Skip to content

Viktorie Skácel

Fenomén zvaný F R E K V E N C E

Každý živý tvor na planetě Zemi i v celém vesmíru má své specifické frekvence. Slon, pták, ryby, hmyz, brouci, paraziti, bakterie, viry i plísně. Stejně tak člověk, který je nedílnou součástí přírody, vibruje na určitých frekvencích, ovšem na rozdíl od živočišné říše, má možnost volby.

Sám si určuje frekvence svého života, podle toho, na jaké frekvenční škále se „pohybuje“jeho mysl. Myšlenky člověka, jeho způsob vnímání sebe i světa, jeho prožívání, jeho emoce a pocity, to vše určuje „kvalitu jeho života“ – frekvence zdraví nebo nemoci.

 

Čím víc je mysl ponořená do hmoty a čím víc prožívá člověk emocemi „nízkých, pomalých“ frekvencí (strachy, obavy, úzkosti, vina, bezmoc, lítost, sebelítost, křivda, pocity méněcennosti, návaly vzteku, žárlivost, závist a nekonečno dalších), tím jsou nižší frekvence jeho těla, tedy jeho tělo je “hutnější” a pak tím víc podléhá zákonitostem materiální podstaty, hmotné reality. Tedy tím také víc inklinuje k patologiím a nejrůznějším nemocem a pak převážně vtahuje do svého života všechno, co “vibruje” na jeho frekvencích. Takový člověk je snadno manipulovatelný, obvykle nezná ani pocit důvěry a víry v sebe, proto snadno podléhá názorům druhých i špatným náladám, všem formám strachu a bojí se změn.

A samozřejmě také platí opak.

Čím bohatší emoční škálu člověk žije, nebojí se projevit a vyjádřit sám sebe, tedy nebojí se emocí, které mají vyšší či vysoké frekvence ( radost, spontánnost, nadšení, vděčnost, zvídavost, hravost, víra ve vyšší hodnoty, víra v sebe, soucit, láska a další), pak je hustota jeho těla nižší, jinými slovy – jeho tělo je méně „hutné“ a takový člověk je pak mnohem méně pod vlivem materiální podstaty a nízkých frekvencí z jeho okolí. Zcela přirozeně má tedy i menší sklon k podřízení se, má obvykle vlastní názor a nelze jej snadno manipulovat. Nepodléhá ani snadno nemocem, právě proto, že je víc v souladu sám se sebou i s přírodou a obvykle u něj potom převažuje dobrá nálada a zdraví. Takového člověka poznáte hned, ale v jeho blízkosti se nemusíte cítit dobře, pokud „vibrujete“ v modelu opačném.

Proč se stále bojíme a kde se „bere“ stres

Mysl člověka je pro “moderní medicínu”, lékaře a vědce, kteří jí slouží, velkou neznámou. Před 100 lety, kdy vznikl vědní obor “kvantová fyzika” se začaly obyčejnému člověku odkrývat neomezené možnosti, protože tito vědci (tito skuteční vědci) nám již desítky let naprosto otevřeně odhalují fakta o dosud netušených možnostech a schopnostech lidské mysli, tedy o schopnostech člověka, které jsou dodnes, zejména pro medicínu, která stále stojí na starých a zatuchlých základech, teoriích, domněnkách a předpokladech, velmi nebezpečné.

Chcete-li být zdraví, přestaňte se bát. Nebojte se informací, které jste možná dosud neslyšeli. Nemusíte je nutně ihned začlenit do svého života, ale zkuste být vnímavější a otevřenější sami k sobě, abyste mohli rozpoznat, co je pro vás dobré a co naopak ne. Naučili nás věřit bílým plášťům a autoritám, ale co když je všechno úplně jinak ?

Genialita našich střev, ale mozek se brání uvěřit …. tohle nám neřekli !

Nedá se popřít, že jako lidské bytosti máme za sebou evoluční vývoj, od sběračů a lovců až po zemědělce. Od velkých kořistí, které jsme v tlupách lovili pro samotnou potřebu přežití, a které jsme se časem naučili zabíjet, aby nás neohrožovaly. A tak jsme se postupně dopracovali až k vyhlazení mnoha tisíc druhů zvířat a drobných živočichů, což zcela zásadně změnilo podmínky i způsob života, ve kterém jsme se dál vyvíjeli.

