesné hmotnosti (BMI). Tyto hodnoty jsou ale přechodné, pokud se však pacient uchýlí k tzv. bezlepkové dietě a konzumuje bezlepkové potraviny, váha se opět zvyšuje a obnovují se zdravotní potíže.

Pšenice je v podstatě velmi mocný obezogen. Exorfiny z pšeničné bílkoviny gliadinu zvyšují chuť k jídlu a s ní také denní dávku příjmu potravy.

Když byla koncem sedmdesátých let zavedena vysoce výnosná trpasličí pšenice, již se v roce 1985 dostalo mezi pěstiteli širokého přijetí, doprovázela to mohutná vlna přibývání na váze a explozivní nárůst obezity obecně. Po několika letech jsme svědky nejhorší zaznamenané epidemie obezity na světě.

Co se stalo s pšenicí, co se změnilo ?

Pšenice je problematická potravina po celou dobu, co ji lidé jedí (záznamy o celiakii a poškození trávicího traktu pocházejí dokonce už z roku 100 př.n.l.), avšak moderní změny struktuře pšenice nepřidaly.

Dnes můžeme s absolutní jistotou říct, že “moderní pšenice” je dílem genetiků.

  • Vnější změny zrna jsou viditelné i pouhým okem.
  • Polotrpasličí, po kolena sahající rostlina má kratší stéblo, které tak odvádí méně hnojiv a živin ze zrn. Tato změna výšky vychází z ovlivnění Rht genů, které kódují bílkovinu giberelin, určující délku stébla.
  • Klas je objemnější a má větší zrna, která se od původních liší i tvarem. Dnes existuje přibližně 25000 odrůd “moderní pšenice”, ale všechny mají obecně mnohem menší obsah bílkovin, vyšší obsah uhlohydrátů a má i jiné strukturální vlastnosti.
  • Rozdíly ve vzhledu doprovází vnitřní genetické a biochemické odlišnosti.

Gliadin

Mezi nejzajímavější – a nejdestruktivnější – ze všech složek “moderní pšenice” patří gliadin.

Gliadin je jedna z bílkovin v lepkové skupině proteinů. Lepek je vlastně kombinace menších gliadinových bílkovin a delších molekul gluteninu. Jako zdroj problémů s pšenicí je obecně označován lepek, ovšem pravda je, že za mnoha zdravotními problémy se skrývá právě gliadin. Existuje více než 200 genových variant kódování pro stejně velký počet variant gliadinu. Změny gliadinu byly a jsou přehlíženy jako neškodné i navzdory faktu, že gliadin je schopen zvyšovat “děravost” střev vůči cizím bílkovinám a vyvolávat křížové reakce s lidskými strukturami (spouští například abnormální imunitní reakce na podobné, ne však identické bílkoviny v těle), je potencionálním spouštěčem zánětlivých a imunitních reakcí a “umí” toho mnohem víc.

Opiáty jako heroin nevyvolávají jen úlevu od bolesti a euforii, ale prokazatelně aktivují i chuť k jídlu. Podobně i u nových forem pšeničného gliadinu vyšlo najevo, že ovlivňují lidský mozek skrze navazování na opiátové receptory, tedy tytéž receptory, které aktivuje heroin nebo morfin. Opiátům podobné účinky pšeničného gliadinu však méně souvisejí s “úletem” a více s apetýtem a větší kalorickou spotřebou.

Lepek

Lepek je látka, která propůjčuje pšeničnému těstu jeho jedinečné viskoelastické vlastnosti, pružnost a tvárnost, díky nimž tak vyhovuje pekařům a dá se tvarovat do mnoha různých podob, od preclíků až po pizzu.

Lepek je taky oblíbenou přísadou do zpracovaných potravin – klobás, instantních polévek a mražených jídel a mnoha dalších.

Lepek je velmi rozmanitý soubor bílkovin, který je u každé pšeničné odrůdy trochu jiný. Stal se cílem mnoha genetických manipulací, jelikož dlouhé řetězce a větvící se struktura gluteninových proteinů uvnitř lepku rozhodují o pečících vlastnostech mouky.

