Skip to content

Viktorie Skácel

Tři pilíře moderní medicíny

„The belief of diseases and cures stands as an effective barrier to a true education in healthful living“.

Herbert Shelton

„Víra v nemoci a léky je efektivní překážkou skutečné výchovy ke zdravému životu.“

Moderní medicína je založena na základním tvrzení, že narušené zdraví může být napraveno (opraveno) užitím prostředků medicíny, tedy„léků“, které „bojují“ s nemocí, a vakcínami, které jim předcházejí.

Mimoto moderní medicína tvrdí, že je „jediný systém zdravotní péče“, který je schopen „porážet“ nemoci a předcházet jejich vzniku, protože je to pouze moderní medicína, která je jako „jediná“ zcela postavená na vědecky doložených důkazech.

„Nothing could be further from the truth“ !

„Nic nemůže být vzdálenější od pravdy“ !

Je obecně známým tvrzením, že moderní medicína se „vynořila“ jako výsledek „vědeckého pokroku“ během 17. a 18. století, ačkoliv až ke konci 19. století zaznamenala větší „průlomy“.

Pravděpodobně největší důležitost se přikládá rozpoznání nejrůznějších druhů bakterií, na jejichž základě vznikla proslulá „Germ theory“ (Teorie choroboplodných zárodků) a druhou výraznou událostí té doby je „vynález“ vakcín a počátek jejich používání.

Na počátku 20. století pak moderní medicína začala „zvyšovat tempo“, především díky novým technologiím. Například vynález elektronového mikroskopu v roce 1930 umožnil vědcům uvidět menší struktury, než bylo do té doby možné, což vedlo k odhalení velmi malých částic, které se staly známé pod názvem „viry“.

Vývoj pokročilých technologií postupoval ve druhé polovině 20. století stále rychlejším tempem a pokračuje v podstatě do současnosti. Moderní medicína začala využívat tyto nové technologie a byly vyvinuty ještě další a mnohem sofistikovanější zdravotnické přístroje a zařízení, které začaly sloužit účelům diagnostiky, léčby a vědeckému laboratornímu výzkumu.

Navzdory tvrzení, že je zcela postavena na vědeckých základech, moderní medicína přijala dvě velmi zajímavá základní tvrzení, založená na víře a přesvědčení, že:

– každá nemoc je odlišná „entita“, která napadá lidské tělo

– a každá nemoc může být „poražena, zdolána, přemožena – defeat“ (jako v boji), použitím „vhodných“ prostředků medicíny.

Nicméně, ani po dvou stoletích vývoje a rozvoje této moderní medicíny, za pomoci velmi pokročilých technologií a vynaložení nepředstavitelných částek peněz na další, další a další výzkum, stále těmto vědcům a lékařům „úspěšné porážení“ nemocí jaksi uniká.

Přijetí „Germ theory“ postupně vedlo k dalšímu „přesvědčení“, které tvrdí, že :

  • nemocem způsobeným mikroorganismy se dá předcházet vakcinací.

Nicméně, tyto fundamentální teorie jsou od samého základu mylné a zcela zavádějící. Nevystihují ani povahu ani podstatu nemoci ve smyslu, jak nemoci léčit nebo jak jim předcházet.

Není divu, proč „boj s nemocí nebo zdolávání nemocí“ stále ve výsledku selhává.

Bohužel, i když se nacházíme v 21. století, všechny formy a druhy medicínské péče „stojí“ na těchto třech základních přesvědčeních, jako teoriích, které jsou podstatou nejen léčby nemocí ale i celého pokročilého „vědeckého výzkumu“ v medicíně.

Většina „vhodných prostředků léčby“, tzv. léky a vakcíny, jsou výslednými produkty farmaceutických firem a svou podstatou jsou pro lidské tělo toxické. Mnohé z těchto „léčiv“ jsou toxické záměrně, protože jejich účelem – například antibiotika a antivirotika – je „zabíjet“ viry nebo bakterie, nebo v případě rakoviny je jejich cílem „zabíjet“ rakovinné buňky.

Navzdory tomu, že je známo, že tato léčba je pro pacienta vysoce škodlivá, toxická a má rozsáhlé další škodlivé účinky, lékaři „věří“, že tato „léčba zabíjí“ příčinné agens, aby mohlo následně dojít k „obnově“ pacientova zdraví.

Představa, že jedy mohou ochránit nebo obnovit zdraví je v celém svém rozsahu nepodložená a zde si dovolím vlastní poznámku – je zvrácená. Pokud jen velmi málo použijeme vlastní „selský rozum“, pak musíme nutně dojít k závěru, že otravou je nemožné obnovit v těle zdraví.

Dr. Herbert Shelton vysvětluje :

„The inherently toxic nature of pharmaceuticals means that their effects are always harmful.

The only legitimate study of drugs in their relation to the body is that of toxicology.The local, general, synergistic, antagonistic, therapeutic and physiological „actions“ of drugs are myths, equally with their „empiric actions“.That they accumulate in the body, that they occasion „side actions“, that poison and injure, we do not deny. We only deny that they ever do anything else.“

Překlad:

Ze své podstaty toxický charakter léčiv znamená, že jejich účinky jsou vždy škodlivé. Jediná legitimní studie drog ( tedy léčiv )  ve vztahu k tělu je toxikologie.  Místní, obecné, synergické, antagonistické, terapeutické a fyziologické „akce“ léčiv jsou mýty, stejně jako jejich „empirické akce“.

Že se hromadí v těle, kde vyvolávají další „vedlejší reakce“, a tělo otráví a zraňují, to nepopíráme. Pouze popíráme, že by někdy dělaly něco jiného. “

Herbert M. Shelton ( samozřejmě „šarlatán“ – jako všichni, kdo se odvážili projevit nahlas odlišný názor…a opět si dovolím poznámku – není tady náhodou podobnost s ortodoxní církví a jejich metodami ?)

Herbert McGolfin Shelton was an American naturopath, alternative medicine advocate, author, pacifist, vegetarian, and a supporter of rawism and fasting. Shelton was nominated by the American Vegetarian Party to run as its candidate for President of the United States in 1956. He saw himself as the champion of original natural hygiene ideas from the 1830s. His ideas have been described as quackery by critics. (Wikipedia)

Překlad poslední věty: „Jeho myšlenky byly kritiky popsány jako šarlatánstsví“.

Představa, že chemická farmaka mají blahodárný a léčivý účinek na tělo je opravdu mylná, až zcestná. Nicméně ukazuje na totální nepochopení podstaty a fungování těla. Lidské tělo není mechanismus, který se dá „opravit“. Není to ani inertní, i když živý, stroj.

Lidské tělo je komplexní, sebe-regulující organismus, a je to pouze lidské tělo, které má schopnost zdolat nebo přemoci nemoc a je to pouze lidské tělo, které může znovu obnovit a udržet zdraví – což je pro něj svou podstatou přirozený stav. Ale bez našeho osobního zájmu to nejde.

