Skip to content

Viktorie Skácel

Oxidativní stres – daň z pohodlnosti

Pojem „oxidativní stres“ je – zdá se – fenomén moderní doby a má narůstající tendenci.

Co to je oxidace

Oxidace je proces, který v těle probíhá neustále, ale je urychlován stresem a mnoha dalšími, dalo by se říci – civilizačními faktory.

Definice „oxidativního stresu“ podle wikipedie:

Oxidační stres je nerovnováha mezi tvorbou reaktivního kyslíku (jinak též volných radikálů), který vzniká jako vedlejší produkt okysličování a látkové výměny, a schopností organismu rychle odbourávat a detoxikovat reaktivní meziprodukty.[1]

U lidí se podílí na mnoha nemocech, jako je například ateroskleróza, Parkinsonova nemoc, srdeční selhání, infarkt myokardu, Alzheimerova choroba, vitiligo, fragilní X chromozom[2] a chronický únavový syndrom, nicméně krátkodobý oxidační stres může být důležitý v prevenci stárnutí díky vyvolání procesu známého jako mitohormesis.[3]

Existují látky, známé jako antioxidanty, které dokáží zachytit volné kyslíkové radikály a tak snižovat riziko oxidačního stresu. Takové látky obsahuje například čerstvé ovoce a zelenina, konkrétně se jedná o bioflavonoidy a polyfenoly (resveratrol, daidzein, genistein, karotenoidy, vitamín C a E či katechiny.[1]

V posledních letech dokonce i moderní medicína přichází na to, že všechny nemoci sdílejí jeden společný základní mechanismus, a to je tzv. „oxidativní stres“.

Článek z června 2000, pod názvem „The Evolution of Free Radicals and Oxidative Stress“ říká, že:

„Perhaps the most noteworthy observation concerning the role of oxidative stress in human disease is the commonality of it.“

Překlad:

„Snad nejpozoruhodnějším závěrem pozorování týkajícího se role oxidativního stresu je, že je společným rysem všech lidských nemocí.“

Hlavní roli v oxidativním stresu hrají tzv. „volné radikály“. Volné radikály jsou přirozeným vedlejším produktem procesů probíhajících v našem těle, existuje však celá řada vnějších faktorů, které spouštějí a zvyšují jejich produkci. 

Existence oxidativního stresu v těle naznačuje přítomnost nadměrné hladiny volných radikálů, které už zahájily proces poškozování buněk těla.

Článek uvádí, že toto „buněčné poškození“ je také „běžným“ společným rysem nemocí.

Rozsáhlý výzkum v posledních letech ukazuje, že oxidativní stres je společným základním mechanismem nemocí, zejména „non-communicable“, tedy nepřenosných, i když se projevuje u každého člověka jinak.

Článek z roku 2014 „The Role of oxidative stress during inflammatory processes“ (Role oxidativního stresu v průběhu zánětlivých procesů) říká, že:

„In recent years, evidence has emerged that oxidative stress plays a crucial role in the development and perpetuation of inflammation.“

Překlad:

„V posledních letech se objevují důkazy, že oxidativní stres hraje zásadní roli ve vývoji a udržování zánětu.“

Jak už bylo řečeno dříve, zánět může přetrvávat, zejména uvnitř určitých orgánů a tkání těla, kde došlo k poškození tkáně. Jinými slovy – zánět může přetrvávat, pokud přetrvává základní mechanismus, a to je oxidativní stres.

Společným rysem, tedy oxidativním stresem a nadměrnou hladinou volných radikálů, mezi nepřenosnými nemocemi se vyznačuje také rakovina a mnoho dalších. Ačkoliv je oxidativní stres znám už nejméně 20 let, stále se přiřazuje více či méně „nepřenosným“ nemocem.

Je ale naprosto zřejmé, že je jedním ze společných rysů také ostatních, tzv. „přenosných“ – infekčních nemocí.

Článek z roku 1995 „The role of oxidative stress in HIV disease“ říká, že:

„Indications of oxidative stress are observed in asymptomatic HIV-infected patients early in the course of the disease.“

Překlad:

„Přítomnost oxidačního stresu je pozorována u asymptomatických pacientů infikovaných HIV, zejména v raném stadiu nemoci.“

Pojem volné radikály –  z pohledu alternativní medicíny:

Naše tělo má vrozenou schopnost účinně odstraňovat vzniklé volné radikály, reaktivní prooxidanty, superoxidy. V literatuře najdete různé názvy pro tentýž proces. Obvykle se však používá termín „volný radikál“, protože slovo radikál vyjadřuje jeho vlastnost. Je agresivní, napadá zdravé buňky a buněčné membrány, deaktivuje některé důležité enzymy, a tak zhoršuje napadené buňce její fyziologické funkce.

