Skip to content

Viktorie Skácel

O čem se nemluví – psychiatrie

Pokud jste přečetli předchozí články a myslíte si, že horší už to nemůže být, tak vás musím ujistit, že může. Když jsem se začala „prodírat“ tímto tématem, měla jsem dojem, že jsem se „ponořila do středověku“, ale není tomu tak, je to současnost a nedávná minulost. K tomuto tématu se vyjádřím pouze okrajově, ale zmínit ho musím, zejména s ohledem k událostem posledních let, kdy počet lidí s psychickými problémy roste a co je ještě horší, tento fenomén zasáhl v posledních několika letech výrazně i děti. Rozdíl v léčbě ve středověku a dnes je pouze v tom, že doktoři vyměnili sekáčky, jehly, pilky a další „nářadí“ za „těžké“ drogy, protože v případě psychiatrie už nemůžeme mluvit o „lécích“, ale ponecháme význam anglického slova „drugs„, a to jsou drogy v pravém slova smyslu.

Anglický význam pro slovo „drug“ – lék, droga, omámit drogou, uspat, zdrogovat..

„Modern medicine can´t survive without our faith, because modern medicine is neither an art nor a science. It´s a religion. Just ask „why“ enough times and sooner or later you´ll reach the chasm of faith.“

překlad:

„Moderní medicína nemůže přežít bez naší víry, protože moderní medicína není ani umění, ani věda. Je to náboženství. Stačí se dostatečně často ptát „proč“, a dříve nebo později se dostanete do propasti víry.“

Dr. William White v knize „The Story of a Great Delusion“ vysvětluje, že mnoho postojů v medicíně přetrvalo z dávných dob až do 18. století, nicméně ty pradávné „víry a domněnky“ byly pouze nahrazeny „vědeckými teoriemi“, ale ty nejsou v podstatě ničím jiným, než zase těmi základními starodávnými idejemi, jako je například „víra“, že „nějaká entita“ zvenčí napadá tělo (patogen nebo nemoc) nebo že „trpící“ nad svou nemocí nemá žádnou kontrolu, nebo jen velmi malou.

„There was no scientific knowledge of the laws of health,diseases were generally regarded as mysterious dispensation of Providence over which the sufferers had little control, and a great part of medicine was a combination of absurdity with nastiness.“

překlad:

„Neexistovaly žádné vědecké znalosti o zákonech zdraví, nemoci byly obecně považovány za tajemné a byly vnímány jako zásah Prozřetelnosti, nad nimiž trpící měli jen malou kontrolu, a velká část medicíny byla kombinací absurdity a odpornosti.“

Podívejme se, co se tedy změnilo.

Lobotomie

Připomínám, že se jedná o 20. století !

Lobotomii poprvé provedl portugalský lékař António Egas Moniz. Nechal se mimo jiné inspirovat londýnským neurologickým kongresem, na kterém v roce 1935 Carlye Jacobson a John Fulton prezentovali výsledky chirurgického přerušení nervových spojů mezi čelními laloky a limbickým systémem opičí samičky. Výrazně tak omezili její agresivní projevy. Moniz už na kongresu vznesl otázku, proč neléčit duševní nemoci chirurgicky i u lidí.  

První osobou, na které Moniz provedl lobotomii, byla třiašedesátiletá žena trpící těžkými depresemi a úzkostnými stavy. Měla paranoidní představy, kvůli nimž byla přesvědčena, že ji chce otrávit policie apod. Zákrok byl proveden injekční stříkačkou s alkoholem, který měl přerušit nervová spojení. Ta byla zavedena dvěma otvory o průměru pera vyvrtanými v lebce. Pacientka po operaci přestala pociťovat úzkostné stavy, roztěkanost a paranoiu. Správně hodnotila svůj současný duševní stav i stav před operací. Inteligence a chování nebyly zjevně narušeny.  

Poté Moniz provedl experiment s dvaceti pacienty, z nichž část odoperoval injekcí s alkoholem a část speciálním skalpelem pro provádění lobotomie – leukotomem. Podle Monize bylo z dvaceti pacientů pomocí lobotomie sedm zcela vyléčeno, sedm pocítilo částečné zlepšení a zbylých šest zůstalo beze změn. Poté, co výsledky v roce 1937 publikoval v American Journal of Psychology, otevřel cestu lobotomii do zámoří. Zde se jí ujali dva chirurgové, Walter Freeman a James Watts. Ti operaci prováděli ostrým špičatým nástrojem, kterým do mozku pronikali těsně nad oční bulvou přes kost oční jamky. Pomocí transorbitální lobotomie, jak techniku nazvali, zaznamenali Freeman s Wattsem u úzkostných a depresivních pacientů podobné výsledky jako Moniz. Operacím se dostalo výrazné mediální pozornosti. Odhaduje se, že v rozmezí let 1936 až 1978 bylo provedeno 35 tisíc lobotomií. Od objevení antipsychotik po roce 1950 počet uskutečněných operací výrazně klesá.  