 

Podstata a povaha nemoci

Oficiální definice nemoci podle Medical establishment je:

„a disorder with the specific cause and recognizable signs and symptoms“

Překlad:

„porucha se specifickou příčinou a rozpoznatelnými příznaky a symptomy “

Dovolím si podotknout, že mi to připomíná automechanika, který v autodílně prohlíží „porouchané“ auto ….

Tedy z tohoto „jasného“ pohledu na nemoc je zřejmé, že „moderní medicína“ disponuje velmi chabým porozuměním podstaty a povahy nemoci člověka, jako lidské bytosti.

Kromě tří základních „pilířů“ – jako přesvědčení – moderní medicína také přijala dvě filosofické doktríny:

  • Tělo je mechanismus – tedy předpokládá se, že lidské tělo je „trochu víc, než komplexní, i když „živý“ mechanismus, něco jako stroj, jehož fungování lze „opravit“
  • Determinismus – že události jsou převážně řízeny předem určujícími faktory.

V souvislosti s nemocí to znamená, že organismus, který je považován v podstatě za inertní, „může být kdykoliv napaden nemocí (entitou), v důsledku předem určujících faktorů, zejména genů“. Pak moderní medicína disponuje metodami a praktikami, jako prostředky, se kterými může proti takové nemoci (tedy proti viru, bakterii – entitě) úspěšně „bojovat“.

Toto je tématem článku z roku 1977 „Modern Medicine Shortcomings: Can We Really Conquer Disease ?“ (Můžeme opravdu přemoci nemoc ?)

„Modern medicine holds to an essentially deterministic and mechanistic view of disease, in which the individual has no control over his disease and consequently must submit himself to the intervention of an external agent.“

Překlad:

Moderní medicína svou podstatou zastává deterministický a mechanistický pohled na nemoc, kdy jedinec nemá nad svou nemocí žádnou kontrolu, a v důsledku toho se musí podrobit zásahu vnějšího činitele.“

Je naprosto jasné, že moderní medicína je od samotného počátku na scestí.

Je zde příliš mnoho „gaps in the knowledge“ (mezer ve znalostech), a obecně se věří, že budou „vyplněny“, jakmile bude dosaženo potřebných výsledků vědeckých výzkumů (viz nepřetržitý výzkum rakoviny přesto, že skutečná léčba již dávno existuje). Ale tímto je laická veřejnost „uklidňována“ již po celá desetiletí, nebo dokonce už po celé století? Přesto, že se lékařskému impériu evidentně nedaří nemoci „přemoci a zdolat“, a ty se naopak šíří světem, jako lavina (rakovina, chronické nemoci srdce, chronické nemoci plic, nárůst autoimunitních onemocnění, neurologických onemocnění, chronické deprese, nárůst autismu v dětské populaci a mnoho a mnoho dalších), přesto jim většina populace stále důvěřuje a neptá se, kde se stala chyba.

Je nad slunce jasné, že „tyto mezery ve znalostech“ nemohou být uzavřeny, pokud se nezmění fundamentální přístup této moderní medicíny k člověku a vnímání prostředí, ve kterém se člověk – lidské tělo – vyvíjí a ve kterém žije.

Lékařská věda tvrdí, že nemoci jsou identifikovatelné podle jejich symptomů, ale existuje celá řada nemocí, zejména těch, které jsou označovány za infekční, které sice mají stejné symptomy – horečka, kašel, únava a průjem – společné pro mnohé z nich, a přesto nejsou stejné.

Léčba těchto stavů zahrnuje medikamenty, které mají zmírnit pacientovy symptomy ve smyslu, že vymizení symptomů znamená, že nemoc byla „poražena“. Pokud léčiva na symptomy nezabírají, pacient je obvykle odeslán na další diagnostická vyšetření a testy, které by měly vést – teoreticky – k více efektivní léčbě. Samotná skutečnost, že pacient je odesílán na další podrobnější vyšetření, za účelem „správné identifikace nemoci“ je ale v rozporu s tvrzením, že nemoci mají rozpoznatelné příznaky a symptomy, protože mnohé z nich je zkrátka „nemají“.

Studium nemocí totiž probíhá „ve vědeckém prostředí patologie“ (pacient nevyhrál „boj“-zemřel) s hlavním cílem porozumět jejich podstatě a příčinám.

“ Pathology is the study of disease processes with the aim of understanding their nature and causes

Překlad:

„Patologie je studium chorobných procesů s cílem porozumět jejich povaze a příčinám.“

Podle Wikipedie (připomínám, že obor patologie je zkoumání mrtvých těl a tkání):

„Patologie je lékařská věda zabývající se studiem a diagnostikou nemocí živých systémů. Lékař se specializací patologie se nazývá patolog. Za patologický stav se považuje stav způsobený nemocí. Hlavním předmětem patologie je výzkum čtyř složek nemoci: příčiny (etiologie), mechanismus vývoje nemoci (patogeneze), strukturální změny buněk (morfologie) a důsledky těchto změn ve formě klinických projevů.“

Ale to je samozřejmě velmi zavádějící, protože proces nemoci zahrnuje „akci“, tedy živé tělo, ale patologie, jako vědecký obor, je studium efektu, následku něčeho, nikoliv akce.

Definice patologie pokračuje dál :

„This is achieved by observing samples of blood, urine, faeces and diseased tissue obtained from the living patient or at autopsy by the use of X-rays and many other techniques“

Překlad:

„Toho je dosaženo pozorováním vzorků krve, moči, výkalů a nemocné tkáně získané od živého pacienta nebo při pitvě, pomocí rentgenového záření a mnoha dalších technik.“

Studium vzorků v tomto případě zahrnuje různé přípravné postupy, které umožňují a usnadňují jejich pozorování, obvykle pod mikroskopem. Povahu těchto postupů popisuje Dr. Harold Hillman v jeho článku z roku 2011 pod názvem „Cell Biology at the Beginning of the 21st Centrury is in Dire Straits“ (Buněčná biologie na počátku 21 století je v katastrofální tísni) :

„When a tissue is prepared for histology, histochemistry,electron microscopy, or immunochemistry, an animal is killed, the tissue is excised, it is fixed or frozen, it is embedded, it is sectioned, it is rehydrated, it is stained, it is mounted, it is radiated by light, or bombarded by electron beams.“

Překlad:

„Když je tkáň připravena na histologii, histochemii, elektronovou mikroskopii nebo imunochemii, zvíře je usmrceno, tkáň je vyříznuta, fixována nebo zmrazena, vložena, rozříznuta, rehydratována, obarvena, vzorek je připevněn, je ozářen světlem nebo bombardován elektronovými paprsky. „

I když tento článek ukazuje na studium zvířecí tkáně, ty stejné, nebo velmi podobné procedury zahrnuje studium tkání získaných z nemocných pacientů. Je jasné, že chemikálie a fixativa, při takovém pozorování musí nutně přímo ovlivnit pozorovanou tkáň, která při tomto procesu už není živou tkání, ale tkání mrtvou. Navíc, prostředí laboratoře je vysoce sterilní a ani zdaleka se nepodobá přirozenému prostředí lidského těla, ze kterého byl vzorek tkáně odebrán.