Začali jsme obdělávat půdu, domestikovali jsme zvířata a hledali jsme další způsoby zjednodušení a efektivity v zemědělství, už ne pro potřebu přežití, ale pro potřebu lepšího života. Začali jsme vyrábět jedy, abychom dál “lovili” a ničili vše, co nás potenciálně mohlo ohrozit. A tak jsme to dopracovali tak daleko, že jsme začali ničit i sami sebe.

Přijali jsme “víru”, že mikroorganismy, které sice nemusíme vidět, ale jsou všude kolem nás, nám škodí. 

A tak jsme začali vyrábět směsi proti mikrobům, plnili jsme jimi přípravky pro naše denní použití, pro naši osobní hygienu, pro naši stravu a děláme to dodnes, aniž bychom zvážili, zda tyto předpoklady na samém počátku, byly správné. Hubíme, ničíme, trávíme, zabíjíme a to jen proto, že se „kdysi kdosi domníval, že ….“.

Od dob, kdy jsme byli sběrači, lovci a počáteční zemědělci, se náš organismu příliš nezměnil.  

Naše dávná minulost ovlivňuje stále každého z nás a má co do činění i s našimi současnými problémy, našimi nemocemi, našimi strachy i duševními stavy, které se dnes nazývají “duševní nemoci”.

Zatímco jsme vyhubili naše největší predátory, kteří nás v dávné minulosti ohrožovali, reakce našeho těla na ně stále přetrvávají.  

Orgány, jako je amygdala a nadledviny se v podstatě nezměnily a dál “přepisují” naše vjemy do reakcí našeho těla.

A tak přesto, že už nehrozí nebezpečí, že by nás mohl pronásledovat nebo dokonce sežrat “predátor”, náš podvědomý strach stále spouští ty stejné reakce těla kdykoliv se cítíme ohroženi a způsobuje ty stejné biochemické změny, které nás nutí do akce “bojuj nebo uteč”. 

Tento “poplašný systém” vývojově nejstarší části mozku, které se říká limbický systém, jehož hlavním řídícím centrem je “amygdala” a který je přímo spojen s orgánem nadledvin a tím celým nervovým systémem, se v podstatě nezměnil.

https://v-laska.com/co-nam-doktori-nereknou/jak-se-vyrabi-pacient/

Co se ale změnilo, jsou podmínky života. 

Dnes už se nemusíme bát, že nás pronásleduje tygr, ale my si vytváříme strachy nové, které odpovídají době, ve které žijeme a které v nás vyvolávají ty stále stejné reakce a způsobují ty stejné chemické změny v těle, jako tomu bylo, když jsme pronásledovali kořist, abychom se udrželi při životě.

Místo toho, abychom se snažili hledat pro svoje strachy vysvětlení a řešení, udržujeme je při životě a tak podporujeme úzkosti, obavy a vytváříme si sami stavy, kterým se moderně říká – “stres”.

Pokud však trvají tyto stavy mysli i těla dlouho, mohou vést k chorobné úzkosti, depresi, nebo se mohou rozvinout v další dlouhodobé nemoci a onemocnění, kterým se pak říká “chronická nemoc”.

Druhá strana mince je, že strach generuje křivdy a hněv, a to nás vede často k činům, které vyústí v násilí i války, malých či velkých rozměrů.

Chorobné strachy, stres, obavy, úzkost, křivdy či zloba a vztek, nejsou jediné pohnutky, které nás spojují s naší pradávnou minulostí, stimulují naše pradávné části mozku a spouští vnější i vnitřní reakce těla, které jsou, pokud si je neuvědomíme, postaveny mimo naši kontrolu a přebírají často vládu nad naším tělem i námi samotnými. 

Co však většinou uděláme? Nehledáme příčinu, ale hledáme lékaře, aby nás léčil.

A právě tady začíná začarovaný kruh nemocí.

Abychom se dobrali podstaty věci, musíme se vrátit tam, kde jsme začali hubit a likvidovat nejen predátory velké, ale i malé, dokonce i ty nejmenší, které nevidíme, ale o to víc se jich bojíme, protože nám kdysi v minulosti řekli, že “jsou nebezpeční, způsobují nám smrtelné nemoci a proto se jich musíme bát”. 

A tak jsme podstoupili jako lidstvo “globální experiment” a začali jsme celoplošně hubit mikroorganismy, ať už vně nebo uvnitř našich těl, aniž bychom věděli, zda je ke svému životu potřebujeme, nebo ne. 