Dlouhodobé působení volných radikálů může dokonce poškodit i DNA buňky, zejména v mitochondriích, jejichž poškozením může dojít k omezení činnosti buňky a tím následně činnosti příslušného orgánu. Toto je v podstatě prvopočátek chronických nemocí, degenerací a následně i rakoviny.

Na začátku je to běžný proces, probíhající v těle neustále, který je normální součástí buněčného metabolismu, který vědomě nevnímáme. Nevnímáme ho, protože „automatickou ochranu“ v našem těle provádí systém složitých vrozených mechanismů, které tvoří a využívají antioxidační látky, jež v těle způsobují reakce, kterými jsou oxidační procesy zpomalovány či eliminovány.

To vše funguje jako určitý nárazníkový mechanizmus a záleží na tom, který proces v těle momentálně dominuje. Většinu faktorů, které se podílí na vzniku oxidativního stresu však můžeme mít pod kontrolou.

Tady  musím připomenout, po zkušenostech z téměř 20leté praxe – že hlavní roli hraje naše mysl a to, jak vnímáme sebe, svoje tělo a svět kolem nás – tedy naši realitu, které říkáme „náš život“. Strava, potravní doplňky, cvičení, to vše je na druhém místě. Je to naše prožívání, co rozhoduje, jaké biochemické procesy budou v těle převládat. Toto nás učí „epigenetika“, které se lékaři zoufale brání. Zvýšená tvorba volných radikálů je pouze jedna z „destruktivních činností“, které tělo musí zahájit, pokud dlouhodobě prožíváme stres. Tělo se totiž snaží za každou cenu udržet život, proto hledá způsob „narovnání nerovnováhy“ a tak při chronickém stresu postupně vyřazuje jednotlivé „okruhy“  – z nichž první je pokles funkcí imunitního systému a postupně pak následují další – viz. „Alostáza“. Tohle vám ale doktor určitě neřekne. Kdybyste konečně začali vnímat, CO prožíváte, JAK prožíváte, JAK žijete či dokonce JAK jíte, nebudete ho v krátkém čase už potřebovat. Druhý důvod ve většině případů je, že „on sám to ani neví“, což je možná ještě horší !!

Tedy – na jedné straně je zvýšená tvorba volných radikálů v důsledku životního stylu daného jedince a na druhé straně jeho schopnost volné radikály vychytávat a eliminovat. To první podporuje nemoc, to druhé udržuje zdraví.

K bližšímu vysvětlení volných radikálů, antioxidantů a oxidativního stresu neexistuje příliš mnoho podkladů na poli moderní medicíny. Nicméně stránka

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3614697/

nabízí toto vysvětlení pojmu:

„Free radicals and oxidants play a dual role as both toxic and beneficial compounds, since they can be either harmful or helpful to the body. They are produced either from normal cell metabolisms in situ or from external sources (pollution, cigarette smoke, radiation, medication). When an overload of free radicals cannot gradually be destroyed, their accumulation in the body generates a phenomenon called oxidative stress. This process plays a major part in the development of chronic and degenerative illness such as cancer, autoimmune disorders, aging, cataract, rheumatoid arthritis, cardiovascular and neurodegenerative diseases. The human body has several mechanisms to counteract oxidative stress by producing antioxidants, which are either naturally produced in situ, or externally supplied through foods and/or supplements.“

Překlad:

„Volné radikály a oxidanty hrají dvojí roli, jako toxické ale i prospěšné sloučeniny, protože mohou být pro tělo obojím. Jsou buď škodlivé, nebo užitečné. Jsou buď produktem normálního buněčného metabolismu, nebo se do těla dostávají z vnějších zdrojů (znečištění, cigaretový kouř, záření, léky). Pokud je v těle volných radikálů příliš a tělo je nemůže samo postupně eliminovat, jejich akumulace v těle generuje jev nazývaný oxidační stres. Tento proces hraje hlavní roli v rozvoji chronických a degenerativních onemocnění, jako je rakovina, autoimunitní poruchy, stárnutí, katarakta, revmatoidní artritida, kardiovaskulární a neurodegenerativní onemocnění. Lidské tělo má několik mechanismů, jak se vypořádat s oxidačním stresem. Buď produkcí antioxidantů, které si tělo dokáže vyrobit samo, nebo jsou dodávány externě, prostřednictvím potravin nebo doplňků.“