Bohužel, vědci si často ani neuvědomují, do jaké míry jejich přípravné postupy ovlivňují vzorky, které studují.

Změny vzorků tkání produkované jak prostředím, ve kterém jsou studovány, tak postupy, jimž jsou podrobeny, jsou tak hluboké povahy, že vyvolávají závažné otázky ohledně schopnosti těchto studií zjistit jakékoli užitečné informace o povaze nebo příčinách lidských nemocí.

Pokud by byl mechanistický pohled na podstatu člověka a jeho nemoci správný, pak by musel být výsledný projev každé nemoci stejný a předvídatelný a všichni pacienti diagnostikovaní se stejnou nemocí by museli projevovat stejné symptomy. Podobně jako, všichni pacienti se stejným onemocněním by museli reagovat stejně na podaná léčiva, léčbu nebo vakcinaci.

Ale všichni víme, že realita je jiná. V reálném světě existuje nekonečná variabilita, a to nejen v povaze a závažnosti symptomů, které vykazují lidé s diagnostikovanou stejnou nemocí, ale také v reakcích lidí na stejné léky.

Ačkoliv většina závěrů studií o lidských nemocech byla získána z neživých vzorků tkání v laboratořích, některé studie byly provedeny s živými vzorky a jejich výsledky přinesly velmi zajímavé informace.

Nejvýznamnějším poznatkem, který byl získán studiem živých buněk a zejména bakterií, je míra, do jaké mohou být tyto živé vzorky ovlivněny svým prostředím. Je známo, že bakterie mají schopnost měnit svoji formu v odpovědi na změny v jejich prostředí. Tento fenomén se nazývá pleomorphismus.

Živé buňky také reagují na podmínky v prostředí, do kterého jsou umístěny, jak vysvětluje Dr. Bruce Lipton ve svém experimentu s živými buňkami v knize „Biology of Belief“ (Biologie víry) :

„When I provided a healthy environment for my cells they thrived. When the environment was less than optimal, the cells faltered. When I adjusted the environment, these „sick“ cells revitalized.“

Překlad:

„Když jsem svým buňkám poskytl zdravé prostředí, dařilo se jim. Když bylo prostředí méně než optimální, buňky pokulhávaly. Když jsem prostředí upravil, tyto„ nemocné “buňky revitalizovaly.“

A jsme zpět u Dr. Antoine Béchampa !

Tento vliv prostředí na lidské zdraví zmiňuje již profesor Dr. Antoine Béchamp (1816-1908), jehož výzkumné práce si bohužel „přivlastnil“ Luis Pasteur, ale Bechampovy původní myšlenky buď naprosto nepochopil, nebo je záměrně překroutil a konečným výsledkem je jeho nechvalně proslulá „Teorie choroboplodných zárodků“ ( Germ Theory ), která je bohužel stěžejním pilířem „moderní medicíny“ i ve 21. století, ale je také dobře fungujícím nástrojem ke snižování populace na planetě Zemi.

Nicméně „tématika zdravého životního prostředí“ se v posledních letech objevuje stále častěji v nejrůznějších článcích pod názvy „Healthy Environment“, ale v drtivé většině odkazuje na „vnější“ prostředí, tedy prostředí kolem nás, ve kterém žijeme, nebo které nás přímo ovlivňuje zvenčí.

Ale zdraví každého živého organismu je přímo závislé na vnitřním prostředí, tedy prostředí uvnitř našeho těla.

Je zcela logické, že škodlivé látky a vlivy nejen, že přispívají k nemoci, ale ve skutečnosti jsou její hlavní příčinou.

 Definice nemoci podle „Medical Establishment“ je:

„Any bodily abnormality or failure to function properly“

Překlad:

„Jakákoli tělesná abnormalita nebo selhání správné funkce“

Ačkoliv se zdá tato definice zdánlivě jednoduchá, je založená na předpokladu, že každá tělesná „abnormalita“ nebo „ne-správná“ funkce je známkou nějaké konkrétní nemoci (entity), která „napadá tělo“ a projevuje se konkrétními symptomy, podle kterých je dobře identifikovatelná. Ale ačkoliv toto tvrzení je deklarováno jako „pravda“, reprezentuje celou řadu domněnek a předpokladů, jako je mimo jiné představa, že existuje mnoho stovek, ne-li tisíc, nejrůznějších nemocí, kdy každá z nich „postihne tělo nějakým jiným způsobem“ ale je rozpoznatelná skrze typické znaky a symptomy.

Je nezpochybnitelný fakt, že lidé mohou pociťovat nebo prožívat nejrůznější kombinace nejrůznějších symptomů, ale existence „komplexů symptomů“ spolu se skutečností, že ke každému z nich lze přiřadit specifickou „nálepku“ určité nemoci, nepředstavuje nezpochybnitelný důkaz, existence entit, jako nemoci.

Jak už bylo zmíněno dříve, v celé přírodě existuje obrovská variabilita, jejíž jsme součástí. Proto mohou lidé se stejnou (stejně diagnostikovanou nemocí) prožívat nemoc různě, stejně jako mohou pociťovat i odlišné symptomy. A právě toto představuje vážnou výzvu tvrzením, že „každá nemoc produkuje i když odlišné, ale snadno rozpoznatelné a identifikovatelné“ symptomy.

„Medical establishment“ tvrdí, že nemoc existuje ve dvou formách – jako infekční (communicable) a neinfekční (non-communicable).

Myšlenka (tedy domněnka), že určitá nemoc je infekční, je založená na teorii, že patogenní organismy napadají tělo a následně způsobí nemoc. Tato teorie také tvrdí, že „germs“ – choroboplodné zárodky – jsou přenosné mezi lidmi.

Zastánci moderní medicíny tvrdí obecně všichni, že tato teorie byla stanovena „nade vší pochybnost“, ovšem nikdy nepředložila vědecký důkaz, že je tomu tak. Jak už bylo řečeno, vysvětlení pojmu infekční nemoci zahrnuje mnoho anomálií a jedna z nich je, že „infekce není vždy doprovázena příznaky“, nebo že „po infekci ne vždy následuje nemoc“.

Další anomálií je, že „infikovaní lidé nemusí vždy přenášet své „germs“, tedy viry nebo choroboplodné zárodky“ na druhé. Tyto „anomálie“ ovšem stále zůstávají lékařskou vědou nevysvětleny, jinými slovy, jsou to opět pouze teorie, které dosud nebyly žádnou věrohodnou studií potvrzeny.

Veškeré závěry totiž pocházejí pouze z experimentů v laboratořích, jak již bylo řečeno výše v textu.

A je toho mnohem víc, co zůstává v medicíně nevysvětleno.

Například, Medical establishment neposkytuje žádné vysvětlení mechanismu, jakým jsou mikroorganismy schopny způsobit nemoc, nebo mechanismu, jak jsou tyto mikroorganismy schopny vyvolat celou řadu symptomů, které se od sebe mnohdy velmi liší, některé jsou méně závažné, jiné více a některé dokonce mohou způsobit smrt.