Zdroj: Wikipedie

V roce 1949 byl Antonio Egas Moniz za objev lobotomie a založení neurochirurgie vyznamenán Nobelovou cenou.

A zde se nabízí otázka: „Proč nebyl oceněn Nobelovou cenou i pan kolega Mengele, když v obou případech šlo o experimenty a pokusy přímo na lidech s podobným, tedy absolutně ničím nepodloženým a zvráceným úmyslem ?

Podívejme se, jak tito géniové lékařské vědy, tedy moderní medicíny, ovládali svoje „řemeslo“:

Dr. Walter Jackson Freeman (1895-1972) byl americký lékař. Byl velmi „plodný“ v lobotomii a velký průkopník „psychochirurgie“. Jeho vzorem byl pravděpodobně jeho předchůdce Dr. Egas Moniz, který byl považován za „zázrak moderní psychiatrie“. Domnívám se, že tento byl pro změnu „inspirován“ trepanacemi mozku z doby kamenné – viz. wikipedia:

„Trepanace je chirurgický zákrok, během kterého dochází k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní. Období rozkvětu trepanace spadá do pozdní doby kamenné. Zákrok byl pravděpodobně používán k léčbě bolestí hlavy, zlomenin lebky a některých duševních chorob na celém světě“.

Moniz provrtal „psychicky nemocnému“ pacientovi lebku a vstříknul alkohol přímo do mozku. Nejhrůznější na tom bylo, že stejný zákrok byl používán i na běžné bakteriální nemoci, jako je rýma. Lebka byla provrtána menšími otvory po obou stranách a pomocí speciálního nože „lékař“ zparalyzoval neurony. Dokonce byly zdokumentovány i případy běžné horečky, které byly „metodou“ prefrontální leukotomie „léčeny“. Výsledek byl drastický, což ovšem wikipedia neuvádí. Jak už bylo zmíněno výše, Moniz byl za své počínání a „přínos“ medicíně odměněn Nobelovou cenou.

Dr. Walter Freeman byl jeho „žhavým“ následovníkem. Zjistil, že lebku ani provrtávat nemusí, protože „našel“ daleko „lepší“ a rychlejší způsob „řešení“. Bez anestetik nadzdvihl oko a pod očnicovou kostí provedl vpich přímo do mozku.V daném místě se provrtával tak dlouho, dokud nepoškodil mozek.

Dr. Freeman jezdil svojí vlastní sanitkou, kterou nazval „Lobotomil“ a „pracoval“ s pacienty přímo v autě (velmi výkonný pan doktor). V dobách své největší „slávy“ provrtal i 25 mozků za den a celkově provedl asi 3500 lobotomií v průběhu let 1936 – 1978. Bez jakéhokoliv vědeckého podkladu a jakýchkoliv důkazů o úspěšnosti takové metody.

Zákroky prováděl kdekoliv, v autě, hotelovém pokoji, v azylových domech. U 30% pacientů propukla epilepsie, ale i přesto se mu podařilo lobotomii „zpopularizovat“, takže se stala „všelékem“ na moderní choroby. Používala se k řešení neuróz, psychóz, ale i pro „řešení“ nestandartního chování mladistvých nebo kriminálníků. Velké procento pacientů tvořily ženy, zejména ženy v domácnosti a dospívající děti, které nezapadaly do schématu „normální“. (Tento model mimochodem pokračuje dodnes, jen nástroje jsou jiné).

Freeman usiloval o to, aby tento zákrok mohl provádět i běžný lékařský personál, například na lůžkových odděleních psychiatrických klinik, nebo jako ambulantní zákrok v běžné ordinaci. Zákroku lobotomie bylo v 60. letech podrobeno několik milionů lidí. „Díky lobotomii“ farmaceutický průmysl „musel vyrobit“ mnoho „léků“, které měly mírnit neblahé vedlejší následky, nicméně mnoho pacientů skončilo doživotně v psychiatrických léčebnách, jiní si nesli následky po zbytek života a mnoho jich může vypovídat o této „speciální léčbě“, protože ji přežili.

Pořekadlo: „Lepší, než drátem do oka“má pravděpodobně kořeny v neblaze proslulých praktikách psychiatrie.

Jako operační nástroj Dr.Freemanovi posloužil jeho vlastní sekáček na led a po testech na grapefruitech a anatomických preparátech přešel hned, bez asistence neurochirurga, k samostatným operacím. Nadzvedl oční víčko, umístil konec sekáčku na led pod něj a „nástroj“ nasměroval proti stropu očnice, směrem ke středočárové rovině mozku. Poklepem kladívkem na „operační nástroj“ pak prorazil strop očnice a vnikl asi 5cm do mozkové tkáně. Pak pohyboval nástrojem různými směry, aby byly přerušeny nervové dráhy mozku. Totéž provedl i u druhého oka.

