Kraniosakrální systém je v nedávné době objevený fyziologický systém. Jedná se o polouzavřený hydraulický systém
                                                        obsažený uvnitř tuhé, voděvzdorné membrány (dura mater), která obaluje mozek a míchu. Důležitou funkcí tohoto
                                                        systému je produkce, oběh a zpětné vstřebávání cerebrospinální tekutiny (mozkomíšního moku). Tato tekutina je
                                                        produkována uvnitř kraniosakrálního systému a udržuje fyziologické prostředí, ve kterém se mozek, mícha a celý
                                                        nervový systém vyvíjí, žije a funguje. Produkce a zpětné vstřebávání cerebrospinální tekutiny uvnitř membrány Dura
                                                        mater normálně způsobuje nárůst a pokles tlaku tekutiny v rámci kraniosakrálního systému. Polouzavřený hydraulický
                                                        systém se do určité míry rozšiřuje a smršťuje na základě rytmického kolísání tlaku. Toto objemové přizpůsobování
                                                        zabraňuje přílišnému hromadění tlaku uvnitř kraniosakrálního systému. Pokud se lidské tělo není schopno z jakéholkoliv
                                                        důvodu přizpůsobit těmto změnám tlaku, následné hromadění tlaku může být příčinou dysfunkce či nemoci,
                                                        obzvláště centrální nervové soustavy, která je uzavřena v kraniosakrálním systému.
 
                                                        Zkoumání v této oblasti zahájil ve druhé polovině dvacátého století William G. Sutherland, D.O. Původně byla
                                                        pozornost věnována pouze kraniálním (lebečním) kostem a jejich pohybu v oblasti kraniálních (lebečních) švů,
                                                        které zajišťují propojení jednotlivých kraniálních kostí. Oblasti neobvyklého pohybu kraniálních kostí byly zjišťovány
                                                        a napravovány manuálními technikami. Brzy došlo k objevení terapeutických technik napravování netypického
                                                        pohybu kraniálních kostí.
 
                                                        Původní zkoumání kraniální manipulace bylo prováděno zejména chiropraktiky, kteří vytvářeli spolky zaměřené
                                                        na výzkum a studium kraniálních metod. Tito "pionýři" byli v rozporu s větší částí vědecké komunity, často i se svými
                                                        kolegy, ohledně celkového pohledu na kraniální systém - zejména pohyb kraniálních kostí.
                                                        Obecná anatomická fakta učila, že se kraniální kosti pohybují pouze u malých dětí a v dospělosti napevno srůstají.
                                                        O to se vedly spory ještě do poměrně nedávné doby.
 
                                                        V polovině sedmdesátých let dvacátého století se College of Osteopathic Medicine při Michiganské státní universitě
                                                        snažila tyto spory vyřešit. Byl sestaven tým odborníků vedený Dr. Johnem Upledgerem. Cílem tohoto týmu bylo dokázat,
                                                        či vyvrátit základní principy kraniálních manipulativních technik. Hlavní premisou byl pohyb kraniálních kostí.
 
                                                        Studiem čerstvých vzorků kraniálních kostí, na rozdíl od dříve zkoumaných chemicky konzervovaných vzorků se týmu
                                                        Michiganské státní university podařilo dokázat možnost pohybu kraniálních kostí. Optické a elektronické mikroskopy
                                                        prokázaly přítomnost kravních cév, nervových vláken, kolagenních a elastyckých vláken v oblasti kraniálních švů. Byl
                                                        zde jen malý důkaz osifikace švů, která mohla bránit vzájemnému pohybu kraniálních kostí. Další studie prováděné
                                                        týmem Michiganské státní university využívaly vysílání radiových vln mezi anténou upevněnou na nechráněném povrchu
                                                        kraniálních kostí u dospělých, živých primátů. Tato práce poskytla přesné měření frekvence a amplitudy pohybu
                                                        kraniálních kostí.
 
                                                        Po zjištění existence pohybu kraniálních kostí bylo dalším úkolem tohoto týmu objasnit mechanismus, který je příčinou
                                                        tohoto pohybu. Právě zde byla role kraniosakrální membrány (dura mater) a cerebrospinální tekutiny začleněna
                                                        do komplexního modelu kraniosakrálního systému. Tento model byl nazván "Pressurestat Model" (Tlakový model)
                                                        a v rámci výuky kraniosakrálního systému je popsán jako "Polouzevřený hydraulický kraniosakrální systém" .
 
                                                        Výsledky výzkumu pováděného na Michiganské státní universitě zásadně ovlivnily terapeutické využití kraniálních technik.
                                                        Dřívější techniky byly založeny pouze na pohybu kraniálních kostí. Bylo prokázáno, že Dura mater hraje klíčovou úlohu
                                                        v pohybu kraniálních kostí. Techniky vyšetření a léčby těchto membán tvrdé pleny mozkomíšní v rámci vyšetřování a léčby
                                                        kraniosakrálního systému, co odlišuje Upledgerovu Kraniosakrální terapii od ostatních kraniosakrálních technik.