Začali jsme ničit a zabíjet červy, bakterie, mikroby a další jednobuněčné formy života, aniž bychom tušili, co pro nás a život kolem nás, skutečně znamenají.

Po objevu penicilínu, který byl v jisté době pro lidstvo ohromným přínosem, jsme však vynalézali další a další jedy, kterým říkáme antibiotika a které dnes užíváme, i když to není nutné a často jen proto, že se “bojíme” infekční nemoci nebo jiné nákazy. A i když je neužíváme vědomě, jsou dnes součástí naší stravy, protože jsou v zemědělských plodinách, jsou v mase zvířat, které pro konzumaci zabíjíme a jsou i ve vodě, protože voda, kterou pijeme je nutně kontaminovaná tímto toxickým produktem.

Antibiotika, antimykotika, antimikrobiální přípravky, desinfekce, desinsekce a jsou jich stovky a tisíce dalších.  

Chraňte se. Umývejte se. Vydrhněte se. Zabijte mikroby, zabijte viry, zabijte bakterie. Desinfikujte si ruce, desinfikujte povrchy, desinfikujte svoje těla. Setřete ze sebe všechno, co vás může “nakazit”, ať to nerozšíříte, jinak vás to zabije.

A tak se předpisově bojíme i volně dýchat, bojíme se pobytu v přírodě, bojíme se zakašlat, bojíme se zpívat, bojíme se stýkat se s dalšími lidmi, abychom se “nanakazili”. Aniž bychom přemýšleli, ze strachu hubíme a hubíme všechno, co je ještě živé a vůbec netušíme, že hubíme zároveň i sebe – v rámci experimentu lidstvo.   

I když v celé historii bylo zaznamenáno několik teorií, které se snažily vysvětlit původ lidských nemocí a některé z nich byly skutečně smysluplné, zvítězila nakonec „Germ Theory“ – Teorie mikroorganismů, a tak se od jejího vzniku ( 1860 – 1865 ) stala součástí našich životů a především, je jedním ze základních pilířů medicíny, které bezmezně věříme, která si říká “vědecká a moderní”, i když nikdo nikdy vědecky názory a dogmata, na kterých stojí, nepotvrdil.

https://v-laska.com/co-nam-doktori-nereknou/1807/

A tak pokračujeme v této zkáze, aniž bychom tušili, proč to vlastně děláme a aniž bychom si uvědomili, do jaké záhuby se řítíme.

Naučili jsme se, že s každým zakašláním, každým škrábnutím v krku i s každým píchnutím v boku, běžíme k lékaři, protože se bojíme. Bezmyšlenkovitě polykáme toxické preparáty, tak zvané “léky” a vůbec nám nepřijde divné, že stav zdraví nás i celé populace lidstva se zhoršuje, nemoci nemizí, ale naopak je jich víc, než kdykoliv v historii.

Medicína má pro ně vždy vhodné pojmenování a vždy má po ruce “vhodný lék”.  

Nestaráme se o to, co se děje v našem vlastním těle, protože mnohem jednodušší je, že je tady přece “lékař”, který „přesně ví“, co má dělat a co nám chybí. A tak jsme si zvykli, že zodpovědnost za sebe a své zdraví předáváme druhým, abychom se nemuseli rozhodovat sami.

V celé historii používání antibiotik, antimykotik a dalších “anti” preparátů a léčiv, dosud nikdo seriózně nezkoumal, jaký je jejich dopad na mikroflóru našeho těla a co se stane s našimi životně důležitými střevními bakteriemi, které ve skutečnosti nezbytně nutně potřebujeme k udržení života a zdraví.

I když se od počátku vědělo, že antibiotika “zabíjí patogeny”, nikdo dál nezkoumal, co se děje s ostatními “obyvateli” našeho střeva a jak zvýšená toxicita ovlivní náš imunitní systém a další funkce těla.

Ano, můžete namítnout, že v lékárně vám vždy ochotně nabídnou potravní doplňky s lactobacily, ale myslíte si, že to stačí ? 

Až do nedávné doby se o dopady toxické “léčby” na naše “střevo” v podstatě nikdo nestaral. Že obyčejný člověk, tedy laik, ne-lékař, znalosti o důležitých procesech a mikroorganismech ve svém střevě nemá, je pochopitelné. Ale že takové znalosti nemá lékař, nebo ho nezajímají, už není ani pochopitelné, ani omluvitelné.