Krátkodobé anestezie, pokud vůbec nějaká byla, dosahoval elektrošokem. Z mnoha záznamů vyplývá, že i zkušení chirurgové při Freemanových „demonstracích“ přímo na pacietech, omdlévali.

V roce 1924 se stal Dr. Freeman prvním neurologem ve Washington DC. Získal doktorát z neuropatologie a stal se vedoucím neurologie na univerzitě George Washingtona. Jeho přednášky byly často „oživovány“ demonstracemi lobotomie, přímo na pacientech v přednáškovém sále.

Když bylo sestře prezidenta J.F.Kennedyho Rosemary Kennedy 23 let, byla u ní Dr. Freemanem provedena lobotomie, protože byla „mírně mentálně zaostalá“. Během zákroku dostala pouze utišující prostředek proti bolesti a Dr. Freeman „udělal jen malý řez, ne větší, než palec“, jak prohlásil později. Dívka skončila v ústavu jako pomočující se pacient, s mentální úrovní 2letého dítěte.

„For years, Rosemary Kennedy’s story was kept secret after her lobotomy was botched, leaving her unable to walk or talk.“

překlad:

„Po celé roky byl příběh Rosemary Kennedyové držen v tajnosti, po její zpackané lobotomii, takže nemohla chodit ani mluvit.“

https://allthatsinteresting.com/rosemary-kennedy-lobotomy

A tak pokračujeme v „léčení“ psychických obtíží :

„Léčba“ elektrošoky – prasatům i lidem

V roce 1937 v Itálii dva italští psychiatři provedli pokus na prasatech. Aby bylo prase před porážkou „pokornější“, dali mu na spánky elektrody, které byly připojeny na elektrický proud. Prasata to omráčilo, ale nezabilo. To tyto „lékaře“ povzbudilo či inspirovalo k tomu, aby ve svých pokusech pokračovali. Použili kočky, psy, králíky a nakonec i lidi.

A tak po řadě „vědeckých pokusů“ přišla na svět „Electroconvulsive Therapy“ (ECT).

https://ajp.psychiatryonline.org/doi/pdf/10.1176/appi.ajp-rj.2020.160103

„ECT se provádí od 30. let 20. století a za celých 70 let nebyla nikdy přerušena. V začátcích šlo o „nepříjemný zákrok“ bez anestezie, myorelaxace (uvolnění křečí), regulace síly a limitování terapií. Pacienti z procedury vycházeli s frakturami končetin i páteře, bolestmi, panikou, epilepsií či vážnou amnézií.

ECT 21. století se však změnila k nepoznání díky dvěma zlomovým objevům: modernizaci techniky a zavedení anestezie i myorelaxace.“ (toto napsal jeden lékař na svém blogu).

Asi 2/3 pacientů z celkového počtu tvoří ženy, touto „metodou“ se dokonce „léčí“ i prementruační syndrom, poruchy při menopauze a samozřejmě deprese. Velké procento pacientů tvoří senioři.

Pacienti se po prodělané ECT v podstatě už nevrátí k „normálnímu“ životu, protože mají poškozený mozek. Tato „léčba“ se provádí dodnes !

V této souvislosti si dovolím vložit jednu zkušenost z mé praxe. Před několika lety ke mě chodil jeden starší pán, byl to lékař, u kterého byla diagnostikována Alzheimerova choroba v počátečním stadiu. Byl stále velmi aktivní a dál vedl svou kliniku dermatologie. Společně se nám dařilo oddalovat průběh a následky nemoci, což trvalo asi 3 roky až do doby, dokud mu nebyly předepsány lázně. Odjel tedy na 5 týdnů do lázní. Když se vrátil, přivedla ho jeho žena, aby mi ukázala výsledek jeho pobytu v lázních a jeho „léčby“. Usmíval se na mě pán s dementním nevinným výrazem, který mě nepoznal, který ztratil svou identitu i soběstačnost a stal se „malým dítětem“, kterého od té doby ošetřovala jeho žena, než ho později byla nucena, kvůli zhoršujícímu se stavu, umístit do ústavu. V lázních mu totiž aplikovali „elektrošoky“.

Připomínám, že toto se stalo asi před 12 lety, což je stále 21. století.

Současnost – chemická lobotomie

Z dnešního pohledu se zdá, že používání čelní lobotomie je horor a temný středověk ( a i zde si dovolím poznámku – Mengele je sice nejznámější díky svým experimentům a pokusům na lidech, ovšem pokud se ponoříte do historie, ale i současnosti psychiatrie, pak „kolega“ Mengele představuje jen slabý „heřmánkový čaj“).