Medical establishment také tvrdí, že jednou z „funkcí“ volných radikálů v těle je chránit tělo proti „atakům“ patogenních mikroorganismů, což samo o sobě zní velmi „podezřele“ a tak hledám a dál ověřuji. Bohužel, není možné najít téměř nic, kromě výše zmíněného článku, kde se uvádí toto (i když se částečně opakuje) :

„Oxygen is an element indispensable for life. When cells use oxygen to generate energy, free radicals are created as a consequence of ATP (adenosine triphosphate) production by the mitochondria. These by-products are generally reactive oxygen species (ROS) as well as reactive nitrogen species (RNS) that result from the cellular redox process. These species play a dual role as both toxic and beneficial compounds. The delicate balance between their two antagonistic effects is clearly an important aspect of life. At low or moderate levels, ROS and RNS exert beneficial effects on cellular responses and immune function. At high concentrations, they generate oxidative stress, a deleterious process that can damage all cell structures (110). Oxidative stress plays a major part in the development of chronic and degenerative ailments such as cancer, arthritis, aging, autoimmune disorders, cardiovascular and neurodegenerative diseases. The human body has several mechanisms to counteract oxidative stress by producing antioxidants, which are either naturally produced in situ, or externally supplied through foods and/or supplements. Endogenous and exogenous antioxidants act as “free radical scavengers” by preventing and repairing damages caused by ROS and RNS, and therefore can enhance the immune defense and lower the risk of cancer and degenerative diseases (1115).

Překlad:

„Kyslík je prvek nepostradatelný pro život. Když buňky používají ke generování potřebné energie kyslík, vytvářejí se volné radikály v důsledku produkce ATP (adenosintrifosfátu) mitochondriemi. Tyto vedlejší produkty jsou obecně reaktivní druhy kyslíku (ROS) a reaktivní druhy dusíku (RNS), které jsou výsledkem buněčného redoxního procesu. (Pozn. Jinými slovy – jsou to produkty buněčného metabolismu).Tyto „volné radikály“  hrají dvojí roli toxických i prospěšných sloučenin. Křehká rovnováha mezi jejich dvěma antagonistickými efekty je zjevně důležitým aspektem života. Na nízké nebo střední úrovni mají ROS a RNS příznivé účinky na buněčné reakce a imunitní funkce.

Při vysokých koncentracích generují oxidační stres, škodlivý proces, který může poškodit všechny buněčné struktury (1-10). Oxidační stres hraje hlavní roli ve vývoji chronických a degenerativních onemocnění, jako je rakovina, artritida, stárnutí, autoimunitní poruchy, kardiovaskulární a neurodegenerativní onemocnění. Lidské tělo má několik mechanismů, jak „bojovat“ proti oxidačnímu stresu produkcí antioxidantů, které jsou buď přirozeně produkovány tělem, nebo jsou dodávány externě prostřednictvím potravin nebo doplňků stravy. Endogenní a exogenní antioxidanty působí jako „lapače volných radikálů“ tím, že předcházejí škodám způsobeným ROS a RNS a napravují je, a proto mohou posílit imunitní obranu a snížit riziko rakoviny a degenerativních onemocnění (11–15).“

Článek dál sděluje, že:

The theory of oxygen-free radicals has been known about fifty years ago (4). However, only within the last two decades, has there been an explosive discovery of their roles in the development of diseases, and also of the health protective effects of antioxidants.“

Překlad:

„Teorie volných kyslíkových radikálů je známá asi padesát let. Avšak pouze během posledních dvou desetiletí „došlo k explozivnímu objevu“ jejich role ve vývoji chorob a také ochranných účinků antioxidantů na zdraví.“

V této souvislosti si dovolím otázku :

  • Už vám někdy lékař doporučil zvážit, jak se stravujete ?
  • Zeptal se vás někdy lékař, zda doplňujete k běžné stravě minerály či vitamíny ?
  • Vysvětlil vám někdy lékař, co to jsou antioxidanty a volné radikály a jaký je jejich význam pro vaše zdraví nebo nemoc ?
  • Zeptal se vás někdy lékař, jak žijete a co prožíváte, když se vám vaše zdraví zhoršuje ?
  • Zajímalo někdy vašeho lékaře, proč se vaše zdraví zhoršuje, nebo zkrátka jen přidal další „léky“ protože na „diskuze“ nemá čas ?“