Částečně se znalostí lidské mikroflóry zabývá mikrobiologie, ale pokud stojí na stejné teorii jako celý zdravotní systém, pak to samo o sobě vytváří překážku v přijetí jakýchkoliv nových, byť skutečně vědeckých, teorií i ověřených faktů, že mikroflóra těla se chová jinak, než se medicína po celá staletí domnívá.

Čtete dobře, medicína se stále pouze domnívá, protože celá „Germ Theory“ (Teorie mikroorganismů) je po celé věky pouze a pouze teorií, jako mnoho dalších teorií a domněnek, na kterých je vybudována.

https://v-laska.com/co-nam-doktori-nereknou/moderni-medicina/

Tedy jinými slovy – i přes ohromný vědecký pokrok a nové technologie, medicína většinu starých dogmat dosud neopustila. Důvody jsou zřejmé, protože hlavní roli zde hraje farmaceutický průmysl, chrlící tuny toxických preparátů, které nazývá léčiva, a pak i samotná medicína, která je dnes víc odvětvím průmyslu a výdělečnou organizací, než institucí, která má navracet člověku zdraví.

Zdravé střevo je základem zdraví

V lidských střevech bylo nalezeno přes 1 000 druhů mikrobů a nejméně dalších 1 000 jich žije v dalších částech těla. Většinu z nich lze “pěstovat” pouze v místě, kde byly nalezeny. Víme o nich velmi málo a většinu z nich v “živé” formě nelze dostat do laboratoře.  Přesto víme, že jsou životně důležité, jsou živé, jsou v nás a není jednoduché jim porozumět.

Nicméně v posledních desetiletích bylo provedeno několik velmi zajímavých studií, které jejich existenci a jejich důležitost pro naše zdraví, potvrdily. Mnohé z těchto druhů byly identifikovány na základě jejich RNA, aby se zjistilo zda a kde v těle jsou přítomny. Dnes jsou podobné genetické techniky poměrně rozsáhle využívány a mohou mít zcela zásadní význam pro celé lidstvo.

Vezměme opět otázku antibiotik.

Na jedné soukromé lékařské akademii “Medical College of Wisconsin” byla nedávno pod vedením Dr. Nity Salzman MD.,PhD., mikrobioložky, imunoložky, ředitelky centra pro výzkum mikrobiomu při pediatrické klinice, v centru pro výzkum infekčních nemocí, provedena rozsáhlá studie zaměřená na reakce střeva, tedy na změny střevní mikrobioty, při podávání antibiotik, při podávání souběžně více léčiv najednou – při multimorbiditě (více chronických nemocí najednou) a dalších toxických látek, jako je například botulotoxin.

https://www.mcw.edu/departments/center-for-infectious-disease-research-cidr/research

„Project areas include the study of botulinum toxin, mechanisms of epithelial barrier maintenance and repair, mechanisms of endothelial disruption and traversal by bacterial pathogens, biophysics of bacterial membrane biology, cytokine and chemokine modulation of the intestinal mucosa, opportunistic infections, the emergence of multidrug resistant bacteria, antibody therapeutics, gene regulation of bacterial pathogens, the generation and decay of memory T cells, diagnostics for category A agents and pandemic influenza, drug discovery for unique parasitic aminoacyl-tRNA synthetases, characterization of antimicrobial defensins, the role of endogenous microbiota in human health and disease, mucocutaneous infections, behavioral interventions to prevent infectious diseases, epidemiology of C. difficile infection in the Froedtert Hospital enterprise system, and the mechanisms of replication and latency of intracellular pathogens.“

Překlad:

„Oblasti projektu zahrnují studium botulotoxinu, mechanismy udržování a opravy epiteliální bariéry, mechanismy narušení a prostupu endotelu bakteriálními patogeny, biofyzika biologie bakteriální membrány, modulace cytokinů a chemokinů střevní sliznice, oportunní infekce, vznik rezistence bakterií při podávání více léků najednou (multidrug bacteria resistance), protilátková terapeutika, genová regulace bakteriálních patogenů, generování a rozpad paměťových T buněk, diagnostika pro agenty kategorie A a pandemickou chřipku, objev léčiv pro jedinečné parazitické aminoacyl-tRNA syntetázy, charakterizace antimikrobiálních defensinů, role endogenní mikrobioty v lidské zdraví a nemoci, mukokutánní infekce, behaviorální intervence k prevenci infekčních chorob, epidemiologie infekce C. difficile v podnikovém systému nemocnice Froedtert a mechanismy replikace a latence intracelulárních patogenů.“

Podstata výzkumu byla v zásadě jednoduchá a jejím hlavním cílem bylo zjistit, co se děje s mikroflórou ve střevě při podávání antibiotik a dalších toxických látek. 