Dnes tito lékaři pouze změnili taktiku a místo sekáčku na led či jiného „chirurgického nástroje“ používají prášky, tedy abych byla přesnější, těžké drogy. Je známo, že lékaři o psychice člověka neví nic. Pojem „lidská mysl či psychika“ člověka je pro ně „něčím“, čím se většinou ani nehodlají zabývat. Zní to příliš „šarlatánsky“, nevědecky.

Vzpomínám si na jeden zážitek ze zdravotní školy. Z vlastního zájmu jsem před lety studovala dálkově obor „Diplomovaná všeobecná sestra“, jako 3 leté nadstavbové studium při střední zdravotní škole. Po ukončení jedné přednášky přednášející lékař prohlásil: „To je vše…. a ty kecy o psychice si tam už doplňte sami.“ Další „zkušenosti“ přímo v praxi, tedy v nemocnici na nejrůznějších odděleních, mě potom ovlivnily natolik, že jsem studium už dokončit nechtěla. Nicméně odborné znalosti a vědomosti, zejména ty, které jsem získávala sama z vlastního zájmu, jsou mi dodnes velkým přínosem. Ne ve smyslu, že bych zdravotnictví využívala, ale přesně naopak.

Za „otce“ moderní psychofarmakologie je považován Heinz Edgar Lehmann (1911-1999), který se proslavil „lékem“ chlorpromazin, kterým se zejména v 50.letech léčila hojně schizofrenie. O novodobé psychiatrii prohlásil:

Psychiatrické léčení je v podstatě chemická lobotomie s efektem psychochirurgie, ale s menším nepořádkem.

A tak se v psychiatrii začala používat farmaka, účinná látka „chlorpromazin“.

Chlorpromazin je typické antipsychotikum, neuroleptikum, ve skupině „léčiv“ nazývaných fenothiaziny (FEEN-oh-THYE-a-zeens). Funguje tak, že mění činnost chemických látek v mozku. Chlorpromazin se používá k „léčbě“ psychotických poruch, jako je schizofrenie nebo maniodeprese, a závažných poruch chování u dětí ve věku 1 až 12 let. (zkrácený popis z odborné literatury)

Vedlejší účinky :

  • Zvýšená úmrtnost u geriatrických pacientů s psychózou související s demencí
  • Geriatričtí pacienti s psychózou související s demencí léčeni antipsychotiky mají zvýšené riziko úmrtí
  • Analýzy 17 placebem kontrolovaných studií u geriatrických pacientů, kteří převážně dostávali atypická antipsychotika, odhalily přibližně 1,6- až 1,7násobné zvýšení úmrtnosti ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo.
  • Většina úmrtí se zdála být důsledkem kardiovaskulárních příhod (např. srdeční selhání, náhlá smrt) nebo infekcí (většinou zápal plic). 
  • Pozorovací studie naznačují, že konvenční nebo první generace antipsychotik mohou u těchto pacientů také zvýšit úmrtnost.
  • Antipsychotika, včetně chlorpromazinu, nejsou schválena pro léčbu psychózy související s demencí. 

https://www.drugs.com/sfx/chlorpromazine-side-effects.html

Dnes Thorazine, Ormazine, Largactil – „účinná“ látka Chlorpromazin :

Chlorpromazin se také používá u dospělých k léčbě nevolnosti a zvracení, úzkosti před operací, chronických škytavek, akutní intermitentní porfýrie a symptomů tetanu.

U dětí ve věku od 1 do 12 let se chlorpromazin používá k léčbě závažných problémů s chováním (jako je bojové nebo výbušné chování) nebo hyperaktivity s nadměrnou motorickou aktivitou.

Vedlejší účinky „léku“:

Dlouhodobé používání chlorpromazinu může způsobit vážné poruchy pohybu, které nemusí být reverzibilní. Čím déle používáte chlorpromazin, tím je pravděpodobnější, že se u vás tato porucha rozvine, zejména pokud jste starší dospělý. (Je známo, že pacienti tyto drogy používají dlouhodobě).

  • nekontrolované pohyby svalů ve tváři (žvýkání, rána do rtů, zamračení, pohyby jazyka, blikání nebo pohyby očí);
  • ztuhlost v krku, těsnost v krku, potíže s dýcháním nebo polykáním;
  • lehký pocit, jako byste měli omdlít;
  • zmatek, rozrušení, pocit nervozity, potíže se spánkem;
  • slabost;
  • otok prsu nebo výtok;
  • záchvat
  • žloutenka (žloutnutí kůže nebo očí);
  • nízký počet bílých krvinek – horečka, zimnice, otoky v ústech, otoky kůže, bolest v krku, kašel, potíže s dýcháním, pocit závratě
  • těžká reakce nervového systému – všechny tuhé (rigidní) svaly, vysoká horečka, pocení, zmatek, rychlé nebo nerovnoměrné tepy srdce, třes, pocit, že byste mohli omdlet.