Neschopnost medicíny tyto mechanismy vysvětlit tedy vede k dalšímu zpochybnění fenoménu – tedy tvrzení, že mikroorganismy způsobují nemoci, jinými slovy, že jsou jejich příčinou.

Nejrůznější studie „odvážných vědců“ a vědecké diskuze již několik desítek let poskytují jasné a velmi přesvědčivé důkazy, které vyvracejí Teorii choroboplodných zárodků a odmítají existenci jevu označovaného jako infekční onemocnění.

Také vysvětlení pojmu „nepřenosných nemocí“ („non communicable diseases“ NCDs) obsahuje velmi mnoho neznámých a špatně pochopených aspektů, ale také obsahuje celou řadu předpokladů a domněnek.

Jedním z takových předpokladů jsou „genetické faktory“, které údajně hrají hlavní roli v nárůstu rizik, podle nichž se nemoc u člověka rozvine, nebo on dokonce zemře, protože k tomu má „genetické dispozice“. Jinými slovy, lékařská věda tvrdí, že lidé s určitými geny mají „genetické dispozice“, aby se u nich rozvinula specifická nemoc, jako je například rakovina.

„Nothing could be farther from the truth !“

„Nic nemůže být vzdálenější od pravdy !“

Myšlenka, že geny jsou určujícím faktorem nemocí je nepodložená a NIKDY nebylo vědecky prokázáno, že tomu tak je (Human Genom Project).

Myšlenka, že genetické faktory určují stav zdraví člověka byla vyvrácena rozsáhlým výzkumem na poli Epigenetiky, jejíž principy podrobně vysvětluje Dr. Bruce Lipton v knize „Biologie víry“ (Biology of Belief).

Ve svých knihách a publikacích velmi podrobně vysvětluje, že geny nekontrolují biologii člověka a tedy člověk nemůže mít „genetické dispozice“ k žádnému „stavu“ ani nemoci.

„“In the last decade, epigenetic research has established that DNA blueprints passed down through genes, are not set in concrete in birth. Genes are not destiny.“

Překlad:

„V posledním desetiletí epigenetický výzkum zjistil, že předloha (blueprint), jako plán DNA předávaná člověku skrze geny, není při narození nijak konkrétní. Geny nejsou naším osudem.“

Navzdory důležitosti zjištění a faktů, které předložily nové výzkumy Epigenetiky v posledních desetiletích, se WHO ani nepokusila změnit pohled ortodoxní medicíny na „nepřenosné“ nemoci (non communicable diseases)  a neprovedla ani jedinou změnu v jejich definicích. Verze z roku 2018 – pokračuje i nadále v tvrzení, že nemoci jsou výsledkem kombinace faktorů, které zahrnují „genetické faktory“.

Definice WHO ze srpna 2021 říká, že:

„Noncommunicable diseases (NCDs), also known as chronic diseases, tend to be of long duration and are the result of a combination of genetic, physiological, environmental and behavioural factors.“

Překlad:

„Nepřenosná onemocnění (NCDs), známá také jako chronická onemocnění, mají obvykle dlouhodobé trvání a jsou výsledkem kombinace genetických, fyziologických, environmentálních a behaviorálních faktorů.“

Ačkoliv definice zpravidla zmiňují jednu chronickou, tedy nepřenosnou nemoc, většinou jsou lidé „zasaženi“ více, než jedním, z těchto chronických stavů. Tento společný výskyt dvou nebo více chronických nemocí je fenomén známý jako „multimorbidita“ a výskyt takových onemocnění v posledních desetiletích narůstá, jak je uvedeno v článku nazvaném „Multimorbidity: What do We Know? What Should We Do?“ (Multimorbidita: Co my jen víme? Co bychom měli dělat?“), který uvádí :

„The number of people affected by multiple chronic diseases (multimorbidity) is increasing dramatically around the world.“

Překlad:

„Počet lidí postižených více chronickými nemocemi (multimorbiditou) se po celém světě dramaticky zvyšuje.“

Rostoucí prevalence multimorbidity byla také uznána v prohlášení WHO z roku 2016 ( nicméně hledám na stránkách WHO další informace při psaní tohoto textu, v srpnu 2021, ale je dostupný pouze článek z roku 2016 „Multimorbidity“) ve kterém se prohlašuje:

„People living with the long term condition often have multiple rather than a single condition. Such multimorbidity is common and has been rising in prevalence over recent years.“

Překlad:

„Lidé žijící s dlouhodobým onemocněním trpí často víc, než jednou nemocí. Taková multimorbidita je běžná a v posledních letech stále častěji roste.“

Toto tvrzení je velmi významné, protože je v rozporu s nejnovější „Global Burden of Disease Study“ ( Studie – Globální břemeno nemocí) – GBD, které ve své zprávě z roku 2017 tvrdí, že lidé po celém světě zlepšují své zdraví.

Nicméně – zmínka o GBD studii mě zaujala, a tak hledám dál ( srpen 2021) a našla jsem, tak vkládám – jen pro představu, „o čem to celé asi je“ – takových článků je plná studie :

„Cause-specific death rates and cause fractions were calculated using the Cause of Death Ensemble model and spatiotemporal Gaussian process regression. Cause-specific deaths were adjusted to match the total all-cause deaths calculated as part of the GBD population, fertility, and mortality estimates. Deaths were multiplied by standard life expectancy at each age to calculate YLLs. A Bayesian meta-regression modelling tool, DisMod-MR 2.1, was used to ensure consistency between incidence, prevalence, remission, excess mortality, and cause-specific mortality for most causes. Prevalence estimates were multiplied by disability weights for mutually exclusive sequelae of diseases and injuries to calculate YLDs. We considered results in the context of the Socio-demographic Index (SDI), a composite indicator of income per capita, years of schooling, and fertility rate in females younger than 25 years. Uncertainty intervals (UIs) were generated for every metric using the 25th and 975th ordered 1000 draw values of the posterior distribution .“

https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(20)30925-9/fulltext

Překlad:

„Míra úmrtí způsobená příčinami a zlomky příčin byla vypočtena pomocí modelu Cause of Death Ensemble a časoprostorové regrese Gaussova procesu. Úmrtí způsobená konkrétními příčinami byla upravena tak, aby odpovídala celkovým úmrtím ze všech příčin vypočítaným jako součást odhadů GBD populace, plodnosti a úmrtnosti. Pro výpočet YLL byly úmrtí vynásobeny standardní délkou života v každém věku. Pro zajištění konzistence mezi incidencí, prevalencí, remisí, nadbytečnou úmrtností a úmrtností specifickou pro příčinu byl pro většinu příčin použit Bayesovský nástroj pro meta-regresní modelování, DisMod-MR 2.1. Odhady prevalence byly pro výpočet YLD vynásobeny váhami invalidity pro vzájemně se vylučující následky nemocí a poranění. Výsledky jsme zvažovali v kontextu Socio-demografického indexu (SDI), složeného ukazatele příjmu na obyvatele, let školní docházky a míry plodnosti u žen mladších 25 let. Intervaly nejistoty (UI) byly generovány pro každou metriku pomocí 25. a 975. seřazené hodnoty 1000 tahu pozdější distribuce.“

Zpráva WHO z roku 2016 ale mimo jiné tvrdí, že zvýšený výskyt multimorbidity souvisí se zvyšováním délky života a nejčastěji se objevuje u lidí nad 65 let věku, což nekoresponduje se studií GBD, která tvrdí, že:

„The absolute number of people with multimorbidity has been found to be higher in those younger than 65 years …“

Překlad:

Bylo zjištěno, že absolutní počet lidí s multimorbiditou je vyšší u osob mladších 65 let …“

I když může být výskyt multimorbidity častější v pokročilém věku, přesto multimorbidita (několik chronických onemocnění najednou) není nevyhnutelným následkem stárnutí.