Pokusnými zvířaty byly myši. Jedna skupina myší byla “léčena” vysokými dávkami antibiotik, o nichž bylo známo, že zabíjí střevní bakterie. Druhá skupina myší dostala jen nízkou dávku anitibiotik, podobně jako se předepisuje dětem, například při zánětu středního ucha. Třetí skupině byla podávána čistá voda. Malé skupině myší byl podán Streptomycin.

Nutno podotknout, že laboratorní myši slouží k pokusům na celém světě a většina z nich jsou potomky celých myších rodin, které v laboratorních podmínkách žijí celé své myší životy. Tedy sterilní, laboratorní prostředí je pro ně přirozené prostředí, které v některých ohledech může připomínat prostředí, ve kterém žije člověk. Myši přišly na svět císařským řezem, vyrostly na umělé výživě a ve věku 5 týdnů jim byla podána antibiotika.

Podle obecného povědomí můžeme předpokládat (a to nám vštěpuje i lékař), že skupina myší, kterým byla podávána antibiotika, bude mít méně “špatných” bakterií a stejné, nebo dokonce vyšší množství těch “dobrých”, než měla na začátku experimentu. Tedy ptejme se, co se doopravdy děje ve střevě, když bereme antibiotika ?

Po několika dnech byly kontrolním skupinám myší odebrány malé vzorky stolice a potom byly myši usmrceny a důkladně prohlédnuty jejich útroby.

  • Jedinci, kteří dostávali pouze čistou vodu bez antibiotik, měli v sobě kompletní sestavu mikrobů. Jejich střeva se zdravě hemžila mikroorganismy života.
  • Myši, které podstoupily stejnou “léčbu”, jakou běžně podstupují pacienti u svého lékaře, měly sice ve svých útrobách mikroby, ale jejich značný úbytek byl zaznamenán v tlustém střevě.
  • Nejvýraznější změny nastaly u skupiny, ve které byly myši “léčeny” vysokou dávkou antibiotik, která doslova “vymazala” z jejich střev miliardy buněk.
  • Stejný efekt se objevil i u malé skupiny myší, kterým byl podán pouze Streptomycin.

Zatímco různá antibiotika měla tendenci zabíjet pouze mírně odlišné mikroby, žádná z nich se nesoustředila pouze na “špatné bakterie”. Pokaždé byla zasažena i celá řada dalších druhů bakterií, které jsou pro náš život nezbytné. V tomto ohledu je potřeba zdůraznit, že myší střeva jsou stejná svým složením i obsahem jako lidská. To znamená, že užíváme-li antibiotika, stane se nám totéž. Nicméně teď, když to víme, měli bychom se začít zajímat o to, proč jsou tyto bakterie pro nás životně důležité a co pro nás ve skutečnosti dělají.

Žalostné je, že toto téma lékaře příliš netrápí.

Teorie mikroorganismů ovládla medicínu a dosud jí vládne. Pasteur horoval pro zabíjení mikroorganismů v mléce i jiných potravinách, přesto všechno ale věřil, že tvorové, kteří žijí v našich útrobách a na našich tělech jsou natolik důležití, že bez nich nemůžeme žít. Dokonce údajně tvrdil: “Pokud zabijete mikroby, zabijete lidi.”

Mikrobi v našich střevech jsou naši “mutualističtí partneři”, jsou pro náš život nezbytní a slovo “mutualističtí” znamená, že “oni i my profitujeme z našeho vzájemného vztahu”.

Teorie choroboplodných zárodků však je založena na opačné myšlence, že některé, nebo dokonce většina druhů, které žijí na nás, nám spíš ublížují, než prospívají. Tuto domněnku ale nikdy nikdo neprokázal.

Tak se poslušně zoufale zbavujeme všech mikroorganismů, desinfikujeme se a dokonce používáme antibiotické kapesníčky aniž bychom měli představu, zda jsou mikrobi, kteří pokrývají naše tělo, prospěšní nebo naopak.