Přečtěte si pozorně první 4 body ! Můžete se po tomto preparátu uklidnit, jste-li zvýšeně aktivní, tedy odborně – „motoričtí“ čili hyperaktivní ? Nebo budete zmatení, roztěkaní, nervózní a nepozorní ještě víc ?

Časté nežádoucí účinky mohou dál zahrnovat:

  • ospalost;
  • sucho v ústech nebo ucpaný nos;
  • rozmazané vidění;
  • zácpa; nebo
  • impotence, potíže s orgasmem.

„Toto není úplný seznam vedlejších účinků a mohou nastat další. Požádejte svého lékaře o radu ohledně vedlejších účinků. Můžete hlásit vedlejší účinky FDA na 1-800-FDA-1088.“ Říkají zde: https://cs.oldmedic.com/chlorpromazine-ormazine

Další možné vedlejší účinky „léku“:

  • závažné astma, emfyzém nebo jiný dýchací problém;
    • alergie na siřičitany;
    • potlačení kostní dřeně;
    • srdeční choroba;
    • onemocnění jater nebo ledvin;
    • rakovina prsu;
    • glaukom;
    • Parkinsonova choroba;
    • záchvaty;
    • blokáda ve vašich střevech;
    • mozkový nádor; nebo
    • feochromocytom (nádor nadledvin).

Před podáním chlorpromazinu se poraďte se svým lékařem o dítěti, které bylo nemocné s horečkou nebo příznaky chřipky. Připomínám, že tento „LÉK“ se předepisuje dětem ve věku 1 – 12 let a není to jediné psychofarmakum, určené i pro děti.

Tato látka se používá od roku 1954 jako „antipsychotický průlom“ v psychiatrii.

Pacienti jsou de facto zdrogováni a čím víc pacient protestuje, tím víc „lékař léčí“, protože protest znamená „příznaky duševní choroby“- v posledních letech zjeména u dětí.

Návykové drogy, kterým moderní medicína říká „léky“ v podstatě promění každého dosud ještě zdravého člověka v doživotního pacienta, takže pacienti se stávají závislí a časem žádají od lékaře další dávky, protože se bojí, že se jejich psychické problémy vrátí. Ve skutečnosti jsou navyklí na „účinnou látku“ stejně, jako je drogově závislý na svém heroinu a to stále musíme mít na mysli, že mezi těmito pacienty je velmi vysoké procento dětí.

Fascinující je ovšem fakt, že antidepresiva (moderní psychotropní látky) patří mezi jedny z nejrozšířenějších farmak, aniž by existovaly skutečně vědecké důkazy o jejich účinnosti. Otázkou je, o co tyto chemikálie skutečně usilují.

V roce 2015 v jednom britském lékařském časopise Dr. David Healy zveřejnil názor, že :

Předpoklad, že deprese je spojena s nižšími hladinami serotoninu v mozku je mýtus“ a je propagován pouze farmaceutickými společnostmi a jejich marketingovými zástupci, což se stalo v krátké době poté, co se začalo omezovat používání trankvilizérů (uklidňujících „léků“), z důvodu obav o jejich návykovost.„Dr. Healy velmi rozzlobil právníky farmaceutických firem: https://davidhealy.org/so-long-and-thanks-for-all-the-serotonin/

Jak uvádí Dr. Healy, výzkum už v 60.letech odmítl spojení mezi serotoninem a depresí a ukázal, že tyto látky „selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu“ jsou neúčinné. Nicméně „mýtus deprese jako chemická nerovnováha“ nadále přetrvává.

Další záhadnou skutečností je fakt, že psychotropní „léky“ jsou i nadále široce používány, a to i přes masivní důkazy o jejich vedlejších velmi škodlivých účincích. V roce 2012 průzkum Royal College of Psychiatrists ve Velké Británii ukázal, že 63% lidí, kteří přestali užívat antidepresiva, hlásilo abstinenční příznaky, nejčastěji poruchy spánku, obavy a úzkost. Hlavním problémem ovšem je, že tyto abstinenční příznaky jsou lékařem „vyhodnoceny“ jako recidiva a používají se jako ospravedlnění pro pokračování v „léčbě“, která pak může trvat i neomezeně. Nejhorší je, že výzkum ukázal, že většina případů deprese přirozeně zmizí během několika málo měsíců bez léčby.

Další studie z roku 2012, zveřejněná v British Medical Journal zjistila, průměrné trvání „depresivních epizod“ bez léčby je asi 3 měsíce, pokud se pacienti snaží řešit svou životní situaci a provedou ve svém životě změny.

Absurdně a tragicky jsou miliony lidí „léčeny“ ze stavů, které by nemusely nastat, kdyby nebyli „léčeni“.