A tak aby bylo dosaženo co nejlepších pečících vlastností pšenice, genetikové kříží a kříží a s použitím chemikálií a záření vyvolávají mutace, které zahrnují i některé nové a jedinečné změny v charakteristikách gluteninu.

Lepek ovšem nepřispívá pouze k nadýchanosti koblihů. Zároveň je to jedna z nejničivějších bílkovin v lidské stravě, protože umí pomocí gliadinu vázat tzv. bílkoviny HLA DQ v celém zažívacím traktu, což u některých lidí vyvolává zánětlivé reakce vedoucí pak k celiakii a dalším onemocněním.

Lektiny

  • Lektiny jsou třída ochranných molekul, které se vyskytují v rostlinách. Buněčnou imunitu a protilátky, které máme my, vyšší savci, rostliny postrádají, a proto spoléhají na bílkoviny zvané lektiny, které je mají ochránit pře plísněmi, hmyzem a dalšími možnými predátory. Genetici viděli, jak efektivní ochranu lektiny poskytují, a tak vzali gen pro pšeničný lektin, aglutinin pšeničného klíčku (WGA) a implantovali ho do dalších rostlin, třeba kukuřice, kde působí jako insekticid hubící larvy škůdce zvaného “zavíječ kukuřičný”.
  • Pšeničný lektin – aglutinin pšeničného klíčku – je toxický. V nejvyšší koncentraci se nalézá právě v pšeničných klíčcích, které jsou často považovány za mimořádně zdravé, ačkoliv u pšeničných predátorů, jako jsou lidé, vyvíjí na četných úrovních celou řadu zlváštních účinků. Na rozdíl od lepku a gliadinu, jejichž toxický potenciál je u geneticky náchylných osob zesílen prostřednictvím genů HLA DQ, může aglutinin pšeničného klíčku páchat škody přímo, aniž by vyžadoval genetickou podporu.
  • Váže se přímo na výstelku zažívacího traktu, narušuje buněčnou strukturu a mikroklky, krátké absorpční “chloupky” na střevních buňkách, a způsobuje hyperplazii neboli abnormální buněčný růst výstelky tenkého střeva. Tyto jevy pak zvyšují propustnost střev, a mohly by tudíž vysvětlovat, proč cizí látky v přítomnosti aglutininu pšeničného klíčku pronikají do krevního řečiště.
  • Aglutinin pšeničného klíčku je jedinečný svou odolností vůči trávení v lidském zažívacím traktu, i vůči vaření, pečení, klíčení zrn nebo fermentování kvásku. Kromě toho, že pouští do krve jiné látky, je sám aglutinin pšeničného klíčku, díky relativně malé velikosti vždy připraven proniknout střevní výstelkou a také získat do krevního řečiště přístup. Není bez zajímavosti, že v krvi mnoha lidí jsou přítomny protilátky právě na tento aglutinin pšeničného klíčku.
  • Jakmile získá přístup do krevního řečiště, dokáže aglutinin pšeničného klíčku vyvíjet celou škálu podivných a nezdravých účinků včetně toho, že zesiluje působení inzulinu na tukové buňky – jinými slovy podporuje ukládání tuku – a zvyšuje stimulaci abnormálních imunitních reakcí, jaké bývají skrytou příčinou revmatoidní artritidy.
  • Aglutinin pšeničného klíčku podle mínění vědců zhoršuje celiakii a z řady studií vyplývá, že dokonce sám a bez pomoci může vyvolat celiakální sprue, jako poškození trávicího traktu.

Ještě mnohem a mnohem víc najdete v knize Život bez pšenice, kterou napsal lékař William Davis po dlouholetých zkušenostech se svými pacienty, které léčil především dietou s vyloučením pšenice a lepku ze stravy.

Po mé vlastní  zkušenosti  si dovoluji tvrdit : změnou myšlení a změnou stravy můžete vyléčit absolutně každou nemoc a je naprosto jedno, jak se jmenuje a co o ní doktoři říkají. Věřím, že vlastní zkušenost je nepřenosná. Viki

A co si zvolíte vy ?

obezita nebo zdravi