Přesto, že o volných radikálech lze na internetu i v literatuře nalézt velmi mnoho informací, většinou z alternativních zdrojů, moderní medicína nicméně udržuje ještě jedno velmi kontroverzní tvrzení a to, že :

„At low or moderate concentrations, ROS and RNS are necessary for the maturation process of cellular structures and can act as weapons for the host defense system. Indeed, phagocytes (neutrophils, macrophages, monocytes) release free radicals to destroy invading pathogenic microbes as part of the body’s defense mechanism against disease.“

Překlad:

„Při nízkých nebo středních koncentracích jsou ROS a RNS nezbytné pro proces zrání buněčných struktur a mohou fungovat jako „zbraně“ pro obranný systém hostitele. Fagocyty (neutrofily, makrofágy, monocyty) skutečně uvolňují volné radikály, aby zničily invazní patogenní mikroby jako součást obranného mechanismu těla proti chorobám.“

Je-li tento výklad volných radikálů „pravdivý“ se nejspíš nikdy nedozvíme, protože většina těchto definic a tvrzení moderní medicíny není podložena žádnou řádnou studií, která prokazuje jejich věrohodnost či pravdivost. Všechny tyto a podobné závěry pocházejí pouze z laboratoří, jak už bylo řečeno dříve a většina z nich jsou pouze nepodložené domněnky.

Pro vysvětlení pojmů ROS a RNS :

„ROS and RNS are the terms collectively describing free radicals and other non-radical reactive derivatives also called oxidants. Radicals are less stable than non-radical species, although their reactivity is generally stronger.“

Překlad:

„ROS a RNS jsou termíny souhrnně popisující volné radikály a další neradikálové reaktivní deriváty také nazývané oxidanty. Radikály jsou méně stabilní než neradikálové druhy, i když jejich reaktivita je obecně silnější.“

Zdroj:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3614697/

Tedy jinými slovy, zastánci moderní medicíny tvrdí, tedy domnívají se, věří, že jednou z funkcí volných radikálů je ochrana těla „proti útoku“ patogenních mikroorganismů, ale toto tvrzení není ničím podloženo.

Ve skutečnosti toto tvrzení nedává smysl, protože kdyby to byla pravda, pak nemůže koexistovat oxidativní stres a „virová infekce“ dohromady, protože patogeny, které „napadnou“ tělo, by byly zničeny volnými radikály. Nebo je to pouze další „anomálie“ v teorii mikroorganismů, které údajně způsobují nemoci ?

Oxidativní stres byl taktéž pozorován u nemocí, údajně způsobených parazity, jak zmiňuje článek z roku 2012 „Involvement of free radicals in parasitic infestations“ :

„Several studies have reported the presence of oxidative stress in humans and animals infected with parasites.“

Překlad:

„Několik studií uvádí přítomnost oxidativního stresu u lidí a zvířat infikovaných parazity. „

Tento a další články tvrdí, že oxidativní stres je způsoben infekcí (a infekce je způsobena mikroorganismy), což je v naprostém rozporu s tvrzením, že „jednou z funkcí volných radikálů je ochrana organismu proti mikroorganismům“, tedy proti infekci.

Ba co víc, navzdory tvrzení, že infekce způsobuje oxidativní stres, Medical establishment připouští, že „ale nezná mechanismus, který to způsobuje“, jak naznačuje článek z roku 2017 „Oxidative stress in infection and consequent disease“ :

„The impact of the majority of infectious agents on the host redux system is not sufficiently characterized, with published data plagued by controversies.“

Překlad:

„Dopad většiny infekčních agens na hostitelský systém redux není dostatečně charakterizován, přičemž publikovaná data jsou plná kontroverzí.“

Bohužel, tyto „kontroverze“ a nejasnosti budou nejspíš přetrvávat, dokud bude Medical establishment věřit, že nemoci způsobují patogenní mikroorganismy.

Další „převratný objev“ moderní medicíny je, že oxidativní stres, jehož výsledným „efektem“ jsou volné radikály, je společný mechanismus, kterým se projevují všechny substance a vlivy, které způsobují nemoci. Jinými slovy řečeno, „všechno škodlivé, co způsobuje nemoci“, se projevuje společným mechanismem, a to je oxidativní stres, jehož následkem je produkce volných radikálů.