Medical establishment i zde připouští existenci „knowledge gaps“ (mezer ve vědomostech) ve vztahu k individuálním chronickým onemocněním, tedy už ani nepřekvapí, že jejich „knowledge gaps“ mají i k multimorbiditě.

O těchto značných „mezerách ve znalostech“ svědčí článek pod názvem „Multimorbidity: a priority for global health research“, publikovaný Akademií Medicínských věd v roce 2018 :

„While it is generally accepted that multimorbidity is an increasing global health challenge, there remain massive gaps in our knowledge.“

Překlad:

„I když se obecně uznává, že multimorbidita je rostoucí globální výzvou v oblasti zdraví, v našich znalostech stále existují velké mezery. “

Částečným důvodem existence těchto „mezer ve znalostech“ je údajně nedostatečný výzkum, jak článek následovně sděluje:

„Research into multimorbidity in younger adults and those living in low-and middle income countries is particularly lacking.“

Překlad:

„Zvláště chybí výzkum multimorbidity u mladších dospělých a osob žijících v zemích s nízkými a středními příjmy.“

Zatímco „nedostatek výzkumu“ je údajnou překážkou pro pochopení narůstajícího problému, otázkou zůstává, zda „rozsáhlejší výzkum“ k takovému pochopení vůbec kdy povede. Tedy jinými slovy, zda bude někdy Medical establishment schopen odpovědět na otázku : „Proč se multimorbidita šíří světem a jak ji může zastavit.“

Pacient diagnostikován s jednou chronickou nemocí obdrží obvykle od svého lékaře předpis na „lék“, který – na základě symptomů – odpovídá jeho momentálnímu chronickému stavu.

Pacient diagnostikován s mnohočetným chronickým onemocněním obdrží od svého lékaře mnohem víc „léků“ na předpis, kdy každý z nich je považován za „vhodný léčebný prostředek“ pro každou z těchto nemocí.

Použití „multiple léčiv“ na „multiple nemocí“ se nazývá „polyfarmacie“.

Nicméně, všechna „léčiva“ jsou známá tím, že produkují v těle nežádoucí vedlejší účinky, protože jsou svou podstatou toxická. To znamená, že pacienti konzumující více takových „léčiv“ najednou, zažívají také mnoho vedlejších účinků najednou. V podstatě se jedná zcela logicky o otravu jedy.

Angličtina má velmi příznačný název pro „léky“ – drugs – tedy drogy.

Článek z roku 2015 pod názvem „Guidelines, polypharmacy and drug-drug interactions with multimorbidity“ (Pokyny, polyfarmacie a interakce mezi léčivy a multimorbiditou “) říká, že :

„One common consequence of polypharmacy is the high rate of adverse drug reactions…“

Překlad:

„Jedním z běžných důsledků polyfarmace je vysoká míra nežádoucích účinků léků …“

Mimoto je známo, že lidé diagnostikováni s multimorbiditou trpí mnoha kombinacemi rozdílných chronických stavů, umocněných mnoha kombinacemi vedlejších účinků „léčiv“.

Pacienti s multimorbiditou jsou léčeni „kombinacemi různých léků“, o nichž se lékař „domnívá“, nebo tvrdí, že mají schopnost zaměřit se na tělesné abnormality nebo poruchy související s každou nemocí, a mají je tedy „napravit“.

Toto tvrzení, které lékaři ve své praxi používají, není ničím podloženo.

Účinky, které mohou léky vyvolat, se mohou objevit v nejrůznějších částech těla, u každého člověka jinak, protože léčiva nemohou být a ani nejsou omezena určitým cílovým místem v těle. To je de facto nemožné.

Článek z roku 2015 pokračuje:

„Drugs have a network of effects that go well beyond a specific drug target, particularly in patients with multimorbidity.“

Překlad:

„Léky mají síť účinků, které výrazně přesahují jejich konkrétní cíl, zejména u pacientů s multimorbiditou.“

Hlavním problémem je, že farmaceutické přípravky nejsou téměř vůbec testovány na účinnost, bezpečnost nebo potenciální nežádoucí účinky ve více kombinacích, které mohou být pacientům předepisovány, zejména pacientům s mnohačetnými chronickými onemocněními.

Článek dál vysvětluje:

„Although all medicines are rigorously tested, clinical trials for particular medical conditions don´t usually include patients suffering from other conditions – which means there isn´t a bank of good evidence showing how different medicines work together in patients suffering from multimorbidity.“

Překlad:

„Přestože jsou všechny léky přísně testovány, klinické studie pro konkrétní zdravotní stavy obvykle nezahrnují pacienty trpící stavy jinými – což znamená, že neexistuje řada dobrých důkazů, které by prokázaly, jak různé léky pracují dohromady, zejména u pacientů trpících multimorbiditou.“

Další článek z roku 2018 pod názvem: „Artificial intelligence helps Stanford Computer scientists predict the side effects of million of drug combinations“ („Umělá inteligence pomáhá počítačovým vědcům ze Stanfordu předpovídat vedlejší účinky milionů kombinací léků“) :

„Millions of people take upward of five medications a day, but testing the side effects of such combinations is impractical.“

Překlad:

„Miliony lidí užívají více než pět léků denně, ale testování vedlejších účinků takových kombinací je nepraktické, jinými slovy neuskutečnitelné.“

Tato neproveditelnost rozsáhlých testů tedy znamená, že pacienti diagnostikovaní s multimorbiditou mají jen nepatrné, nebo žádné informace o celé škále potencionálních vedlejších účinků, které mohou následovat po konzumaci „léčiv“, které jim předepsal lékař a které by měly „léčit“ jejich chronický stav. Jinými slovy, pacient očekává návrat ke zdraví, skrze léčiva, která mu předepíše lékař.