Deprese je v mnoha případech legitimní reakcí na určité okolnosti. Stejně jako fyzická bolest, je přirozenou odpovědí na zranění těla a v tomto případě, i duše. Může být často odpovědí na určité životní události, situace nebo okolnosti, které člověk nemůže v daném období zvládnout. Může taky znamenat, že v našem životě něco chybí, nebo že určité aspekty našeho života nejsou naplněny nebo jsou zanedbávány. Často také může být deprese určitým varováním nebo upozorněním, abychom změnili životní prostředí, životní situaci, práci nebo abychom přehodnotili naše vztahy. Také může ukazovat na přetížení a nedostatek odpočinku. A stejně jako fyzická bolest, i deprese má jen omezenou dobu trvání.

Ve skutečnosti tyto silné drogy vytvoří ve vědomí filtry a člověk jen velmi těžko rozpoznává skutečnou realitu od té, kterou si pod vlivem drogy vytváří.

Pak si jen těžko může uvědomit, co mu jeho stav, který je „odborně“ nazván depresí, sděluje, a jen těžko si uvědomí, jaké změny má ve svém životě učinit, aby své pocity i pohled na život změnil.

Ve všech scénářích však toto „léčení“ napáchá víc škody, jak užitku a zdravotní i duševní následky takové „léčby“jsou často trvalé. Největších zrůdností se pak dopouštíme na malých dětech, které jsou proti takovému „léčení“ bezmocné, které – zejména v posledních desestiletích – obvykle „doporučí“ školní psycholog a „odborný“ lékař už dílo zkázy dokoná sám, se souhlasem rodičů. Po pravdě – pan Mengele by byl spokojen.

Samozřejmě – další téma by mělo následovat ADHD – nejrozšířenější diagnóza dětí, které jsou „pouze dětmi“, jsou živé, hravé, neposedné, zkrátka jsou příliš „živé“. Ale to je pro „naši všeobecnou budoucnost a obecné blaho společnosti“ nežádoucí. A opět je tady pro řešení takové situace – jako diagnózy – „odborný lékař“.

Nepozornost, netrpělivost, hyperaktivita, impulzivní chování a další – jsou SYMPTOMY nemoci !!!

Zdravé, živé a hravé dítě je neurologická porucha !!!!! 

Jedním z nejoblíbenějších „léků“ na tuto NEMOC a nejvíce předepisovaný je RITALIN.

Dokonce nacházím toto označení „nemoci“ jako „dědičný neurovývojový syndrom„. Připomínám že nic takového ve skutečnosti neexistuje, nic není ničím podloženo – skutečně vědecky !!!

 

Příznaky ADHD (zkrácená definice):

ADHD se u dětí projevuje nejčastěji nedostatkem pozornosti, netrpělivostí, neustálým pohybem a impulzivností. Dítě nebaví dělat věci, které samo nepovažuje za zábavné, cítí nevybitou energii, má potřebu se stále hýbat. Může se jevit jako nepořádné, zapomínající a zbrklé. Často je ve škole napomínáno, že se např. pohupuje na židli, ruší ostatní. Důležité je však si uvědomit, že vnitřní neklid – a tím i porucha koncentrace – narůstá u dítěte právě při absenci pohybu. Pohyb je pro tyto děti uvolňujícím a vlastně i zklidňujícím momentem.

Opakuji z textu: 

“Dítě nebaví dělat věci, které samo nepovažuje za zábavné” = diagnóza 

“dítě cítí nevybitou energii” = diagnóza 

“dítě má potřebu se stále hýbat” = diagnóza 

“dítě je nepořádné” = diagnóza 

“dítě je zapomínající a zbrklé” = diagnóza 

“dítě se pohupuje na židli” = diagnóza 

“pohyb je pro dítě uvolňujícím a vlastně zklidňujícím momentem = diagnóza! 

Zdravé děti, plné pohybu a života = diagnóza psychická NEMOC !!!!!  

Dáme všem Chlorprimazin, Prozac, Ritalin a další „speciální preparáty“, které jim naruší mozkové funkce a samozřejmě – naočkujeme je, aby se zařadili do utlumené řady polomrtvých, tupě zírajících individualit, které ztratily samy sebe, přestaly si hrát, přestaly se radovat a smát, přestaly se „hýbat“, přestaly chtít žít. To je cílem této “terapie” – chemické lobotomie.

Jak zasáhne Ritalin dětský mozek ? 

Study author Constance Moore (2016), associate director of the translational center for comparative neuroimaging at the University of Massachusetts Medical School :

“Analyzing data from earlier studies that looked at how children’s brains were affected by doing certain tasks that are sometimes challenging for kids with ADHD, the researchers found that Ritalin (methylphenidate) was having a visible impact on three areas of the brain known to be associated with ADHD: the cortex, the cerebellum and the basal ganglia.” 