Spojení „toxická substance a oxidativní stres“ je známo víc, jak 25 let, jak zmiňuje článek z roku 1995 pod názvem „The role of free radicals in toxicity and disease“ :

„The toxicity of many xenobiotics is associated with the metabolic activation of foreign compounds to form free radicals…“

Překlad:

„Toxicita mnoha xenobiotik je spojena s metabolickou aktivací cizích sloučenin za vzniku volných radikálů …“

V této souvislosti stojí za povšimnutí, že léčiva se řadí do kategorie xenobiotik, což je jen dalším potvrzením faktu, že tělo rozpozná léky jako cizí sloučeniny, které jsou toxické a které potřebuje vyloučit.

V podstatě článek jasně sděluje, že léčiva spíše poškozují zdraví, než ho podporují, protože aktivují stejný mechanismus, kterým se všechny toxiny projevují a jehož výsledkem je vznik a nárůst volných radikálů v těle.

Vysvětlení pojmu „xenobiotikum“ :

Xenobiotikum (z řeckého xenos – cizí, bios – život), neboli organismu cizorodá sloučenina, je látka, která se přirozeně v organismu nevyskytuje (případně se vyskytuje ve výrazně nižší koncentraci). Xenobiotika jsou tělu cizí – léčiva, jedy, průmyslové chemikálie – a jsou vylučovány z těla ven. Jejich osudem v organismu se zabývá xenobiochemie a toxikologie.“

Všechny živé organismy se neustále dostávají do kontaktu s xenobiotiky, tj. s cizorodými látkami, které neslouží organismu ani jako zdroj energie, ani pro syntézu biomolekul. Typickými xenobiotiky jsou léčiva, potravinová barviva a aditiva, kosmetické přípravky a kontaminanty životního prostředí. Každé xenobiotikum, ať už je přijaté záměrně či nechtěně, představuje pro organismus potenciální zátěž a nebezpečí.

Ačkoliv volné radikály jsou normálním produktem metabolismu, tělo disponuje vnitřním mechanismem, který ho před poškozováním volnými radikály chrání tím, že produkuje „antioxidanty“, které volné radikály umí neutralizovat.

Mnoho antioxidantů můžeme získat stravou, jiné jsou endogenní, tedy tělo si je „vyrábí“ samo, za určitých podmínek.

Nejdůležitějšími endogenními antioxidanty jsou: enzymy, různé bílkoviny a koenzymy. Exogenní antioxidanty jsou obsažené v potravinách, ovoci, zelenině, nebo v doplňcích stravy.

 

Článek z roku 2008 pod názvem „Free Radicals, Antioxidants in Disease and Health“ říká, že:

„Endogenous and exogenous antioxidants act as free radicals scavengers by preventing  and repairing damages caused by ROS and RNS..“

Překlad:

„Endogenní a exogenní antioxidanty fungují v těle jako lapače volných radikálů a tím předcházejí škodám způsobeným ROS a RNS a opravují je. „

ROS jsou reaktivní druhy kyslíku a RNS jsou reaktivní druhy dusíku.

Z výše zmíněných článků, odkazů a tvrzení je jasné, že „nemoc není žádná entita, která napadá tělo zvenčí“ a tudíž je potřeba s ní bojovat a pak zvítězit nebo být poražen, tedy zemřít.

Ve skutečnosti nemoc reprezentuje dysfunkci uvnitř organismu, což je v souladu s výkladem nemoci podle „Natural Hygiene“ i většiny alternativních přístupů, ale především, je v souladu s přírodou a přírodními zákony.

Ačkoliv tělo je přirozeně vybaveno vnitřními mechanismy k udržení i ochraně zdraví a mechanismy samoléčení, ty mohou být plně funkční pouze tehdy, naučíme-li se vnímat tělo v souladu s jeho potřebami a zákony přírody.

To znamená, že všude tam, kde můžeme, vyhneme se toxickým substancím i vlivům, nebo je minimalizujeme. Pokud není možné se těmto vlivům zcela vyhnout nebo je minimalizovat (znečištěné prostředí, pitná voda, strava, způsob života, dlouhodobý stres a další), pak umožníme tělu, aby se jich mohlo zbavit přirozeným způsobem a podpoříme ho vhodnou stravou, pohybem, změnou přístupu k životu i potravinovými doplňky.

Existuje mnoho způsobů, jak napomoci svému tělu ke znovuzískání a udržení zdraví, zcela logicky, bez přidávání toxinů v podobě tzv. léčiv a bez vlastní „produkce“ dalších jedovatých látek, například v podobě stresu.

Závěry si udělejte sami, informace jsou všude kolem nás a čekají, až si je vezmeme.