„We all want to trust our doctor. We want to believe that we can trust him or her because life is so much easier that way. We want to believe that if we fall ill there will be someone honest, honourable, intelligent, wise, caring and compassionate to whom we can turn. If things are otherwise then we would prefer not to know. But things have changed in the last few years. Outside influences (from drug companies, politicians and lawmakers) mean that these days very few of us can trust our doctor; not, at least, in that all-trusting way people used to trust their doctors. Trusting your doctor can be hazardous to your health.“

                                                    Dr.Vernon Coleman

Překlad:

„ My všichni chceme důvěřovat svému lékaři. Chceme věřit tomu, že mu nebo jí můžeme důvěřovat, protože život je pak mnohem jednodušší. Chceme věřit, že pokud onemocníme, najde se někdo upřímný, čestný, inteligentní, moudrý, starostlivý a soucitný, na koho se můžeme obrátit. Pokud je ale něco jinak, raději to nechceme vědět. Ale věci se za posledních pár let změnily. Vnější vlivy (od farmaceutických společností, politiků a zákonodárců a dalších) znamenají, že v dnešní době velmi málo z nás může důvěřovat svému lékaři; tedy přinejmenším, ne tak, jak lidé dříve důvěřovali svým lékařům. Důvěra v lékaře dnes může být nebezpečná pro vaše zdraví.“

                                                                        Dr. Vernon Coleman

Formy poskytování zdravotní péče, které jsou mimo „hlavní proud“ medicíny jsou běžně označovány jako Complementary and Alternative Medicine (CAM) – komplementární a alternativní medicína – ale zastánci „moderní medicíny“ je ve velké většině odmítají jako neortodoxní a odkazují na ně často hanlivými výrazy, jako že to je pavěda, nevědecká medicína, pseudo-medicína nebo dokonce šarlatánství.

Systém komplementární a alternativní medicíny zahrnuje celou řadu rozdílných praxí, většinou ale s podobným přístupem. Zcela zásadní rozdíl je však v tom, že používají přírodní substance a preparáty a léčí spíš pacienta, než nemoc.

I když tento přístup můžeme jistě považovat za vhodnější, je postaven na stejné základní teorii, a to, že existuje mnoho výrazně odlišných nemocí, že určité nemoci jsou způsobeny mikroorganismy a že lidé „zasaženi“ nemocí se uzdravují pouze s pomocí určité formy léčby a léčivých substancí. Ale stále je to stejné – tyto teorie jsou mylné. Každý systém zdravotní péče, který přijímá toto dogma a je na něm založen, bude čelit stejným nebo podobným problémům, jako „moderní medicína“.

Nicméně, jsou zde však i jiné systémy mimo „hlavní proud“, které jsou postaveny na zcela odlišném přístupu k člověku, k jeho nemoci, příčině nemocí a léčbě.

Nejpozoruhodnější z nich je pravděpodobně Natural Hygiene ( „Přirozená hygiena“, ve smyslu – ne pouze hygiena, jak jsme na to slovo zvyklí, ale je to celý životní styl, filosofie, jako zdravý přístup k životu.)

https://collegeofnaturalhealth.us/natural-hygiene-school.php

Natural Hygiene is a Philosophy of Healthy, Natural Living.

What Our Natural Health & Nutrition Doctors Do Not Do!

 „Our doctors do not diagnose disease.

Our doctors do not treat a specific disease.

Our doctors do not employ invasive medical procedures.

Our doctors do not prescribe drugs.

Our doctors do not employ alternative health care procedures.“

Překlad: Co naši lékaři nedělají !

„Naši lékaři nedělají žádné diagnostiky nemocí.

Naši lékaři neléčí specifické nemoci.

Naši lékaři nepoužívají žádné invazivní metody léčení.

Naši lékaři nepředepisují léky.

Naši lékaři nepoužívají procedury alternativní zdravotní péče.“

Systém a filosofický směr Natural Hygiene vznikl v průběhu 19 století. Ačkoliv někteří ze zakládajících členů byli kvalifikovaní lékaři, mnozí z „pionýrů“ Natural Hygiene odmítli přístup moderní medicíny, zejména pokud jde o používání medikamentů (tzv. léků), které považují za toxické, a pokud jde o studium nemocí v mezích laboratoří. Dlouholetý praktikující americký naturopat Dr. Herbert Shelton (1895 – 1985) vysvětluje:

„Pioneers of Natural Hygiene were brilliant men who were not afraid to depart from the rats of orthodoxy and search for truth in despised places, but they were not men to cloistered laboratory.“

Překlad:

„Průkopníci Natural Hygiene byli brilantní muži, kteří se nebáli odchýlit se od ortodoxních krys a nebáli se hledat pravdu na opovrhovaných místech. Ale nebyli to muži pro uzavřené laboratoře.“

V jejich hledání pochopení skutečné podstaty nemoci studovali zákonitosti přírody a jejich vlivy na lidské zdraví. Studie, které tito muži prováděli v průběhu mnoha let, je a mnohé z nich, kteří je následovali, vedly k pochopení, že nemoc není nějaká „entita“, která útočí na tělo a se kterou je potřeba bojovat a ničit ji pomocí toxických léčiv.

Jejich odchod z ortodoxní medicíny, ačkoliv si vysloužili posměch a ponižování, jim umožnil vyvinout úplně nový přístup a zcela odlišné chápání podstaty lidského těla, které vnímali jako žijící organismus, který funguje holisticky (kde vše je propojeno, jako jeden celek) v souladu se zákony přírody. Mimo jiné zjistili, že cokoliv narušuje funkce lidského těla, má následně vliv i na jeho zdraví.

Dr. Herbert Shelton vysvětluje:

„The human organism is an indivisible whole and anything that tends to interfere with the unity of its structure or the unity of its function becomes a factor in the causation of disease.“

Překlad:

„Lidský organismus je nedělitelný celek a cokoli, co má tendenci zasahovat do jednoty jeho struktury nebo jednoty jeho funkce, se stává faktorem způsobujícím nemoc.“

Nemoc, jak ji prezentuje Natural Hygiene, lze tedy popsat následovně:

„Disease represents disruption to the body’s ability to function properly, and symptoms are the manifestation of the body´s responses to the presence of harmful substances and influences that include actions to expel toxins, repair damage and restore the body to its natural state of health.“

Překlad:

„Nemoc představuje narušení schopnosti těla správně fungovat a symptomy jsou projevem reakcí těla na přítomnost škodlivých látek a vlivů, které zahrnují akce těla, nutné k vypuzení toxinů, opravě poškození a obnovení organismu do jeho přirozeného stavu zdraví.“

V tomto ohledu je dobré si vysvětlit „akce těla, nutné k vypuzení toxinů a škodlivin“. Jsou to zejména zvracení a průjem.

Podle moderní medicíny tyto symptomy „ukazují“ na onemocnění, které se velmi často – ale mylně – přiřazuje mikroorganismům, především virům a bakteriím, ale nenabízí žádné vysvětlení mechanismu, kterým jsou tyto patogeny schopny způsobit tyto symptomy, jejichž závažnost se může značně lišit.