Překlad: 

“Při analýze dat z dřívějších studií, které zkoumaly, jak byly mozky dětí ovlivněny prováděním určitých úkolů, které jsou pro děti s ADHD někdy náročné, vědci zjistili, že Ritalin (methylfenidát) má viditelný dopad na tři oblasti mozku, o nichž je známo, že jsou spojeny s ADHD: kůra, mozeček a bazální ganglia”. 

A další moudrosti:

“Most of the studies included in the review were performed in the United States or the United Kingdom. The majority of participants were adolescent boys, and all studies compared their results to healthy children of the same approximate age. 

 Because none of the studies looked at the correlation between ADHD symptoms and whether the child was taking Ritalin, there is no way to link the changes in brain activation with clinical improvement, Moore said. „It’s possible that kids who are not responsive to Ritalin may have brain changes too,“ she said.” 

Překlad: 

“Většina studií zahrnutých v přehledu byla provedena ve Spojených státech nebo Velké Británii. Většina účastníků byli dospívající chlapci a všechny studie srovnávaly jejich výsledky se zdravými dětmi přibližně stejného věku. Protože žádná ze studií nezkoumala korelaci (vzájemný vztah) mezi příznaky ADHD a tím, zda dítě užívalo Ritalin, neexistuje způsob, jak spojit změny v aktivaci mozku s klinickým zlepšením, řekla Moore. „Je možné, že děti, které nereagují na Ritalin, mohou mít také mozkové změny,“ řekla. 

Ritalin podle FDA – jeden z největších úřadů, který rozhoduje o nás všech !

(pro zjednodušení budu vkládat text jen v češtině, originál 3 stránkového textu najdete pod tímto odstavcem) : 

Čtěte pozorně, toto není žádná konspirační teorie, to jsou FAKTA ! 

RITALIN (methylphenidate hydrochloride, USP) tablety : Jaké jsou nejdůležitější informace, které bych měl o RITALINU vědět?  

“Při používání methylfenidát -hydrochloridu a jiných “stimulačních léků” byly hlášeny následující.

  • Problémy související se srdcem
  • Náhlá smrt u pacientů, kteří mají srdeční problémy nebo srdeční vady
  • Mrtvice a srdeční záchvat u dospělých
  • Zvýšený krevní tlak a zrychlení srdeční frekvence
  • Mental (Psychiatric) problémy – u všech pacientů :
  • Nové nebo horší chování a problémy s myšlením
  • Zhoršení u bipolární poruchy
  • Nové nebo horší agresivní chování nebo nepřátelství
  • Nové psychotické příznaky (slyšení hlasů, víra ve věci, které nejsou pravdivé, podezřelé)
  • Manické příznaky
  • Problémy s cirkulací u prstů na rukou a nohou (periferní vasculopatie atd.)
  • Prsty na rukou a nohou mohou být necitlivé, mohou měnit barvu z bledé na modrou, na červenou
  • Informujte lékaře, pokud se objevují změny barvy kůže nebo nevysvětlitelné rány na prstech nohou a rukou

Co je RITALIN?  (stále FDA)

“RITALIN je lék na předpis stimulující centrální nervový systém. Používá se k léčbě pozornosti– Porucha deficitu hyperaktivity (ADHD). RITALIN může pomoci zvýšit pozornost a snížit impulzivitu a hyperaktivitu u pacientů s ADHD”.

“Pokud vy nebo vaše dítě užijete příliš mnoho přípravku RITALIN nebo se předávkujete, zavolejte okamžitě svého lékaře nebo toxikologické středisko nebo se obraťte na pohotovostní ošetřovatele”.

Mezi další závažné nežádoucí účinky patří: 

  • zpomalení růstu (výšky a hmotnosti) u dětí
  • záchvaty, zejména u pacientů s anamnézou záchvatů
  • změny zraku nebo rozmazané vidění
  • u methylfenidátu dochází někdy k bolestivé a prodloužené erekci (priapismus). Pokud se u vás nebo vašeho dítěte vyvine priapismus, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. Vzhledem k možnosti trvalého poškození by měl být priapismus okamžitě posouzen lékařem.

Mezi časté nežádoucí účinky patří:

  • bolest hlavy
  • snížená chuť k jídlu
  • bolest žaludku
  • nervozita
  • potíže se spánkem
  • nevolnost

This Medication Guide has been approved by the U.S. Food and Drug Administration.  T2013-126, December 2013 

Celý článek najdete zde: https://www.fda.gov/media/72922/download

 

Pokud je mi známo, tímto “lékem” jsou na celém světě, včetně České republiky, dopovány miliony dětí od nejútlejšího věku. Když jsem se s touto informací setkala před lety poprvé, nemohla jsem uvěřit, že to je pravda.

  • Věděli jste, jaké jsou vedlejší účinky této „těžké drogy“, než jste ji podali svému dítěti ?
  • Řekl vám někdy váš lékař, co svému dítěti podáváním této drogy způsobíte a že ho můžete poškodit, pokud tuto „léčbu“ přežije, na celý život ?
  • Hledali jste sami způsob, jak svému dítěti pomoci – bez psychologa, psychiatra nebo “lékařské péče” ? 
  • Bere vaše dítě Ritalin nebo jiný „stimulant“, který vám doporučil psycholog, psychiatr nebo lékař ?
  • Jak se cítíte ?