Tedy jestli jsou našimi “mutualisty” (oni prospívají nám a my jim), nebo jsou “komenzály” (mají z nás prospěch, ale jinak nás nijak neovlivňují) nebo jsou “patogeny” (žijí na náš účet a škodí).

Proč jsou mikrobi ve střevě tak důležití ?

Bez mikroflóry střev ( mikrobiomu ) můžeme žít sice v blahobytu, s dostatkem či dokonce nadbytkem potravy, ale zemřeme hlady, protože přijatou potravu nedokážeme strávit.

Střevo bez mikroorganismů, které nezbytně potřebuje, nepřemění potravu na užitečné živiny, enzymy a dokonce energii, kterou potřebujeme k fungování těla. Díky mikrobům umíme rozložit a trávit sacharidy i tuky.  

Například druh bakterie “Bacterioides thetaiotaomicron”, která se běžně vyskytuje v lidských střevech, produkuje víc, jak 400 enzymů zodpovědných za rozkládání rostlinného materiálu, kterého máme ale většinou nedostatek. Když je strava chudá na živiny, mikrobi ji obohacují.  

Mikrobi v našich střevech produkují až o 30% víc kalorií ze stravy, než jsme my sami (jako hostitelé) schopni vyprodukovat. Například bez mikrobů nejsme schopni syntetizovat dostatečné množství vitamínů skupiny B a vitamín K, který je důležitý při srážlivosti krve. Vitamín K získáváme z rostlin a z mikrobů. V době narození, kdy je tělíčko novorozence čisté a není střevo není osídleno mikroby, vitamín K se obvykle dodává, protože ho není dostatek ani v mateřském mléce. Pokud nejsou střeva novorozence osídlena mikroflórou dostatečně rychle, hrozí nebezpečí nemoci zvané “hemoragická nemoc novorozenců” (porucha srážlivosti krve).

Mikrobi v našich střevech byli rozhodujícím faktorem v dobách, kdy šlo o naše přežití. Hladomory, bída, války. Díky mikrobům dostali naši předkové z potravy maximum živin, aby přežili.  

Pro úplnost se vraťme k laboratorním myším a experimentu s antibiotiky.

  • Myši, kterým byl podán patogen a antibiotika, onemocněly.
  • Myši, kterým byl podán patogen BEZ antibiotik, zůstaly zdravé.

Pokud myši jedly antibiotika, měly zanícená střeva a často jich větší procento uhynulo.

Pokud se však mikrobi v žaludku myši mohli množit, i při podání patogenu (v tomto případě salmonely), myši neonemocněly, zůstaly zdravé i přesto, že jim byl “předán” do těla patogen. Mikrobi se ve zdravém střevě “utkali” s nemocí a ta se nerozvinula. 

Co z toho plyne ? 

Antibiotika a další toxiny ( stres, potraviny a velmi často především léky) vyhubí střevní mikroby a tím se otevře “cesta” všemu patologickému, co by do těla chtělo proniknout. Pokud to bude “smrtící patogen”, výsledkem bude mrtvá laboratorní myš nebo člověk.

Kromě stovek a tisíců mikrobů v našich střevech samozřejmě máme další mikroby na kůži, ve vlasech a v ústech. Jsme doslova pokryti mnoha druhy života. O těchto organismech se ví jen velmi málo, ale je zřejmé, že většinu z nich potřebujeme, protože nám pomáhají naše tělo chránit.

V době, kdy si běžně umýváme ruce a dodržujeme základní pravidla hygieny, nepotřebujeme antibiotické ani jiné “anti” prostředky, kterými drhneme svou kůži či vyplachujeme dutinu ústní, čímž se zbavujeme užitečných bakterií, které nás ve skutečnosti chrání, a otevíráme cestu těm “špatným”, které se tak mohou stát vůči antibiotikům imunní a nadšeně se usídlí v našem těle, aby mohly škodit.

Samotná myšlenka “sterilní bubliny” kolem nás a permanentního strachu z “nakažení” je patologická a samotná produkce emocí, jako je strach a obavy z nemocí, funguje v našem střevě podobně, nebo dokonce stejně, jako antibiotika.

Tedy – přeji vám zdravé střevo a zdravé a šťastné mikroorganismy v něm, protože potom se nemusíte ničeho bát.