Takové příznaky ( zvracení a průjem) jsou nicméně dobře vysvětlitelné v kontextu s novým pojetím nemoci, z něhož je jasně srozumitelné, že jsou odpovědí trávicího traktu na přítomnost škodlivé substance nebo toxinu a tělo se snaží tyto látky vyloučit ven. Dr. Shelton dál vysvětluje:

„A poison is taken into the stomach, the organism senses the presence of a non usable and harmful substance and prepares to act accordingly. It is sent out by vomiting, or it is sent along the digestive tract into the colon and is expelled by means of a violent diarrhea.“

Překlad:

„Jed – toxická látka – se dostane do žaludku, organismus cítí přítomnost nepoužitelné a škodlivé látky a připravuje se podle toho jednat. Škodlivina je vypuzena ven z těla zvracením nebo je odeslána trávicím traktem do tlustého střeva a je vyloučena násilným průjmem. „

Trávicí systém ale není jediná část těla, která může být ovlivněna toxiny nebo zkrátka škodlivými látkami, které tělo potřebuje vyloučit. Toxiny vstupují do těla také dýcháním, absorpcí přes kůži nebo injekcí. Například vdechujeme látky znečišťující ovzduší, což má velmi negativní vliv na náš dýchací systém. Tělo se snaží vyloučit vdechované toxiny a my začneme kýchat a kašlat.

Existuje celá škála škodlivých substancí a vlivů v nejrůznějších kombinacích, kterým jsme každodenně vystaveni. Ale tyto toxiny nejsou vždy nebo okamžitě vypuzeny z těla, tak jednoduchým způsobem, jako když vstupují přímo do trávicího traktu nebo do plic. Některé toxické látky, jako například dioxiny se hromadí v těle a pak je mnohem těžší, zbavit se jich. Ale to neznamená, že tělo není schopno se těchto látek zbavit. Naopak. Tělo disponuje mechanismem sebe-ochrany, jak dál Dr. Shelton vysvětluje:

„When poisonous matter has accumulated in the system to the point where it becomes a menace to life, the body makes a violent effort to cast it out and we have pain, inflammation, fevers and the whole train of accute diseases.“

Překlad:

„Když se jedovaté látky nahromadí v těle natolik, že začnou ohrožovat život, tělo se je snaží násilně vypudit a my pociťujeme bolest, zánět, horečky a může následovat celá řada akutních nemocí. “

To slovo „akutní nemoci“ by zde však nemělo být vykládáno jako potvrzení nějaké konkrétního „typu nemoci“, je to pouze akutní stav těla, který signalizuje, že tělo vynakládá velké úsilí, aby se zbavilo nahromaděných toxinů ve tkáních. Tento přechodný, byť naléhavý stav – akutní, může být provázen nejrůznějšími symptomy, jako je horečka, smrkání, dráždivý kašel, zvracení nebo průjem. Všechny tyto momentální stavy těla jasně ukazují na přítomnost škodlivin a zraňujících substancí v těle a úsilí těla vyloučit je ven.

Lékaři Natural Hygiene tyto „akutní stavy“ označují pojmem „vital action“ (životně důležité akce těla), které postupně odezní a pak ustanou. Ale to, že tyto průvodní symptomy ustanou neznamená, že všechny toxiny byly eliminovány a vypuzeny z těla ven. Tělo se bude dál snažit dosáhnout přirozeného stavu zdraví a bude se jej snažit i udržet. Tyto „vitální akce“ těla, jako je vyloučit toxiny, napravit škody a obnovit zdraví je proces, který v těle probíhá po celý život.

Z tohoto úhlu pohledu by mělo být jasné, že čím vyšší je hladina nahromaděných toxických látek v těle, tím větší úsilí musí tělo vynaložit, aby je vypudilo ven.

Bohužel, tyto „životně důležité akce těla“ si moderní medicína vykládá jako „symptomy“, které ukazují na „určitou nemoc“ a musí být „léčeny“ ať už metodami léčení nebo medikamenty.

Nicméně tato farmaka obsahují celou řadu škodlivých a toxických látek, které tělo po jejich požití rozpozná a dříve nebo později vynaloží úsilí, aby je vypudilo ven, tedy zahájí proces vitálních, životně důležitých akcí, kterých se budou účastnit ty orgány a tkáně, které byly nejvíc škodlivými látkami zasaženy. Tak tělo začne projevovat „symptomy“, které ovšem lékař moderní medicíny opět označí jako „příznaky akutní nemoci“, která musí být „léčena“ a pacientovi předepíše další „léky“.

A tak začíná cyklus : symptomy – nemoc – léčení (toxiny) , symptomy – nemoc – léčení (další toxiny) a tak to pokračuje, až se cyklus uzavře a ze série akutních onemocnění, kdy se tělo vyčerpá natolik, že „akutní stavy, jako snaha těla vyloučit jedy z těla ven a sjednat nápravu“ ustanou a tělo přechází do mnohem závažnějších stavů, které pak lékař označí za „chronickou nemoc“.

Dr. Herbert Shelton dál vysvětluje:

„A child frequently develops colds. It develops sore throat, tonsillitis, bronchitis, pneumonia, all of which are cured, and soon followed by another cold, another tonsillitis, another bronchitis, and this process continues until chronic disease of the lungs evolves.“

Překlad:

„U dítěte často dochází k nachlazení. To se obvykle projeví bolestí v krku, následuje tonzilitida, bronchitida, zápal plic, a to vše je „léčeno léky“, a tak brzy následuje další nachlazení, další angína, další bronchitida a tento proces pokračuje, dokud se nevyvine chronické onemocnění plic. “

Chronická onemocnění mají vždy delší trvání a vyznačují se mnohem vážnějšími symptomy, než akutní onemocnění a většina z nich už nereprezentuje snahu těla vyloučit toxiny ven, ale reprezentuje snahu těla chránit sebe sama, opravit poškozené tkáně a nastolit opět zdraví.

To znamená, že tento odlišný pohled na nemoc je stejně dobře použitelný také pro chronické stavy, jejichž symptomy svědčí o již narušené schopnosti těla správně fungovat. Například kardiovaskulární nemoci jsou skupina chronických stavů, které reprezentují dysfunkce uvnitř kardiovaskulárního systému.

Skutečné funkce symptomů spojených s chronickým onemocněním  lze demonstrovat na příkladu zánětu, který vnímá lékař Natural Hygiene jako odpověď těla na zranění, ale moderní medicína vnímá zánět jako „hlavní příčinu“ mnoha chronických onemocnění, zejména non-communicative, tedy těch nepřenosných.

Zánět je tedy z pohledu Medical establishment „velmi závažným symptomem“, který musí být potlačen podáváním protizánětlivých „léků“. Ale tento postup je založen na chybném pochopení role zánětu v těle.

Kromě toho, že je zánět reakcí těla na zranění a rány, je také jedním z mechanismů, kterým tělo napravuje škody. To vysvětlují lékaři Natural Hygiene jako „remedial action“ (nápravné opatření těla).