Ze své praxe si pamatuji příběh dnes již dospělé ženy, která trpěla chronickou úzkostí a panickým strachem. Když měla 19 let, lékaři jí řekli, že nikdy nebude mít děti (v těchto diagnózách jsou stejně tak nepřekonatelní, jako psychiatr a psycholog v určování ADHD). Byla schoulená do sebe, bála se kontaktu s lidmi, bála se sama chodit nakupovat i cestovat a měla spoustu zdravotních průblémů. Od svých 8 let byla “léčena lékem” Prozac a dalšími, zřejmě „podpůrnými“ medikamenty, protože byla velmi “živé” dítě, nepozorná ve škole, příliš zvídavá a “rušivá”, a tak paní učitelka “doporučila” návštěvu psychologa. Potom už to jde “samo”, pokud  rodiče nic nenamítají (údajně se uvažovalo i o tom, zda je či není autista). V 15 letech musela kvůli těžkému zhoršení zdravotního stavu podstoupit “odvykací kůru” na psychiatrické léčebně mezi drogově závislými, protože byla těžce intoxikovaná a již závislá na “lécích”. Tento a další “zážitky” na ní zanechaly celoživotní nesmazatelné stopy. V dospělosti již sama hledala pomoc – mimo “lékařskou vědu” – což je velmi pochopitelné.  Když jsme se setkaly později po několika letech, měla zdravou asi 2 letou holčičku a i díky svému manželovi, dělala pomalé krůčky “do normální života”.  

Poznámka :

Jednou ze „specialit“ této moderní psychiatrie byl a pravděpodobně i nadále je – PROZAC. O Prozacu bylo známo, že prohlubuje deprese a navozuje u mladistvých sebevražedné sklony, což dokazovalo velmi mnoho případů po celém světě. Nicméně nemusím ani pátrat, Prozac se používá dál. Vedlejších účinků je tolik, že by zabraly nejméně 2 stránky A4. 

Závěr si udělejte sami, možná právě vašemu dítěti podáváte Prozac: https://www.drugs.com/sfx/prozac-side-effects.html

„Antidepressants can increase the risk of suicidal thinking and behavior in children, adolescents, and young adults with major depressive disorder. Closely monitor patients of all ages for clinical worsening and emergence of suicidal thoughts and behaviors. When using fluoxetine hydrochloride and olanzapine in combination, also refer to the Boxed Warning section of the package insert for fluoxetine hydrochloride/olanzapine.“

překlad:

„Antidepresiva mohou zvýšit riziko sebevražedného myšlení a chování u dětí, dospívajících a mladých dospělých s velkou depresivní poruchou. Pečlivě sledujte pacienty všech věkových skupin, aby nedošlo ke klinickému zhoršení a vzniku sebevražedných myšlenek a chování. Pokud používáte fluoxetin -hydrochlorid a olanzapin v kombinaci, přečtěte si také část Varování v rámečku příbalové informace týkající se fluoxetin -hydrochloridu/olanzapinu.“

Ano, sledujte, ale někdy může být pozdě.

Toto téma je pro mě tak vyčerpávající, tak bolestné a tyto diagnózy tak moc zvrácené, že nejsem schopna článek dokončit přesto, že je toho mnohem víc. Lobotomie, jako začátek tohoto článku o psychiatrii, byla jen malá „procházka růžovým sadem“, proti tomuto tématu – děti a chemická válka proti nim.  

Prosím vás rodiče, pokud milujete svoje děti a vnoučata, hledejte informace, hledejte pravdu, hledejte fakta – dnes existuje mnoho knih, které se tímto tématem zabývají. Nevěřte doktorům, kteří pouze předepisují „léky“, aniž by se zajímali o hlubší příčinu nemoci či problému. Informací je taky plný internet.  Hledejte vedlejší účinky těchto drog, než jimi začnete krmit svoje děti. Protože jednoho dne by mohlo být pozdě a už nemusí být cesta zpátky.

Viki

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Toto téma je pro mě tak šílené a tyto diagnózy tak moc zvrácené, že nejsem schopna článek dokončit. Lobotomie, jako začátek tohoto článku o psychiatrii, byla „procházka růžový sadem“, proti tomuto tématu – děti a chemická válka proti nim. Prosím vás rodiče, pokud milujete svoje děti, hledejte informace, hledejte pravdu, hledejte fakta – je jich plný internet. Hledejte vedlejší účinky těchto drog, než jimi začnete krmit svoje děti. Protože jednoho dne by mohlo být pozdě a už nemusí být cesta zpátky.

Viki