Účelem zánětu v obou případech – zranění i nemoc – je poskytnout zasažené oblasti těla zvýšenou dodávku látek, které tělo potřebuje na nápravu škod, zvýšeným přísunem krve. Jakmile jsou poškozené tkáně „opraveny“, krevní zásobení se vrací do normálu a zánět polevuje. Pokud ale zánět ještě přetrvává, znamená to, že škody v dané oblasti těla dosud nebyly plně napraveny, ale k tomu mohou přispět i další důvody.

Je zcela zřejmé a proti tomu nelze nic namítat asi ani ze strany zdravotníků, že farmaka jsou už svou podstatou toxické preparáty, protože většina, ne-li všechny, ingredience jsou chemické povahy. Tato toxicita je prakticky  záměrná, protože hlavním účelem „aktivní“ chemické složky každého „léku“ je porazit, zdolat nemoc nebo usmrtit choroboplodné zárodky.

Navzdory své toxicitě jsou farmaceutika certifikována jako „léčiva“ a je jim připisována schopnost obnovit zdraví. Zde je ale třeba poznamenat, že mnoho přírodních léčiv, kterým se podobně připisuje schopnost obnovit zdraví, také obsahuje toxické ingredience. Jedním z hlavních důvodů, proč se o lécích tvrdí, že úspěšně dosahují svého zamýšleného účelu, je to, že lidé uvádějí, že jejich příznaky se zlepšují nebo dokonce úplně vymizí poté, co lék užili. Lidé přisuzují tedy své uzdravení z nemoci působení léku, ať už farmaceutického nebo přírodního, ale to je velký omyl, který je předávám z generace na generaci a tak nás to naučili.

Ale ve skutečnosti, žádný lék nemá schopnost uzdravit tělo, protože jediným činitelem, který tuto schopnost má, je naše tělo samotné. Zotavení z nemoci je umožněno vrozeným, tedy vnitřním samoléčebným mechanismem těla.

Dr. Herbert Shelton vysvětluje:

„It is these processes of resistance and expulsion and the processes by which damages are repaired that are mistaken for the actions of drugs.“

Překlad:

„Právě tyto procesy – odpor a vypuzení – a procesy, kterými se napravují v těle škody, jsou mylně považovány za výsledek působení léčiv. “

V podstatě toto tvrzení ortodoxní medicíny, že „léky léčí nemoci“ bylo hlavním důvodem odklonu prvních lékařů, praktikantů filosofického směru Natural Hygiene od hlavního proudu medicíny. A je obzvlášť pozoruhodné, že většina z nich byli lékaři, kteří získali svou kvalifikaci právě v mainstreamové medicíně, ale brzy si uvědomili její chyby a tento systém „léčení“ odmítli.

Jejich hledání pravdy a jejich vlastní výzkum je vedl k názoru, že jedinou skutečně efektivní metodou, jak člověku může být navráceno zdraví je, když se naučí „naslouchat svému tělu a naslouchat přírodě“ a tak tento přístup začlenili do své praxe.

Dr. John Tilden MD ve své knize „Toxemia Explained“ říká:

„Twenty-five years in which I used drugs, and thirty-three in which I have not used drugs, should make my belief that drugs are unnecessary and in most cases injurious.“

Překlad:

„Pětadvacet let, během nichž jsem používal léčiva, a třicet tři let, kdy jsem je nepoužíval, by mohlo dostatečně postačit k mému přesvědčení, že léky jsou zbytečné a ve většině případů škodlivé.“  

Znovu zde je vhodné připomenout, že lékaři Natural Hygiene vysvětlují nemoc takto :

Nemoc reprezentuje narušení schopnosti těla správně fungovat a „symptomy“,  jsou manifestací odpovědi těla na přítomnost toxické nebo zkrátka škodlivé látky a zahrnují „aktivní složku“ – snahu těla o vypuzení těchto látek, nápravu škod a navrácení těla do přirozeného stavu zdraví.

Ale lidé nikdy nemohou mít „stejnou“ nemoc.

Každý člověk je jiný a musí tedy zákonitě prožívat symptomy „své“ nemoci jinak, protože ty jsou manifestací odpovědi jeho těla na jeho vnitřní podmínky – tedy jinými slovy, prostředí uvnitř jeho těla.

Tento výklad je jasně srozumitelný a nezávisí na žádných domněnkách, teoriích a předpokladech.

Jednoduše, nemoc nebo naopak zdraví je výsledkem přístupu člověka k sobě samému, ke svému tělu, ke svému životu, tedy i ke svému zdraví.

Ze všeho, co bylo dosud řečeno také vyplývá, že sekundární, nebo jen malou roli v nemoci mohou sehrát i choroboplodné zárodky, ale ty se mohou v těle „uplatnit“ pouze tehdy, mají-li „vhodné podmínky“, obvykle překyselení organismu nebo jinak pro ně „vhodné“ – tedy toxické –  vnitřní prostředí.

Toto ne nové, ale „jiné“ pojetí nemoci, ačkoliv velmi kontroverzní, protože se značně odchyluje od ortodoxního přístupu moderní medicíny, potvrzuje od dob Dr. Antoine Béchampa i celá řada studií a vědeckých výzkumů, které zkoumají vznik a proces nemoci. Jedním z hlavních závěrů těchto výzkumu mimo jiné je, že žádné nemoci „jako entity“ neexistují. To, co je označováno za nemoc „entitu“, která působí z vnějšku, jsou ve skutečnosti různé „projevy základního narušení normálních funkcí těla“, které se pak projevují celou řadou různých symptomů.

Poznámka k článku:

Při překladu knihy „What really makes you ill“ jsem narazila na pojem „Ockham´s razor“ (v překladu by to byla Ockhamská břitva), tak mě samozřejmě zajímal výklad tohoto spojení slov a tady je:

Ockham´s razor is a scientific and philosophical rule that entities should not be multiplied unnecessarily which is interpreted as requiring that the simplest of competing theories be preferred to the more complex or that explanations of unknown phenomena be sought first in terms of known quantities.“

překlad:

Ockham´s razor je vědecké a filozofické pravidlo, že entity by neměly být zbytečně násobeny, což je interpretováno tak, že vyžaduje, aby se upřednostňovaly nejjednodušší z konkurenčních teorií před složitějšími, nebo aby se nejprve hledala vysvětlení neznámých jevů z hlediska známých veličin“.

Jinými slovy princip „Ockham´s razor“ je také mezi vědci nazýván „zákon ekonomiky“ nebo „zákon šetrnosti“. Je to zásada, stanovená filosofem Williamem z Ockhamu (1285-1349), že „pluralitas non est ponenda sine necessitate“ – tedy pluralita by neměla být upřednostňována, pokud to není nezbytně nutné. Je to princip, který dává přednost jednoduchosti : ze dvou nebo více konkurenčních teorií nebo hypotéz má být upřednostněno vždy to nejsrozumitelnější, nejlogičtější a nejjednodušší vysvětlení, které obsahuje co nejméně předpokladů a domněnek.

Pokud se začtete do uvedených článků, bude vám nad slunce jasné, že toto neplatí v medicíně a vědě, která jí slouží. Opak je pravdou. Další úvahy nechám na vás.